8 C 377/2020-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem [právnická osoba] [anonymizováno]) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 6 000 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalované. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit do dne [datum] vč. poplatku ve výši 1 440 Kč, což neučinila, když neuhradila ničeho. Od [datum] je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval nahlédnutím do databází insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, CRKI, EUCB a kontrolou rozdílu příjmů a výdajů, aby vždy zbylo alespoň 10 % doložených příjmů v minimální výši životního minima 3 410 Kč. Žalobkyně vzala dne [datum] před prvním jednáním částečně zpět svoji žalobu, a to do částky 2 564 Kč, jež se skládala z kapitalizovaného úroku z prodlení 1440 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 124 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Z profilu uživatele, soud zjistil, že žalovaná uvedla své osobní výdaje na [částka] na měsíc a příjmy ve výši [částka]. Dne [datum] byla žalované zaslána částka 6 000 Kč, poplatek byl 1440 Kč. 5. [příjmení] [příjmení] A/1 [číslo] soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni dne [datum]. 6. Z předžalobní výzvy, soud zjistil, že byla dne [datum] advokátem žalobkyně, zaslána žalované výzva k plnění. 7. Ze seznamu SMS zpráv soud zjistil, že byla žalovaná opakovaně urgován sms komunikací. 8. Z podacích archů, soud zjistil, že bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávek žalované a předžalobní výzva. 9. Soud proto především v adekvátní výši řízení částečně zastavil ve smyslu § 96 odst. 2 o.s.ř. (bod I. výroku). 10. Z výpisu účtu soud zjistil, že žalovaná ověřila svůj účet zasláním [anonymizováno] kč na účet [právnická osoba]. Dne [datum] zaslala [právnická osoba] na účet žalované částku 6 000 Kč. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne [datum] došlo k postopupení pohledávky na žalobkyni. 12. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně (původní poskytovatel spotřebitelského úvěru [právnická osoba]) uzavřeli tzv. rámcovou smlouvu o úvěru ze dne [datum], a na jejímž základě požádala současně o úvěr tzv. jednotlivou úvěrovou smlouvu, jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč a závazek žalovaného splatit jej ve lhůtě do [datum] (splatnost 30 dní). Dále byl sjednání poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 440 Kč, který byl splatný shodně jako jistina úvěru. Jednotlivá smlouva byla uzavřena za podmínek sjednaných v rámcové smlouvě, vč. nároku žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky a dále smluvní pokuta, resp. účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu ve výši až 500 Kč týdně (zjištěno z rámcové smlouvy a jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně vyplatila částku 6 000 Kč žalované dne [datum] (fragment výpisu z účtu). Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobce, a dne [datum] tato skutečnost oznámena žalované (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení ze dne [datum] vč. podacího lístku). Žalobce vyzval dne [datum] žalovanou k úhradě, a to do 3 dnů (výzva ze dne [datum] vč. podacího lístku). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované toliko dotazy v žádosti o úvěr, které fakticky neověřovala, když v profilu uživatele a přehledu smlouvy vytisknutých z internetové registrace toliko vyplývá, že žalovaná uvedla, že má příjem [částka] – mateřská dovolená, ovšem není nijak doloženo, že by žalobkyně, resp. právní předchůdce tuto skutečnost ověřil. Totožná situace je u nijak neoznačených a nedoložených výdajů v částce [částka]. Z těchto listin je ještě zřejmé, že bylo nahlédnuto do databáze EUCB a to již dne [datum], kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jiný úvěr ve výši 6 000 Kč, který žalovaná nesplatila řádně a včas (přehled smlouvy). 13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřil (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložil soudu, naopak předložil listinné důkazy, ze kterých vyplývá, že uvedené údaje žalovaným byly nepravdivé, ať už co do výše příjmů, tak do existence výživného, a exekucí srážkami z příjmu – srov. shora). Aniž by soud řešil ověření výdajů žalovaného, kdy poskytovatel úvěru sice nemusí ověřit všechny výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem měl by minimálně zohlednit výdaje na bydlení či bez bydlení při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu (jako pomocného statistického kritéria dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR), a v případě zřetelné odchylky tento nesoulad tím pečlivěji vysvětlit, tak již ze samotného tvrzení žalované a z předložených důkazů vyplývá, že ověřený příjem (cca [částka]) sotva dosahoval tvrzených výdajů ([částka]), které jsou zjevně pod statistickým průměrem. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 resp. § 146 o.s.ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů (dále jen a.t.). S ohledem na zpětvzetí části žalobního nároku soud s přihlédnutím § 146 odst. 2 o.s.ř., má za to, že částečné zastavení procesně zavinila žalobkyně, a v tomto rozsahu byla proto ve sporu neúspěšná. Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 862 Kč, přičemž tato částka představuje cca 57,88 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu cca 78,94 %, vč. příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku [datum], a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 21. 06 %) z jejich celkové výše 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a.t. z tarifní hodnoty do 10 tis. Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva a podání žaloby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. a.t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 189 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobkyni (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).