8 C 292/2021-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobkyně se domáhala na žalované osobě zaplacení částky 3 488 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijního pojištění vozidla, ze které se žalovaný zavázal platit pojistné. Žalovaný pojistné řádně neplatil, a z toho důvodu pojištění zaniklo. Za níže uvedené období dluží žalovaný na pojistném 2 888 Kč vč. 600 Kč za 2 x poplatek za upomínání vyplývající ze sazebníku žalobkyně a výzvy k úhradě dlužného pojistného. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijní pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka], s počátkem pojištění dne [datum], a která obsahovala závazek žalobkyně z pozice pojistitele v případě škody způsobené provozem/na vozidla/e žalovaného nahradit tuto škodu ve sjednaném rozsahu poškozenému, a závazek žalovaného, hradit žalobkyni pojistné v částce 10 613 Kč ročně, splatných čtvrtletně. Účastníci řízení si smlouvou sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od [datum] do [datum], v celkové výši 2 888 Kč. Zbylá částka byla vyúčtována jako 2 x 300 Kč poplatky za vymáhání, a to ke dni [datum] a [datum] Tyto poplatky za upomínání vyplývají ze sazebníku žalobkyně, ovšem nebyly nijak sjednány ve smlouvě, pod kterou účastníci připojili svůj podpis. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: Mezi účastníky byla ve smyslu ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, a podle ust. § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzavřena pojistná smlouva, podle níž se žalobkyně zavázala v případě škody způsobené provozem vozidla žalovaného nahradit tuto škodu ve sjednaném rozsahu poškozenému. Žalovaný se zavázal platit dohodnuté pojistné. Svému závazku žalovaný nedostál, když pojistné nezaplatil, čímž porušil jak smluvní, tak zákonnou povinnost platit pojistné (§ 2782 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o.z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě vyhověl ve shora uvedeném rozsahu dlužného pojistného. U nároku na úrok z prodlení poměrně soud omezil nárok pouze na adekvátní výši kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužného pojistného. 7. Žalobkyně ve své žalobě dále požadovala 2 x 300 Kč jako„ paušální poplatek za upomínku“, resp. "náklady na vymáhání". Tento poplatek nevyplývá z jádra uzavřené smlouvy. Pro případ porušení povinnosti žalované splácet tak byla v sazebníku poplatků stanovena smluvní pokuta dle § 2048 o.z. (označeno jako poplatek za upomínání), když tato povinnost vzniká v souvislosti s porušením povinností žalovaného, a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalovaného; tedy smluvní pokutu). Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel dle ust. § 1753 o.z. 8. Soud nepoučil žalobce o jiném právním posouzení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněné smluvní pokutě (poplatku), ani předložených důkazech k tomuto tvrzení (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tohoto tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě není po právu. 9. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě ohledně nároku na pojistné, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že v této části žalobě vyhověl (bod I. výroku). Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě bylo shledáno neplatným, rozhodl soud o zamítnutí žaloby v rozsahu, ve kterém dlužné pojistné převyšoval s poměrnou částí požadovaného příslušenství (bod II. výroku) 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 977 Kč, přičemž tato částka představuje cca 65,60 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 82,80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 17,20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).