70 C 123/2021-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 11. 8. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 20. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 4. 4. 2014, nevrátil však ničeho. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení, avšak ničeho nezaplatil. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] poukázala dne 20. 3. 2014 na účet žalovaného částku 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 žalobkyni. [právnická osoba] žalovanému písemně oznámila postoupení pohledávky za ním na žalobkyni (viz dopis ze dne 18. 1. 2018). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k jejímu zaplacení do 7 dnů od doručení výzvy (viz dopis ze dne 7. 5. 2020 s podacím archem). 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu předložila, je sice obsažen text částečně obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a byly jím písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jeho elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by skutečně byla uzavřena smlouva o zápůjčce tvrzená žalobkyní. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalovanému ve výši 1 000, posoudil soud vztah mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (předchůdkyní žalobkyně) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 1 000 Kč), k jejímuž okamžitému vrácení byl žalovaný vyzván do 7 dnů (§ 1958 o. z.) Výzva k zaplacení byla odeslána dne 18. 5. 2020. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalovanému došla dne 21. 5. 2020, žalovaný byl proto povinen zaplatit do 28. 5. 2020. Dnem následujícím, tedy 29. 5. 2020, se žalovaný dostal do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. o. z. 7. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny 1 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 29. 5. 2020 do zaplacení. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, nárok na úroky z prodlení předcházející datu 29. 5. 2020 z důvodů shora uvedených výrokem II. rozsudku zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Náklady žalobkyně se sestávají z odměny za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a odměna za jeden úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. V dané věci soud nehledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě by náhradu nákladů řízení z části nebo zcela nepřiznal (§ 150 o. s. ř.). 9. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé návrhy liší pouze označením žalovaných, smlouvy o zápůjčce a vyplněním dat a částek, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. 10. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.