70 C 15/2022-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 31 943,66 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřela s žalovanou dne 29. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které jí poskytla částku 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli zapůjčenou částku spolu s částkou 17 333 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 577 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně), jednak odměnu za administrativní zpracování zápůjčky (odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení) ve výši 7 860 Kč, jednak poplatek za vedení účtu a„ komfortní splácení“ ve výši 5 896 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 623 Kč, přičemž poslední splátka byla spatná dne 23. 1. 2020. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem 4 200 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 17 679,43 Kč, dlužných poplatků ve výši 14 264,23 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 699,78 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 805,87 Kč, a dále běžícího smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 679,43 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a z běžícího úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 679,43 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Pohledávka původního věřitele za žalovanou z předmětné smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízená zcela pasivní. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně svou neúčast na jednání předem písemně omluvila. Na tomto místě pak soud podotýká, že nepřihlížel k návrhu žalobkyně na odročení jednání, neboť se jednalo o podmíněný úkon, jenž žalobkyně vázala na podmínku, že soud nebude moci žalobě zcela vyhovět. K podmíněnému úkonu účastníka soud nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). Účastníci, mají-li zájem účastnit se jednání před soudem, se mají na řádné a včasné předvolání k jednání dostavit, nikoli svou účast podmiňovat tím, že jim soud zcela nevyhoví. Ostatně, pokud by se žalovaná k jednání dostavila a případně úspěšně uplatnila obranu proti žalobním tvrzením, tedy soud by nemohl žalobě vyhovět, též by neodročoval jednání. Povinnost odročit jednání z důvodu hrozícího neúspěchu účastníka, jenž se z jednání omluvil (aniž by uvedl vážný důvod své neúčasti a žádost o odročení podmínil hrozícím alespoň částečným neúspěchem ve věci), popř. aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., zákon soudu neukládá. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující: 5. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce datované dnem 29. 11. 2018 ([číslo]) soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a zástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO]. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a závazek žalované tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 333 Kč vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka ve výši 576 Kč). Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že v místě svého bydliště převzala částku 20 000 Kč poníženou o částku 4 539 Kč, s tím, že nižší z uvedených částek bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové žalovanou dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] žalované tak bylo při podpisu aktuální smlouvy vyplaceno právě 15 461 Kč. 6. Z oznámení společnosti [právnická osoba], [IČO], o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 a podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 má soud za prokázané, že původní věřitel žalované oznámil, že postoupil pohledávku za ním ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni (ztotožněno dle variabilního symbolu smlouvy o zápůjčce), a že vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od data doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 25. 1. 2021. 7. Ze Zákaznické karty podepsané původním věřitelem a žalovanou dne 29. 11. 2018 soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná bydlí formou spolubydlení, je svobodná, získala základní vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě, není majitelkou automobilu, v údaji o zaměstnání zaškrtla žalovaná políčko„ V domácnosti“, její čistý měsíční příjem činí 8 100 Kč, ostatní příjem ve výši 1 000 Kč (celkem 9 100 Kč), nemá žádné externí splátky, interní splátky (s [právnická osoba] [anonymizováno]) činí 1 180 Kč měsíčně, její odhadované měsíční výdaje činí 1 500 Kč, nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet vedený na její jméno. Ověření žalovanou poskytnutých údajů mělo být provedeno na základě„ Výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky – alimenty“, a dále na základě„ pošt. poukázka, MD+příd.“ 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a z předloženého seznamu pohledávek (Příloha [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek, str. 40 ze 103, pořadové číslo pohledávky [číslo]) uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní se podává, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 9. Z tabulky umoření soud zjistil, jak žalovaná dluh z uvedené smlouvy splácela. Žalovaná uhradila do 5. 5. 2019 v pěti platbách celkem částku 4 200 Kč. 10. Z dalších žalobkyní předložených důkazů (smluvní podmínky, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud nezjistil žádné jiné skutečnosti relevantní pro právní hodnocení věci. 11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaná podepsali smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 333 Kč vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka ve výši 576 Kč). Žalovaná převzala částku zápůjčky v hotovosti ve výši 15 461 Kč v místě svého bydliště. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem 4 200 Kč. Původní věřitel oznámil dopisem ze dne 6. 1. 2020 žalované, že pohledávku za ní postoupil žalobkyni; tento dopis odeslal žalované dne 25. 1. 2020 a vyzval žalovanou, aby dlužnou částku zaplatila do deseti dní od doručení dopisu. 12. Soud se zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 22). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 24. 4. 2022, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem. Původní věřitel dle názoru žalobkyně splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně je názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. Doplnila, že původní věřitel ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalované, když tyto uchazeči o půjčku či zápůjčku pouze předkládají zástupci