30 C 509/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 21.239,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8.239,59 Kč, vrátit nejpozději do 20.11.2019. Žalovaný však ničeho neuhradil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20.239,59 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky 1.000 Kč s příslušenstvím zpět, neboť v žalobě bylo nesprávně uvedeno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč, třebaže mu byly poskytnuty peněžní prostředky toliko ve výši 12.000 Kč. Vzhledem k uvedenému soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 1.000 Kč s příslušenstvím dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalovaného. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě mu byly dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 20.11.2019, když se současně zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 8.298,76 Kč – žalobkyně se však žalobou domáhala zaplacen částky toliko ve výši 8.239,59 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. 6. Lze shrnout, že žalovaný nevrátil, resp. nezaplatil, částku v celkové výši 20.239,59 Kč. 7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ), tj. nejpozději dne 20.11.2019, a současně zaplatit i sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru. Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. tohoto rozsudku (v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby) zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když z procesního hlediska zavinila částečně zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.085,15 Kč, přičemž tato částka představuje 90,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 850 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21.239,59 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.