74 C 287/2021-36 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení, které bylo zahájeno žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum], je zaplacení částky 8 575,95 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 16,9 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 250 Kč splatnými vždy k 12. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Žalovaná se dále zavázala hradit sjednané poplatky. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, když řádně neuhradila splátky úvěru, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] upomenula žalovanou k úhradě dluhu s upozorněním, že pokud nebude dluh uhrazen do [datum], přistoupí žalobkyně k zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, žalobkyně proto prohlásila celý dluh žalované za splatný, když o zesplatnění úvěru žalovanou informovala dopisem ze dne [datum]. Dlužná částka ve výši 8 575,95 Kč se skládá z nedoplatku na jistině úvěru ve výši 5 000 Kč, z úroku ve výši 16,9 % ročně za období od [datum] do [datum] kapitalizovaného částkou 1 008,6 Kč, z úroku z prodlení ve výši 10 % ročně za období od [datum] do [datum] kapitalizovaného částkou 447,35 Kč a z poplatků ve výši 2 120 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr, když vycházela z informací získaných od žalované, která uvedla jako příjem částku ve výši 7 600 Kč, když výši svého příjmu doložila oznámením o přiznání dávky. Žalobkyně lustrovala žalovanou v bankovních a nebankovních registrem s negativním výsledkem. Žalobkyně uvedla, že výše splátky nového úvěru v částce 250 Kč představuje 3,29 % příjmu žalované, tedy příjem žalované byl dostatečný pro úhradu splátek úvěru. Žalovaná pohledávku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] listinu označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, a to tak, že žalované umožní přečerpat účet č. [bankovní účet] až do limitu ve výši 5 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr včetně úroků ve výši 16,9 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 250 Kč, které jsou splatné vždy k 12. dni v měsíci (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Žalovaná se dále smlouvou zavázala uhradit sjednané poplatky (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Na základě shora uvedené smlouvy žalovaná úvěr čerpala až do výše 5 000 Kč (výpis z úvěrového účtu). Žalovaná byla výzvou ze dne [datum] žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu ve výši 1 653 Kč, a to nejpozději do [datum] s upozorněním, že pokud nedojde k úhradě dluhu, bude žalobkyně požadovat úhradu celého dluhu (poslední výzva k uhrazení dlužné částky ze dne [datum]). Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] označeným jako rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu žalobkyní informována, že jelikož neuhradila dlužnou částku na základě výzvy, stala se zbývající část úvěru splatnou (rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum]). Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] zároveň vyzvána k úhradě dluhu ve výši 7 393 Kč (rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum]). Žalovaná byla žalobkyní dne [datum] vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 8 127,81 Kč vzniklé ze smlouvy o úvěru [číslo] to nejpozději do [datum] (výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne [datum]). Výzva byla žalované odeslána dne [datum] (výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne [datum], kopie obálky). Soud po provedeném dokazování zjistil, že žalované byl rozhodnutím Úřadu práce ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] přiznán rodičovský příspěvek ve výši [částka], když se jednalo o přiznání rodičovského příspěvku na nejmladší dítě v rodině (rozhodnutí Úřadu práce ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Žalovaná nebyla evidována v rejstříku CCB (výpis z interní databáze žalobkyně). 4. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Dle názoru soudu žalobkyně nedostála své povinnosti jí zákonem stanovené v ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru řádně nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr, když si sice ověřila příjem žalované, ale již žádným způsobem nezjišťovala její výdaje (náklady na bydlení, domácnost, atd.), natož že by si jejich výši ověřila. Žalobkyně tak nezjistila celkové majetkové poměry žalované, zda její příjmy postačují k úhradě jejích výdajů, a to za situace, kdy zjistila, že jediným příjmem žalované byl rodičovský příspěvek a žalovaná již měla (minimálně) dvě vyživovací povinnosti (dvě děti). Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalované splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky [jméno] [příjmení] ve věci C -679/2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019). Závěry soudu podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C -679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovanou, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, vyslovené závěry lze vzhledem k jejich obecnému charakteru (základu či základní premise) přesahujícímu konkrétní právní úpravu vztáhnout i na projednávanou věc). Soud dodává, že je vždy třeba volit takový z výkladu zákonných ustanovení, který je ústavně konformní ale i euro konformní, proto soud zvolil ten výklad, který je v souladu se shora uvedenou judikaturou. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nepostupovala s odbornou péčí a náležitě tak nezjistila schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená dle § 2395 občanského zákoníku neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalované (§ 588 občanského zákoníku). 7. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o revolvingovém úvěru je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl žalobkyni nárok na úhradu úroků (jak běžících ve výši 16,9 % ročně, tak kapitalizovaného ve výši 1 008,60 Kč), ani na úhradu poplatků (2 120 Kč), neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se tak o tuto částku bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinna tuto částku žalobkyni vrátit. Jelik