77 C 120/2022-34 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 442 996,60 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. 2549831 uzavřené po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 29. 1. 2018 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr za účelem konsolidace závazků žalovaného ve výši 599 954 Kč, přičemž žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr v měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem 10,9 % ročně a poplatky za pojištění v částce 95 Kč měsíčně. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena dne 5. 8. 2021 na žalobkyni. Uplatněný nárok sestává z žalovaným neuhrazené části jistiny úvěru (441 657,47 Kč), z poplatků (1 339,13 Kč, z toho dvakrát 500 Kč za zaslanou výzvu k úhradě dluhu dle ceníku), z úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud nařídil jednání na den 18. 7. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu nenavyšování nákladů řízení. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má následující žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané. Žalovaný dne 29. 1. 2018 požádal společnost [právnická osoba] o poskytnutí úvěru v částce 599 954 Kč, z toho v části 213 454 Kč za úhradu dřívějšího dluhu žalovaného za [právnická osoba] [anonymizováno] a v části 386 500 Kč bez určení účelu; v návrhu žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, je vyučen, podniká jako manuální pracovník, jeho čistý měsíční příjem činí 50 000 Kč, jeho výdaje tvoří měsíční splátky jiných úvěrů 3 500 Kč a leasingů 4 744 Kč; úvěr měl být poskytnut za podmínek, že žalovaný tento splatí v 72 měsíčních splátkách po 11 484 Kč při roční úrokové sazbě 10,9 % (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. 2549831). [právnická osoba] dne 29. 1. 2018 akceptovala návrh žalovaného (zjištěno z akceptace návrhu z 29. 1. 2018). Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 2. 2. 2018 a žalovaný poté některé splátky uhradil, z toho přibližně do září 2019 řádně a včas (zjištěno ze souhrnného výpisu pohybů na účtu za období do 6. 8. 2001 a též z tvrzení žalobkyně o zaslání výzvy k úhradě dluhu). Dne 5. 5. 2018 společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že úvěr byl čerpán (zjištěno z oznámení z 5. 2. 2018). Dne 23. 6. 2021 společnost [právnická osoba] prohlásila z důvodu porušování smlouvy ze strany žalovaného dluh za okamžitě splatný a vyzvala jej k okamžité úhradě částky 499 031,77 Kč (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti z 23. 6. 2021). Dne 29. 8. 2018 se společnost [právnická osoba] rámcově dohodla s žalobkyní na postupování pohledávek (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018). Dne 5. 8. 2021 se společnost [právnická osoba] s žalobkyní dohodla na postoupení výše specifikované pohledávky za žalovaným na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 /09/35 vč. přílohy). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno psaním advokáta žalobkyně z 1. 10. 2021, v němž byl současně vyzván k úhradě dluhu (zjištěno z oznámení o právním zastoupení, výzvy k úhradě dluhu z 1. 10. 2021). O pravosti a pravdivosti těchto žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. 5. Soud naopak nemá za řádně natvrzené, tím méně za prokázané, že společnost [právnická osoba] zaslala žalovanému výzvy k úhradě dluhu. S ohledem na právní závěr soudu, však nebylo zapotřebí žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzývat. K důkazu byly provedeny také všeobecné obchodní podmínky účinné od 13. 1. 2018, produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] účinné od 31. 12. 2013, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 4. 2017, avšak s ohledem na níže uvedený právní závěr zde soud zjištění z nich učiněná neuvádí. 6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovanému byl společností [právnická osoba] poskytnut na základě jejich dohody úvěr, přičemž žalovaný po částečném splnění dluhu, přestal na dluh plnit, pročež společnost [právnická osoba] všechny pohledávky z úvěrové smlouvy zesplatnila a dlužnou částku vyčíslila na 499 031,77 Kč. Dne 5. 8. 2021 se společnost [právnická osoba] dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětná pohledávka za žalovaným převádí na žalobkyni. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného společností [právnická osoba] (což mj. plyne z návrhu na poskytnutí úvěru uvedených příjmů a výdajů a ze skutečnosti, že žalovaný po několik měsíců sjednané splátky úvěru hradil), smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující (zde společnost [právnická osoba]) zavazuje, že úvěrovanému (zde žalovanému) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný neplnil sjednané povinnosti, když poskytnuté peněžní prostředky v celé výši nevrátil, pročež je povinen dlužné peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a sjednanými poplatky. 8. Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti včas, ocitl se v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena podle § 1879 a násl. o. z., má proto, vedle práva na zaplacení dlužné jistiny (441 657,13 Kč), řádně sjednaných dosud neuhrazených dlužných poplatků za pojištění (339,13 Kč) a práva na zaplacení smluvních úroků, též podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyní uplatněné nároky na zaplacení úroků a úroků z prodlení byly vždy v části kapitalizovány. V této části žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. 9. Požadované poplatky za odeslání výzvě k úhradě dluhu v celkové výši 1 000 Kč (2 × 500 Kč) mají povahu smluvních pokut, neboť jsou sankcí za porušení smluvené povinnosti ve smyslu § 2048 a násl. o. z.; podmíněnost vzniku práva na smluvní pokutu (zaplacení poplatků) odesláním upomínek věřitelkou přitom ujednání charakter smluvní pokuty nepopírá (srov. NS 23 Cdo 1192/2019). Takové ujednání, je-li jako v této věci součástí spotřebitelem nepodepsaných všeobecných obchodních podmínek, u nichž není zřejmé, zda s nimi byl spotřebitel, se kterým byla uzavřena smlouva, když objektivně nic nebránilo sjednání takových sankčních podmínek přímo v hlavní smlouvě, je v rozporu se zásadou poctivosti (srov. I. ÚS 3512/11), nesplňuje požadavek na jasnost a srozumitelnost dle § 1811 odst. 1 o. z., a proto se k němu podle § 1812 odst. 2 o. z. nepřihlíží. Žalobkyně nemá právo na zaplacení tvrzených poplatků za odeslání upomínek, neboť tyto nebyly přímou součástí textu úvěrové smlouvy, ačkoli tomu nic nebránilo, úvěrová smlouva na žádnou takovou povinnost nadto ve svém textu v případě prodlení úvěrovaného neupozorňuje (na rozdíl od jiných důsledků prodlení), ceník nebyl žalovaným podepsán, žalobkyně se neúčastí na jednání připravila o možnost dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. k dotvrzení a prokázání toho, že žalovaný byl s touto povinnosti v případě nastalého prodlení seznámen, a proto žalobkyni ani její právní předchůdkyni nevzniklo právo na úhradu dvou poplatků za odeslání výzev k úhradě dluhu po 500 Kč. Co do částky 1 000 Kč je žaloba nedůvodná a soud ji proto zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná toliko v marginální části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši 49 361,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 720 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 442 996,60 Kč sestávající z částky 10 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, podání žaloby), dále odměna sestávající z částky 5 050 Kč za jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění, když advokátem zaslaná předžalobní výzva neobsahovala dostatečný skutkový rozbor pohledávky ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d/ a. t., neboť z ní není zřejmé, jak bylo dospěno k výši tam vyčísleného dluhu), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 26 150 Kč ve výši 5 491,50 Kč.