76 C 197/2022-51 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhala toho, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 9 300 Kč s příslušenstvím představující nevrácenou část zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), a žalovanou. Žalované byla původním věřitelem poskytnuta zápůjčka ve výši 11 000 Kč, přičemž se zavázala jistinu zápůjčky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí a spravování zápůjčky ve výši 9 759 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek po 346 Kč měsíčně. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splácení zápůjčky ve výši 5 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem 2 600 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny zápůjčky ve výši 3 662,99 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 387,01 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 746,84 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 384,61 Kč, a dále běžícího smluvního úroku a úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalobou uplatněná pohledávka postoupena žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízená zcela pasivní. 3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující: 5. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce datované dnem [datum] ([číslo]) soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a zástupcem původního věřitele (dále jen„ Smlouva“). Předmětem Smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované zápůjčku ve výši 11 000 Kč a závazek žalované tuto částku spolu se souhrnným poplatkem za půjčku ve výši 9 759 Kč vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že převzala celou částku zápůjčky v hotovosti. 6. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] a z potvrzení o podání má soud za prokázané, že dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalované výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 27 303,34 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] nejpozději do [datum], jinak se celý zbytek dluhu stane splatným. 7. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a z potvrzení o podání má soud za prokázané, že dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalované výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 27 967,85 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] nejpozději do 7 dnů od datace výzvy. 8. Ze Zákaznické karty podepsané původním věřitelem a žalovanou dne [datum] soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná bydlela v nájmu, má základní vzdělání, měla partnera, má jednu vyživovanou osobu. Důvodem zápůjčky jsou neočekávané výdaje. Žalovaná byla v domácnosti na mateřské dovolené s příjmem ve výši 6 500 Kč. Jako další čistý příjem uvedla bez dalších podrobností částku 10 500 Kč. Odhadované měsíční výdaje ve výši 4 817 Kč. 9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a předloženého seznamu pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní se podává, že původní věřitel postoupil pohledávky ze smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 10. Z Tabulek přehledu plnění soud zjistil, jak žalovaná dluh ze Smlouvy splácela. 11. Náhledem do interního systému soudu ISAS bylo zjištěno, že v době uzavření Smlouvy byly s žalovanou jakožto povinnou vedeny tři exekuční řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 54 EXE 2027/2019, 73 EXE 4091/2018 a 73 EXE 3378/2018. 12. Ze Statistiky rodinných účtu ČSÚ pro rok 2019 soud zjistil, že průměrný výdaj pro domácnost v obci velikosti [obec] (v Zákaznické kartě uvádění údaj pobytu žalované) dosahoval pro rok 2019 po odečtení nákladů na rekreaci a kulturu částky 12 764 Kč. 13. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že o předmětu sporu neví nic, její kolegyně jí sdělila, že žalovaná je klientkou původního věřitele. Svědkyně si žalovanou ani jednání s ní nepamatuje, ani rok, kdy k němu mělo dojít. Nepamatuje si, ani ve kterém roce mělo jednání proběhnout. Svědkyně popsala standardní postup posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, což provádí nárazově cca jednou až dvakrát týdně. Zpravidla ověřuje příjmy zákazníků z výplatních pásek, ověřuje, kolik klient platí nájem a pak zákazník sdělí, kolik utratí za potraviny a běžné věci. Když svědkyně zjistí, že výdaje nemohou odpovídat, popř. když se jí to nezdá, tak volá manažerce. Pokud by viděla, že klient uvádí měsíční výdaj ve výši pět tisíc korun a méně, už by úvěr neposkytla. V případě žalované svědkyně viděla smlouvu o nájmu a rozhodnutí o přiznání rodičovské. Svědkyně si pamatuje, že jí žalovaná sdělovala, že jí se splácením bude pomáhat její přítel a otec, byla přitom na mateřské. Partner tam v té chvíli při sepisování nebyl, svědkyně však viděla jeho doklady a výplatní pásky. Otec žalované bydlel v totožném domě jako žalovaná v [část obce]. 14. Soud svědkyni [příjmení] nehodnotil jako věrohodnou. Svědkyně, ačkoli hned na úvod uvedla, že si nepamatuje ani žalovanou, ani jednání s ní, vzápětí uvedla, že jí byly při jednání s žalovanou předloženy výplatní pásky partnera žalované. Pokud si svědkyně vůbec nepamatuje jednání s žalovanou, logicky si nemůže pamatovat, k čemu během daného jednání došlo a kdo mu byl či nebyl přítomen. Ostatně pokud by svědkyně, jak uvedla, při posuzování úvěruschopnosti v tomto konkrétním případě ověřovala sdělené údaje z (jakýchkoli) výplatních pásek, byla by taková skutečnost zaznamenána v Zákaznické kartě žalované, což není. Při dotazu soudu, jakou hranici výdajů považuje za hraniční při stanovení věrohodnosti klientem uváděných informací, svědkyně uvedla, že při uváděných výdajích 5 000 Kč a níže by již úvěr neposkytla. V Zákaznické kartě je zaznamená údaj stran měsíčních výdajů povinné ve výši 4 817 Kč. Při hodnocení věrohodnosti svědkyně soud nepřehlédl, že svědkyně má, s ohledem na pokračující výkon této činnosti, zájem na tom, aby nezavdala důvod pochybovat o řádném plnění (části) své pracovní náplně (ověřování úvěruschopnosti). Krom toho ochota svědkyně odpovídat na otázky při výslechu byla snížena. Svědkyně při pokládání otázek směřujících na její konkrétní postup při jednání s žalovanou se snažila vyhnout odpovědím tím, že popsala„ jak se to zpravidla dělá standardně“. 15. Z listiny označené jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru a z výpisu z živnostenského rejstříku soud nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by měly vliv na právní hodnocení věci. 16. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaná podepsali smlouvu o zápůjčce, za základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 759 Kč vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 346 Kč. Žalovaná převzala celou částku půjčky v hotovosti. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem 2 600 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení pohledávky ze Smlouvy do [datum] s okamžitým zesplatněním celého dluhu v případě neuhrazení požadované částky v daném termínu. 17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zák. č. 257/2016 Sb.“), když obě Smlouvy byly uzavřeny za jeho účinnosti. 18. Podle § 164 zák. č. 257/2016 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti 19. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet 20. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovate