70 C 145/2021-43 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 79 032,03 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne 2. 7. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Zápůjčka I.“), na základě které jí poskytla částku 6 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčenou částku spolu s částkou 5 137 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 062 Kč, jednak odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 495 Kč, jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 580 Kč, a to formou 59 týdenních splátek po 186 Kč a šedesáté splátky ve výši 163 Kč, která byla splatná dne 26. 8. 2017. Žalovanou poslední řádně uhrazená splátka se udála dne 19. 2. 2017, přičemž do doby postoupení žalovaná na své závazky z předmětné smlouvy uhradila celkem částku 6 260 Kč; od postoupení pohledávky ze smlouvy pak žalovaná až do podání žaloby neuhradila ničeho. Dále pak původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 31. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Zápůjčka II.“), na základě které jí poskytl částku 55 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčenou částku spolu s částkou 38 023 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 861 Kč, jednak částku za zpracování a doručení ve výši 4 625 Kč, jednak částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 25 537 Kč, a to formou 17 měsíčních splátek po 5 168 Kč a osmnácté splátky ve výši 5 167Kč, která byla splatná dne 30. 4. 2018. Žalovanou poslední řádně uhrazená splátka se udála dne 23. 4. 2017, přičemž do doby postoupení žalovaná na své závazky z předmětné smlouvy uhradila celkem částku 6 100 Kč; od postoupení pohledávky ze smlouvy pak žalovaná až do podání žaloby neuhradila ničeho. Pokud jde žalobní o pohledávku uplatněnou žalobkyní z titulu Zápůjčky I., sestává tato z nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 3 114,66 Kč a poplatku ve výši 1 762,34 Kč, a z jejího příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 558,11 Kč (ten žalobkyně vypočetla jako 27 % ročně z částky 3 114,66 Kč od 27. 8. 2017 do postoupení pohledávky dne 24. 6. 2019), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 590,61 Kč (ten žalobkyně vypočetla jako 8,05 % ročně z částky 3 114,66 Kč od 27. 2. 2017 do postoupení pohledávky dne 24. 6. 2019), smluvního úroku 27 % ročně z částky 3 114,66 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 114,66 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Pokud jde o žalobní pohledávku uplatněnou žalobkyní z titulu Zápůjčky II., sestává tato z nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 52 286,10 Kč a poplatku ve výši 21 863,93 Kč, a z jejího příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 583,58 Kč (ten žalobkyně vypočetla jako 17,35 % ročně z částky 52 286,10 Kč od 1. 5. 2018 do postoupení pohledávky dne 24. 6. 2019), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 815,58 Kč (ten žalobkyně vypočetla jako 8,05 % ročně z částky 52 286,10 Kč od 1. 6. 2017 do postoupení pohledávky dne 24. 6. 2019), smluvního úroku 17,35 % ročně z částky 52 286,10 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 52 286,10 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Pohledávky za žalovanou ze Zápůčky I. a Zápůjčky II. byly postoupeny původním věřitelem na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno dopisem rovněž ze dne 24. 6. 2019. 2. Sodu vyzval žalobkyni usnesením ze dne 2. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], k doplnění žalobních tvrzení o uvedení konkrétního způsobu, jakým ověřil předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet zápůjčku (resp. úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen„ ZSÚ“)). Žalobkyně následně podáním ze dne 7. 3. 2022 doplnila svou žalobu o tvrzení, že původní věřitel dotazoval před poskytnutím zápůjček žalovanou na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace ověřoval oproti dokladům vyžádaným od žalované; poskytnuté informace zaznamenal do zákaznické karty žalované (ze dne 2. 7. 2016 a ze dne 31. 10. 2016), a tyto ověřil doklady uvedeným v jejich části„ Ověřené dokumenty“. Před uzavřením obou smluv o zápůjčce původní věřitel ověřil majetkovou situaci žalované pomocí pracovní smlouvy, výplatních pásek a bankovních výpisů, přičemž nahlédnutím do insolvenčního rejstříku také ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná byla zaměstnána jako kontrolor kvality, s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč, neměla vyživovací povinnost k žádné další osobě, neměla úvěru z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, a proto původní věřitel i s přihlédnutím k výši žalovanou požadované zápůjčky dopěl k závěru, že žalovaná bude schopna Zápůjčku I. splácet. Pokud jde o Zápůjčku II., k té byl doložen čistý měsíční příjem žalované ve výši 16 200 Kč ze zaměstnání v pracovním poměru uzavřeném na dobu neurčitou, přičemž další příjmy domácnosti činily 16 420 Kč; i v případě této zápůjčky neměla žalovaná vyživovací povinnost k jiné osobě, neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, a proto s ohledem na výši příjmu žalované a výši požadované zápůjčky dospěl původní věřitel k názoru, že schopnost žalované splácet Zápůjčku II. byla dostatečná. Žalobkyně dále svou žalobu doplnila o argumentaci, podle které žalovaná v předmětných smlouvách sama potvrdila, že její úvěruschopnost byla původním věřitelem posouzena s odbornou péčí a na základě dostatečných informací, přičemž z čl. 13, resp. čl. 11 smluvních podmínek plyne, že žalovanou poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovanou sdělených údajů v zákaznických kartách; žalovaná by se ostatně v opačném případě mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Krom toho u nižších půjček s kratší sobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. V právním styku je nadto každý povinen jednat poctivě a má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízená zcela pasivní. 4. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 16. 8. 2022. Věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, která se, ač řádně a včas předvolána k jednání nedostavila, přičemž svou neúčast neomluvila ani nepožádala o odročení jednání. Při jednání soud poskytl zástupci žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) o povinnosti tvrdit a prokazovat řádné posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele před uzavřením jednotlivých smluv o zápůjčce, resp. že soud dosud nemá za prokázaná tvrzení žalobkyně o ověření čistého měsíčního příjmu žalované a jeho původu pomocí výplatních pásek za poslední tři měsíce před uzavřením smluv a pracovními smlouvami, současně také o ověření způsobu uspokojování bytové potřeby žalované a náklady žalované s tím spojenými (nájemní smlouva), a že nemá za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy lustrována v insolvenčním rejstříku. Poučil zástupce žalobkyně o tom, že neunese-li břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do konkrétních kroků a opatření přijatých původním věřitelem v procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, bude možné věc posoudit po právní stránce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť v případě neprokázání řádného posouzení úvěruschopnosti bude soud hodnotit obě smlouvy o zápůjčce jako absolutně neplatné podle § 9 odst. 1 ZSÚ. Zástupce žalobkyně na dotaz soudu sdělil, že nedoplňuje žalobní tvrzení a nenavrhuje další důkazy než ty, jež byly přiloženy již k samotnému návrhu na zahájení řízení, resp. k doplnění žaloby ze dne 2. 3. 2022, resp. nežádá poskytnutí dodatečné lhůty k navržení dalších důkazů. Soud podotýká, že ačkoli to zástupce žalobkyně při jednání navrhl, nerozhodl o věci rozsudkem pro zmeškání, a to primárně z formálního důvodu, že žalovaná nebyla o možnosti rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání poučena v rámci písemného předvolání k nařízenému jednání; dále pak i z důvodu, že podle výsledků písemné přípravy jednání, kterou soud před nařízením jednání učinil, ani samotná žalobní tvrzení (pakliže by je soud měl brát jako nesporná) neodůvodňují závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele, a tedy by beztak nebylo možné žalo