8 C 358/2022-46 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že osoba žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem ([právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě jí poskytl předchůdce žalobkyně finanční částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za komfortní splácení, a to v 60 týdenních splátkách á 439 Kč, ovšem sjednané splátky řádně nehradila, když poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Žalovaná osoba uhradil pouze částku v celkové výši 9 500 Kč. Ke dni [datum], zůstala neuhrazena jistina ve výši 9 534,50 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 248,50 Kč, jehož součástí je sjednaný úrok a dále úroková sazba 29 % ročně, kterou se úročí dlužná jistina od [datum] do zaplacení. Dále požadoval uhrazení smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ovšem žádá ji přiznat„ pouze do výše 7 000 Kč“. Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku. Vedle jistiny dluhu a úroku se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované částky. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdce) řádně provedl ověření schopnosti osoby žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to konfrontací doložených údajů žalovanou osobou s registry (interní registry, [příjmení], insolvenční rejstřík apod.). Dále polemizoval s právním posouzením některých okresních soudů a finančního arbitra, a k samotnému procesu kontroly úvěruschopnosti uvedl, že v BRKI, NRKI ani [příjmení] nezjistil žádný negativní záznam, dále z centrální evidence exekucí ani insolvenčního rejstříku nezjistil negativní skutečnosti, a především vyházel z údajů žalované osoby ohledně příjmů a výdajů vyplněnými do„ zákaznické karty“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených (výplatní pásky, pracovní smlouva). Zde uvedl dlužník příjem 8 400 Kč (ověřeno Oznámením o přiznání dávky sociální podpory) a„ další příjem“ 10 000 Kč. Výdaje jsou dle žalobkyně neověřitelné, resp. sdělené údaje byly konfrontovány s právními instituty (např. životní minimum) a statistickými daty. Žalující strana dále aplikovala na zjištěné údaje vybrané skóringové modely. Dále bylo odkázáno na několik rozhodnutí soudů, kterými podporuje své stanovisko, že právní úprava nestanoví přesný postup a povinnosti, které musí poskytovatel úvěru splnit, a ověřování příjmů a výdajů spotřebitele proto není její povinností, pokud je nahradí jinými způsoby ověření. 2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], na které se žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z karty zákazníka ze dne [datum], oznámení Úřadu práce ze dne [datum], poštovních poukázek ze dne [datum] a [datum], a z výpisu z centrální evidence exekucí ([příjmení]) soud zjistil, že žalovaná není zaměstnána, když je v domácnosti s 1 dítětem, a jejím příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. Žalovaná k březnu 2019 dále pobírala také příspěvek na dítě ve výši 800 Kč (v květnu 2019 již pouze 500 Kč), ovšem tento příjem je pro ověřování úvěruschopnosti bez významu, když jde o účelovou dávku státní sociální podpory, kterou je potřeba využít k výživě dítěte a nikoli na další platby matky, tím méně na splácení spotřebitelských úvěrů. Žalovaná dále mezi své příjmy uvedla také částku 10 000 Kč, ovšem bez jakékoli specifikace a také bez jakéhokoli doložení, když jedinou listinou předloženou (právnímu předchůdci) žalobce byla listina rozhodnutí o přiznání dávky ze dne [datum]. Mezi své odhadované výdaje žalovaná v zákaznické kartě vyplnila částku 2 000 Kč. Žalovaná osoba nebyla evidována ke dni uzavření smlouvy jako povinná v [příjmení]. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vč. smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla osobě žalované částku 14 000 Kč, přičemž ta se zavázala vrátit tyto finanční prostředky spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a úrokem v pevně sjednané kapitalizované výši 2 504 Kč, který odpovídá sazbě 29 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy (od uzavření smlouvy do sjednané poslední splátky); celkově tedy s náklady úvěru ve výši 12 283 Kč. Dluh se žalovaná osoba zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách v hotovosti po 439 Kč (tj. měsíčně cca 1 756 Kč). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za osobou žalovanou, a postoupení jí bylo oznámeno spolu s výzvou k zaplacení celé dlužné částky do [datum]. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. podacího lístku soud zjistil, že osoba žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky také zástupcem žalobkyně z řad advokátů. 8. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], obsahem smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout osobě žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a naopak závazek žalované osoby vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 12 283 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 439 Kč, tj. měsíčně cca 1 756 Kč), počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení. Ze samotného tvrzení žalobkyně o sjednaných částkách jistiny a souhrnného poplatku a zůstatku, který zůstal nesplacený, vyplývá, že žalovaný na tuto smlouvu celkem uhradil toliko 9 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované dotazy na žalovanou osobu, které konfrontoval s doklady předloženými a zaznamenanými do tzv. zákaznické karty“, a dále porovnáním se zjištěnými údaji v různých interních i externích registrech (např. [příjmení], ve kterém nezjistil že by byla osoba žadatele o spotřebitelský úvěr v exekuci), jiné lustrace registrů ovšem žalobkyně nedoložila. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu, s vyznačenými doklady, ze kterých byl ověřen příjem žalovaného 7 600 Kč měsíčně z rodičovského příspěvku, a dále z příspěvku na dítě. Naopak obecně označené„ další příjmy“ ve výši 10 000 Kč nebyly doloženy ani při vyplňování zákaznické karty žádnými doklady. Výdaje byly osobou žalovanou uvedeny v zákaznické kartě ve výši 2 000 Kč měsíčně bez dalšího. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky osobě žalované dopisem ze dne [datum] a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do [datum]. Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila. Soud neprovedl navržený důkaz výslechu osoby tzv.„ vázaného zástupce“ právního předchůdce žalobkyně, který uzavíral s osobou žalovanou smlouvu, a současně předtím vyplňoval zákaznickou kartu, když rozhodujícím jsou údaje zapsané, jak je sdělil žadatel o spotřebitelský úvěr a dále zapsané doklady, kterými měly být sdělené údaje ověřeny. Jestliže ze zákaznické karty nevyplývá, že by byly při jejím vyplňování předloženy jakékoli jiné doklady, než shora uvedené, je jakýkoli navržený důkaz výslechu osoby sepisující zákaznickou kartu nadbytečný. 9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši 18 400 Kč a výdaji ve výši 2 000, ovšem ve skutečnosti mohla mít za ověřený toliko příjem z rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč. Příjem z přídavku na dítě je účelově vázanou dávkou státní sociální podpory, a lze jej užít výhradně k výživě dítěte, nikoli ke splácení spotřebitelského úvěru.„ Další příjem“ ve výši 10 000 Kč nijak jej neověřila. Z provedených důkazů nevyplývá ani, že by jakékoli doklady k tvrzeným příjmům žadatelka o spotřebitelský úvěr předložila ke dni podpisu žádosti o jeho přidělení, a žalo