36 C 329/2022-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 5. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 331,49 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobkyně uzavřela s žalovaným účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které žalovanému poskytovala služby elektronických komunikací, a to včetně služeb třetích stran, které se žalovaný zavázal zaplatit. Součástí smlouvy bylo dále také pojištění. Žalovaný své povinnosti porušil, když služby třetích stran a pojištění přestal hradit. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a zvukových, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 9. 1. 2019 a žalovaný uzavřel s žalobkyní účastnickou smlouvu, resp. jejich změny, na jejímž základě se žalovaný stal účastníkem telefonní stanice číslo [tel. číslo] a [tel. číslo], všechny provozované žalobkyní, přičemž žalobkyně se zavázala žalovanému poskytovat základní a doplňkové služby elektronických komunikací, a to včetně tzv. služeb třetích stran; žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Dále žalovaný (coby pojištěný) souhlasil a sjednal s žalobkyní (coby pojistníkem) pojištění, jehož předmětem bylo jednak cestovní pojištění„ [anonymizována dvě slova]“, jednak pojištění tří koncových zařízení; výše poplatku cestovního pojištění byla stanovena aktuálním ceníkem (39 Kč), výše měsíčního poplatku za pojištění za zařízení byla sjednána na 49 Kč za každé zařízení na měsíc. Za období od 9. 1. 2019 do 17. 5. 2019 žalobkyně žalovanému vyúčtovala celkem částku 6 331,49 Kč na službách třetích stran a pojištění, vše se splatností nejpozději dne 12. 5. 2019. Z důvodu neplacení vyúčtování služeb žalovaným dopisem ze dne 12. 4. 2019 žalobkyně zrušila poskytování služeb žalovanému. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužných částek upomínala přípisem ze dne 12. 5. 2019. Po právní stránce byla věc soudem posouzena tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva nepojmenovaná podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat základní a doplňkové služby elektronických komunikací, a to včetně tzv. služeb třetích stran; žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Žalovaný porušil smlouvu, když neplnil svoji povinnost platit žalobkyni za služby třetích stran, v důsledku čehož se rovněž dostal ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur do prodlení (§ 1968 o. z.). Dále má soud za to, že se žalovaný stal účastníkem pojistné smlouvy (§ 2758 odst. 1 o. z.), na jejímž základě bylo sjednáno pojištění, které však žalovaný nezaplatil, čímž se opět ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.). Z důvodu prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu přísluší žalobkyni vedle samotné dlužné jistiny také úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o částku ve výši 200 Kč coby náklad spojený s uplatněním pohledávky v podobě nákladu na zaslání upomínky (zrušení poskytování služeb), tak soud žalobu v této části neshledal důvodnou. Dle názoru soudu se v této části jedná o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy o smluvní pokutu (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) a povinnost žalovaného uhradit žalobkyni upomínky při nehrazení vyúčtování nebyla sjednána v samotné pojistné smlouvě, shledal soud ujednání o úhradě smluvní pokuty v podobě upomínky podle § 1753 o. z. a ustálené judikatury (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013) neúčinným, a proto žalobu co do částky 200 Kč zamítl (bod II. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná kromě nepatrné části předmětu řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z částky 200 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony á 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a žaloba), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).