33 C 57/2022-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 800 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené půjčky, kterou poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o půjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku 5 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti na pobočce právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 200 Kč, tvořenou jistinou 5 000 Kč a souhrnným poplatkem 3 200 Kč v 40 týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem 1 400 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 4 146,34 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 2 653,66 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 239,74 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 6 800 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. Hodnota žalované pohledávky je ve výši 6 800 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: 5. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou ve výši 6 800 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 200 Kč, tvořenou jistinou 5 000 Kč a souhrnným poplatkem 3 200 Kč v 40 týdenních splátkách po 205 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaná před podáním žaloby uhradila 1 400 Kč. 6. Po právní stránce soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., a to ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Z této smlouvy byl věřitel (právní předchůdce žalobkyně) povinen přenechat dlužníkovi (žalované) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 5 000 Kč), čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalované) po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu. Při půjčce byly účastníky ujednány úroky ve výši 3 200 Kč ve smlouvě označené jako souhrnné poplatky (§ 658 odst. 1 obč. zák.). Žalovaná před podáním žaloby uhradila 1 400 Kč. Žalovaná je v prodlení s uhrazením částky 4 146,34 Kč (§ 517 odst. 1 obč. zák.). V souvislosti s prodlením žalované vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 524 odst. 1 obč. zák.). 7. Soud souhrnný poplatek posoudil dle obsahu jako úplatu za užívání půjčené jistiny, tedy jako úrok (§ 658 odst. 1 obč. zák.), neboť se jedná o jedinou„ odměnu“ za zapůjčení finančních prostředků dle obč. zák. naproti tomu zákon č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, obchodní zákoník, umožňoval sjednání kromě úroků též úplaty a to ještě za podmínky, že poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Je samozřejmostí, že úrok nepředstavuje čistý zisk věřitele, ale zároveň slouží k úhradě různých administrativních výdajů. Ve smlouvě navíc není rozlišeno, která část ze souhrnného poplatku připadá na úrok a na administrativní poplatek. Toto rozlišení činí žalobkyně až dodatečně s odkazem na statistické údaje ČNB o spotřebitelských úvěrech bank. Pokud by tak soud přistoupil na argumentaci žalobkyně, že u smlouvy o půjčce lze kromě úroku platně sjednat i úplatu, musel by dospět k závěru, že smlouva o půjčce je v této části neurčitá a tedy neplatná (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Soud však veden zásadou, že právní úkony je nutné posuzovat spíše jako platné než jako neplatné, vyložil ujednání jako platně sjednaný úrok (§ 658 odst. 1 obč. zák.). Jedná se tedy o příslušenství jistiny, ze kterého nelze požadovat úrok z prodlení. Výklad, který by připustil možnost sjednat si platně vedle úroku z půjčky i úplatu by umožnil obejít judikaturní limity ohledně nepřípustné výše sjednaného úroku„ atomizací“ úroku do různých dílčích poplatků, což by vedlo k nepřehlednosti ohledně celkové výše dlužné částky a pro dlužníka v prodlení k nepředvídatelnému navýšení celkových nákladů o úrok z prodlení z takto sjednaných poplatků. 8. Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku posoudil soud dle obsahu jako ujednání o úroku, rozhodl o zamítnutí žaloby co do úroku z prodlení ročně z částky 2 653,66 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka (bod I. výroku). Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a ohledně nároku na zaplacení souhrnného poplatku a jistiny s příslušenstvím tak žaloba byla shledána důvodnou. Soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, že co do částky 6 800 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 4 146,34 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka žalobě, vyhověl (bod II. výroku). 9. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a. t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – žalobkyně svůj nárok v této věci uplatnila návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč, resp. 10 000 Kč. Prakticky totožnými návrhy totiž žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 33 C 206/2017, 33 C 203/2017 a 33 C 207/2017); a lze důvodně předpokládat, že stejně postupuje i u jiných okresních soudů. 10. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a. t. 11. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyni přiznána částka 11 673,28 Kč. Co do částky 3 118,89 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 863,62 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79 % a úspěchu žalované v rozsahu 21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši