8 C 258/2021-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky specifikované shora spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení. Žalovaný dluží na pojistném 1 690 Kč, a 600 Kč označených jako paušalizované náklady za odeslané upomínky. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli pojistnou smlouvu ze dne [datum], jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizována tři slova], [registrační značka], podle které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala v případě škody způsobené provozem/na vozidla/e žalovaného nahradit tuto škodu ve sjednaném rozsahu poškozenému, a závazek žalovaného hradit právní předchůdkyni žalobkyně pojistné za období jednoho roku v částce 6 097 Kč; splatných čtvrtletně. Účastníci řízení si smlouvou sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Smlouva zanikla dne [datum] z důvodu neplacení pojistného; k tomu dni žalovaný dlužil žalobci částku 1 690 Kč za období [datum] do [datum], resp. do konce měsíce [datum]. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné v celkové výši 1 690 Kč. Dále žalobce účtoval za 2 upomínky paušální částky 300 Kč a 300 Kč, aniž by takové ujednání vyplývalo přímo ze smlouvy. Žalovaný již dále ničeho neuhradil, přestože byl upomínán na celou dlužnou částku dopisem ze dne [datum]. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: Mezi účastníky byla ve smyslu ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Zpopv), a podle ust. § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzavřena pojistná smlouva, podle níž se žalobkyně zavázala v případě škody způsobené provozem vozidla žalovaného nahradit tuto škodu ve sjednaném rozsahu poškozenému. Žalovaný se zavázal platit dohodnuté pojistné. Svému závazku žalovaný nedostál, když pojistné nezaplatil, čímž porušil jak smluvní, tak zákonnou povinnost platit pojistné (§ 2782 o.z.). Pojistná smlouva zanikla předčasně (§ 12 odst. 1 písm, a) Zpopv), čímž vznikl žalobkyni nárok na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém smlouva zanikla (§ 13 odst. 2 Zpopv). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o.z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v poměrné výši k přiznanému základu úroku (jistině). 6. Žalobkyně ve své žalobě dále požadovala 400 Kč jako„ poplatek“. Tento poplatek nevyplývá z uzavřené smlouvy. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splácet tak byla v obchodních podmínkách a sazebníku poplatků stanovena smluvní pokuta dle § 2048 o.z. (k tomu přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2008, sp.zn. 32 Odo 852/2006), když tato povinnost vzniká v souvislosti s porušením povinností žalované, a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalované (nikoli o vyúčtované konkrétní náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 2048 o.z.). Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Tato povinnost je stanovena ve VOP. Ostatně v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým smluvním ujednáním totožně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 200/2013). Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel dle ust. § 1753 o.z. 7. Soud nepoučil žalobce o jiném právním posouzení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněné smluvní pokutě (poplatku), ani předložených důkazech k tomuto tvrzení (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tohoto tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě není po právu. 8. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě ohledně nároku na pojistné, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že v této části žalobě vyhověl (bod I. výroku). Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě bylo shledáno neplatným, rozhodl soud o zamítnutí žaloby co do tohoto dílčího nároku (bod II. výroku). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z většiny úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 709 Kč, přičemž tato částka představuje cca 47,60 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu cca 73,80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 26,20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).