22 C 294/2021-64 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejích pozdějších doplněních, po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 644,70 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) s žalovaným uzavřeli Smlouvu o půjčce [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 23. 5. 2018 žalovanému poskytl částku 14 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle nesplacené jistiny 12 040,85 Kč se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky (vyčíslený v žalobě za dobu od marného uplynutí lhůty k zaplacení poslední splátky od 7. 6. 2018 do 20. 1. 2020 částkou 1 685,89 Kč), dále se s odkazem na citovanou smlouvu domáhala žalobkyně doplatku poplatku ve výši 10 603,85 Kč, který sestával v původní výši ze smluvního úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč (tj. původně celkem 12 283 Kč), a dále po skončení trvání smlouvy ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 18. 7. 2019 do zaplacení (vyčíslený v žalobě za dobu od 18. 7. 2019 do 20. 1. 2020 částkou 1 813,82 Kč). Na pohledávku v celkové výši 26 283 Kč (jistina ve výši 14 000 Kč + poplatky a úrok v celkové výši 12 283 Kč) zbývalo žalovanému po započítání částečných úhrad k datu 5. 11. 2018 uhradit 22 644,7 Kč (na jistinu 12 040,85 Kč a na poplatek a úrok 10 603,85 Kč), tedy žalovaný k tomuto datu uhradil 3 638,3 Kč (26 283 Kč - 22 644,7 Kč), když dle žalobních tvrzení žalobkyně již nebylo žalovaným následně ničeho zaplaceno ani právnímu předchůdci, ani žalobkyni. Pro úplnost soud podává, že žalobkyně v žalobě též uvedla, že na pohledávky bylo zaplaceno celkem 2 200 Kč, což je však v rozporu s jejími dalšími tvrzeními i s výší žalovaného nároku, tedy soud dospěl k závěru, že tento údaj byl v žalobě uveden zjevnou chybou žalobkyně a nepřihlížel k němu. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, zůstala po celou dobu neaktivní a k nařízenému jednání se nedostavila, a proto soud učinil skutkové závěry na základě důkazních listin žalobkyně, která se z jednání omluvila, a proto soud provedl jednání a dokazování v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 5. 2018, [číslo] (na č. l. 46-47) a zákaznické karty ze dne 23. 5. 2018 (na č. l. 29, 32) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) zjistil od žalovaného jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry, ověřené z pracovní smlouvy, výplatní pásky a bankovních výpisů, na základě kterých s ním uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou mu poskytl v hotovosti při jejím podpisu částku 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč, resp. 382 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti pracovníku právního předchůdce, přičemž ve splátkách jsou zahrnuty další platby ve výši 12 283 Kč, které představuje úrok za dobu standardního splácení úvěru ve výši 2 504 Kč; částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5 652 Kč, a částka 4 127 Kč a administrativní činnost a komfortní splácení, tj. celkem byla ke splacení ujednána částka 26 283 Kč (včetně poskytnuté ho plnění – jistiny). Uvedené částky, včetně ujednání o jejich splácení jsou uvedeny na první straně smlouvy. Na dalších stranách smlouvy jsou pak uvedeny pod podpisem žalované smluvní podmínky, z nichž soud pokládá za pro věc nejpodstatnější vymezení zpoplatněných služeb v podobě osobních služeb ke sjednání a splácení úvěru v hotovosti a možnosti splátkových prázdnin, tj. flexibility splácení na žádost klienta; a dále sjednání úrokové sazby ve výši 29 % jako pevné po celou dobu trvání smlouvy, když trvání smlouvy je v čl. 9 bodu 1. podmínek sjednána na dobu určitou, ode dne podpisu, do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. prodloužené o udělené splátkové prázdniny. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 49-54) soud zjistil, že touto postoupil právní předchůdce na žalobkyni, identifikovanou shodně jako ve výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018 (na č. l. 48), pohledávky ze shora popsané smlouvy, jak to plyne ze seznamu postoupených smluv, což bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 (na č. l. 55), spolu s informováním žalovaného o zpracování osobních údajů zprávou ze dne 20. 1. 2020 (na č. l. 55 p. v.). Zprávou ze dne 27. 1. 2020, označenou jako tabulka umoření ze dne 27. 1. 2020 (na č. l. 56) byl žalovaný též informován o výši čerpaného úvěru a evidovaných pohledávkách žalobkyně. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 14. 2. 2020, jak soud zjistil z podacího lístku z tohoto dne (na č. l. 57). 5. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného dne 29. 1. 2021 k zaplacení žalobou uplatněných pohledávek, jak soud zjistil z výzvy a z podacího lístku ze dne 29. 1. 2021 (na č. l. 58-60). 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě dne 23. 5. 2018 žalovanému poskytl v hotovosti částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 6. 6. 2018 zavázal zaplatit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, když bylo zároveň smlouvě určeno, že úroková sazba vztahující se k zápůjčce činí 29 % ročně a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, jejíž trvání si účastníci ujednali na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky, tj. do 6. 6. 2018, přičemž jiný úrok nebyl sjednán. Uzavření smlouvy předcházelo zjištění osobních a majetkových poměrů žalovaného, když právní předchůdce žalobkyně vycházel vedle údajů sdělených žalovaným též z dalších listin (pracovní smlouvy, výpisů z účtu a výplatní pásky). Dále se žalovaný zavázal splatit půjčku spolu s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 652 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 127 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč, resp. 382 Kč pro poslední splátku. Žalovaný své závazky řádně nehradil, když na nároky právního předchůdce žalobkyně dle žalobních tvrzení zaplatil pouze celkem částku 3 638,3 Kč, když žalovaný netvrdil, že by uhradil na žalovanou pohledávku více, ani nic takového nevyplynulo z dokazování, tedy mu zbývá zaplatit na dlužné jistině 12 040,85 Kč a na nezaplaceném smluvním úroku a poplatcích částku ve výši 10 603,85 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne ze dne 20. 1. 2020 byly pohledávky postoupeny žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Dopisem ze dne 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z., a to pevnou částkou. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč, kterou měl vrátit do 6. 6. 2018. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky zcela nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud ve zbytku rozsudkem, spolu s dlužnými poplatky a úrokem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. 11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátn