76 C 280/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 9 934 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne 21. 5. 2015 smlouvu o zápůjčce č. 170700, na základě které jí poskytla částku 12 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčenou částku spolu s částkou 8 880 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 680 Kč, jednak odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. To vše měla zaplatit formou 58 týdenních splátek po 360 Kč; poslední splátka byla splatná dne 30. 6. 2016. Žalovaná zaplatila toliko 10 946 Kč. Pohledávka sestává z jistiny zápůjčky ve výši 7 650,36 Kč, poplatků ve výši 2 283,64 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 6 321,08 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 133,25 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 650,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 650,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízená zcela pasivní. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Soud nepřihlížel k návrhu žalobkyně na odročení jednání, neboť se jedná o podmíněný úkon, jenž žalobkyně vázala na podmínku, že soud nebude moci žalobě zcela vyhovět. K podmíněnému úkonu účastníka soud nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). Účastníci, pokud mají zájem účastnit se jednání před soudem, se mají na řádné a včasné předvolání k jednání dostavit, nikoli svou účast podmiňovat tím, že jim soud zcela nevyhoví. Ostatně, pokud by se žalovaná k jednání dostavila a případně úspěšně uplatnila obranu proti žalobním tvrzením, tedy soud by nemohl žalobě vyhovět, též by neodročoval jednání. Povinnost odročit jednání z důvodu hrozícího neúspěchu účastníka, jenž se z jednání omluvil (aniž by uvedl vážný důvod své neúčasti a žádost o odročení podmínil hrozícím alespoň částečným neúspěchem ve věci), popř. aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., zákon soudu neukládá. 5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující: 6. Z listiny označené jako Smlouva o půjčce datované dnem 21. 5. 2015 (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a zástupcem společnosti [právnická osoba]. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku ve výši 12 000 Kč a závazek žalované tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 880 Kč vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že převzala celou částku půjčky v hotovosti. 7. Z Oznámení o postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba] ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku má soud za prokázané, že původní věřitel žalované oznámil, že postoupil pohledávku za ní ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Dopis byl odeslán dne 7. 1. 2020. 8. Z Výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2020 a podacího lístku má soud za prokázané, že dne 4. 9. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 9. 2020. 9. Z Karty klienta podepsané původním věřitelem a žalovanou dne 21. 5. 2015 soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná bydlí v nájmu, má další aktivní půjčku od původního věřitele, pobírá starobní důchod ve výši 12 001 Kč. Měsíčně platí za nájem/inkaso částku 3 000 Kč, za výdaje na domácnost částku 4 000 Kč, splácí jinou půjčku ve výši 1 200 Kč, výdaje na telefon činí 200 Kč. Posouzení mělo být provedeno na základě občanského průkazu a výměru státní podpory. 10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a předloženého seznamu pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní se podává, že původní věřitel postoupil pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 11. Soud dále nahlédnutím do systému ISAS zjistil, že proti žalované jakožto povinné bylo roku 2010 do roku 2014 (tedy v době předcházející sepisu Smlouvy) u zdejšího soudu zahájeno pět exekučních řízení. 12. Ze Smluvních podmínek soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. 13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaná podepsali smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované 12 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou sumu vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 8 880 Kč vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. Částka 12 000 Kč byla žalované vyplacena při podpisu smlouvy o zápůjčce. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli celkem 10 946 Kč. Původní věřitel zaznamenal údaje stran posuzování úvěruschopnosti žalované v Kartě klienta. Původní věřitel oznámil žalované, že pohledávku za ní postoupil žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení pohledávky do 18. 9. 2020 dopisem ze dne 3. 9. 2020. Proti žalované bylo v době předcházející sjednání shora uvedené smlouvy u zdejšího soudu zahájeno pět exekuční řízení 14. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 22. 12. 2021, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem. Žalovaná byla tázána na své rodinné, majetkové a pracovní poměry, informace byly ověřovány doklady a následně zaznamenány do karty klienta, přičemž na údaje v nich obsažené žalobkyně odkázala. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v Zákaznické kartě. Žalobce zdůraznil, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně je názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. 15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 16. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti 17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 18. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. z.“), neplatn