22 C 83/2020-73 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobce se původní žalobou podanou dne 27. 3. 2020 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 8 373 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaný byl v předmětném období členem žalobce jako společenství vlastníků jednotek, když byl v předmětném období vlastníkem jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem, k. ú. [část obce]. Podíl jednotky na společných částech domu a pozemku činil [číslo]. Žalovaný jako člen společenství byl povinen žalobci uhradit na vyúčtovaných nezaplacených službách za rok 2018 částku 8 373,32 Kč, kterou nezaplatil ani k výzvě žalobce ze dne 11. 3. 2020, a proto žalobce požaduje též zákonný úrok z prodlení od prodlení počínajícího od 20. 3. 2020. V žalobě žalobce dále uvedl, že žalovaný byl do 1. 5. 2019 povinen platit žalobci částku 1 036 Kč do fondu oprav a 2 539 Kč na zálohách na služby, a dále od 1. 5. 2019 částku 1 036 Kč do fondu oprav a 3 239 Kč na zálohách na služby. 3. Před prvním jednáním dle názoru soudu v žalobě chyběla právně významná tvrzení, když z ní především nebylo zřejmé, jakým způsobem byla určena žalovaná částka 8 373,32 Kč a z čeho sestává, když tato je označena jako„ nezaplacené vyúčtované služby za rok 2018“, avšak dále je bez zjevné souvislosti s žalovanou částkou popisována povinnost žalovaného k placení záloh za služby a příspěvku do fondu oprav za rok 2019. 4. Žalobce následně podáním ze dne 16. 11. 2020 upřesnil svou žalobu v jejím částečném zpětvzetí tak, že„ nezaplacené vyúčtované služby za rok 2018“ (jak byla žalovaná částka označena v žalobě), představují dluh žalovaného z titulu příspěvku fondu oprav za měsíce leden až duben 2019 (tj. 4x 1 036 Kč), když z vyúčtování za rok 2019 bylo zjištěno, že dluh z tohoto vyúčtování žalovanému nevznikl, a proto vzal žalobce žalobu v části přesahující nezaplacený příspěvek do fondu oprav za popsané období částečně zpět. Soud neshledal důvod pro nevyhovění částečnému zpětvzetí žaloby před zahájením jednání, a proto řízení výrokem rozsudku částečně zastavil postupem dle § 96 o. s. ř., čímž také připustil změny žaloby uvedené v podání ze dne 16. 11. 2020. 5. Žalovaný se k věci osobně nevyjádřil. Žalovanému se následně nepodařilo doručit předvolání na známou adresu v cizině, a proto mu soud postupem dle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil usnesením ze dne 20. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], zástupce z řad advokátů jako opatrovníka. Opatrovník následně místní příslušnost zdejšího soudu s ohledem na bydliště žalovaného na Slovensku a jeho slovenské státní občanství. 6. Soud se proto dále zabýval svou příslušností ve věci jednat a rozhodnout, když na věc aplikoval vzhledem k bydlišti žalovaného v jiném členském státě nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle jehož čl. 7, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; přičemž pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku, tj. v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V souladu s rozhodovací praxí soudu EU je potom nutno hledět na nájemní bydlení a s ním spojené služby a příspěvky právě jako na poskytování služeb a je tedy dána mezinárodní a místní příslušnost zdejšího soudu přímo citovaným nařízením. 7. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutkový závěr ve věci, po omezení jejího rozsahu částečným zpětvzetím žaloby. 8. Žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem ideální jedné poloviny Bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem, k. ú. [část obce]. Vyúčtování za odběrné místo skončilo za rok 2018 nedoplatkem 15 748 Kč a za rok 2019 skončilo přeplatkem 6 575,68 Kč. Výše příspěvku do fondu oprav u žalovaného v měsících leden až únor 2019 činila 1 036 Kč měsíčně, tj. celkem 4 144 Kč, přičemž tento nárok nebyl předmětem řízení vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ani pod sp. zn. [spisová značka], která byla již pravomocně meritorně skončena. Žalovaný neuvedl, že by zaplatil uvedený nárok, ani taková skutečnost nevyplynula z dokazování, a soud měl proto za to, že tento dluh žalovaného k datu rozhodnutí trval, a to přesto, že byl žalovaný k jeho úhradě vyzván v rámci předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2020. 9. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: 10. Podle § 1180 odst. 1 o. z., nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení § 1180 o. z., když žalovaný jako vlastník jednotky v domě byl povinen platit žalobci příspěvky na správu domu a pozemku (podle velikosti podílu jednotky na společných částech domu a pozemku) Jelikož se žalovaný nezaplacením dlužné jistiny dluhu dostal do prodlení, je žalobce podle § 1970 o. z. oprávněn požadovat z dlužného příspěvku na správu domu a pozemku zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci vedle dlužné částky také úrok z prodlení v zákonné výši dle žaloby. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, po její změněn a částečném zpětvzetí ze dne ze dne 16. 11. 2020, přiznal soud žalobci žalované plnění i s jeho příslušenstvím. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 804,50 Kč, když při hodnocení úspěchu žalobce nepřihlédl k částečnému zpětvzetí žaloby jako k zaviněnému výhradně žalobcem (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), když toto vyplynulo z vyúčtování za rok 2019, které se stalo pro žalobu relevantní po její změně, jehož splatnost nastala až po podání žaloby. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 373,32 Kč (rozhodné pro všechny úkony právní služby až do částečného zastavení řízení) sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč. 15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 16. Soud rozhodl o nevrácení části soudního poplatku žalobci, když v souladu s § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je vracena část soudního poplatku sníženého nejméně o 1 000 Kč a zaplacený soudní poplatek v této věci pak činil právě pouze 1 000 Kč. 17. V řízení byl žalovanému pro toto řízení ustanoven opatrovník pro řízení dle § 29 odst. 3, 4 o. s. ř. z řad advokátů. S ohledem na tuto skutečnost soudu, potažmo státu, vznikají náklady, k jejichž úhradě jsou v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. povinni účastníci podle výsledku řízení. Soud dospěl k závěru, že ve vztahu k původní žalobě na nedoplatek vyúčtování za rok 2018 v částce 8 373,32 Kč bylo ve výsledku přiznáno jako příspěvek na fondu oprav za měsíce leden až duben 2019 pouze 4 144 Kč, tedy lze určit v absolu