13 C 125/2020-491 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobci zahájili řízení, v němž se domáhali odškodnění za porušení právních povinností ze strany žalovaného, a to formou peněžitého plnění původně ve výši , částka, pro oba žalobce, posléze ve výši , částka, pro žalobkyni a) a ve výši , částka, pro žalobce b). Dále oba žalobci požadovali vůči žalované písemnou omluvu ve znění uvedeném v žalobním petitu a posléze žalobkyně a) rozšířila žalobu o omluvu, kterou požaduje žalobkyně a) vůči žalované v písemné formě ve znění uvedeném v žalobním petitu. Žalobci se domáhají náhrady vzniklé újmy s odůvodněním, že žalovaná porušila právo žalobce b) na nepřetržitou přítomnost jeho zákonného zástupce, tedy žalobkyně a). Dále, že žalovaná porušila rodičovská práva žalobkyně a), žalovaná poskytla neodborná doporučení ohledně výživy žalobce b). Uvedeným protiprávním jednání žalované vznikla žalobcům újma. Mezi proti právním jednání žalované a vzniklou újmou je příčinná souvislost. Porušením vytýkaných právních povinností žalobci vztahují k události dne , datum, , kdy byl žalobce b) hospitalizován s diagnózou , Anonymizováno, , Anonymizováno, na jednotce intenzivní a resuscitační péče (JIRP) žalované. Žalobkyni a) nebylo umožněno být v nepřetržitém kontaktu s nezletilým žalobcem b), čímž byla porušena i rodičovská práva žalobkyně daná obč. zák. Žalobkyně a) dále vytýkala žalované, že jednání jejího zaměstnance , tituly před jménem, , jméno FO, došlo k porušení etického kodexu České lékařské komory, neboť jmenovaný lékař se vůči žalobkyni a) choval hrubým způsobem tím, že žalobkyni přirovnával k bezdomovcům. Nebylo jí umožněno přespat u nezletilého, byť výslovně netrvala na přespání na jednotce intenzivní péče, resp. kdekoliv v prostorách nemocnice tak, aby mohla být v nepřetržitém kontaktu s nezletilým. Základní rysy podané žaloby shrnul zástupce žalobců ve své závěrečné řeči na posouzení dvou otázek, a to otázky právní (zástupcem označené „velmi zajímavá právní otázka“), zda, resp. v jaké míře má matka, tedy rodič, právo na nepřetržitou přítomnost se svým nemocným dítětem. Druhá otázka je nejenom právní, ale i otázka etická. Posoudit to, jak by se k sobě lidé měli chovat. Tedy, co je správné a co je špatné a jakým způsobem by se k nám měli chovat lékaři. V tomto řízení není posuzována kvalita poskytované lékařské péče, není posuzováno, zda došlo či nedošlo k nějakému medicínskému pochybení a ani není zpochybňována kvalifikovanost či odbornost lékaře. To, co je v daném řízení řešeno, jsou meze slušného chování. O tom, jakým způsobem se ve vypjatých situacích mohou lékaři k rodičům pacientů chovat. V tomto řízení se řeší to, jakým způsobem a jaký standard chování lékařského personálu vůči pacientům a osobám blízkým. Žalobci jsou přesvědčeni o tom, že v daném případě lékařský personál, resp. , jméno FO, . , jméno FO, , jehož jednání je přičitatelné k žalované, udělal chybu. Ztratil nervy, choval se vůči žalobkyni a) nevhodně a vulgárně. Posílal jí k bezdomovcům. Za takové jednání by se měl omluvit. Rozhodným okamžikem, kdy nastalo dle tvrzení žalobců porušení právní povinnosti, bylo vymezeno (u jednání dne , datum, ) dnem , datum, v době s počátkem mezi 18:00 hodin až 19:00 hodin zhruba do 21:00 hodin, do okamžiku, kdy odešla policie. Žalobci dovozují porušení právní povinnosti ze strany žalované v ustanovení § 28 odst. 3 zák. o zdravotních službách, kdy byla porušena práva žalobce b) na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Dále došlo k zásahu rodičovských práv žalobkyně a), která jsou stanovena v § 858 obč. zák. Porušení právní povinnosti žalované dále žalobci spatřují v porušení § 45 odst. 1 zák. o zdravotních službách, kdy je povinností umožnit přítomnost zákonného zástupce u nezletilého. Oba žalobci dále vytýkají, že žalovaná svým jednání zasáhla do práva na rodinný život, které je chráněno článkem 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Žalobci dále vytýkají žalované, že porušila vnitřní sdělení, které sama žalovaná pro dané zařízení a jeho fungování přijala, neboť žalobkyni nebylo vnitřní sdělení poskytnuto ani na něho nebyla nijak upozorňována. Navíc není v souladu se zákonem, neboť vnitřním normativním aktem žalovaná nemůže stanovit jiné podmínky, než které stanoví zákon.2. Procesní úkon žalobců ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy v penězích byl soudem posouzen jako změna žaloby. Původně požadované oběma žalobci společně a nerozdílně částka , částka, , resp. požadavek žalobkyně a) částku , částka, , požadavek žalobce b) , částka, , to vše s příslušenstvím. Byl soudem vyhodnocen postupem podle § 95 odst. 1 o. s. ř. (zák. č. 99/63 Sb. ve znění předpisů pozdějších) usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Změnu žaloby soud připustil.3. Další změnu žaloby, kterou učinila žalobkyně a) s tím, že požaduje dále sama písemnou omluvu z důvodu neetického chování zaměstnance žalované vůči její osobě. Změnu žaloby soud připustil usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .4. Na tomto místě soud uvádí, že citovaným usnesením bylo dále rozhodnuto o návrhu žalobců na nepřipuštění vedlejšího účastníka na straně žalované , právnická osoba, ., IČO , IČO žalované B, . Žalobci v průběhu řízení namítli nepřípustnost vedlejšího účastníka na straně žalované. Citovaným usnesením soud návrh žalobců zamítl.5. Na straně žalované vystupuje vedlejší účastník. Tedy soud dovodil právní zájem vedlejšího účastníka na straně žalované.6. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Navrhla její zamítnutí v celém rozsahu. V průběhu řízení žalovaná své stanovisko neměnila a zdůraznila, že neporušila žádnou právní povinnost. Není tedy naplněn jeden z předpokladů případné odpovědnosti za vzniklou škodu. Nad rámec naznačila, že nejsou splněny ani další předpoklady případné odpovědnosti za škodu, kdy nebyla prokázána újma, která měla žalobcům vzniknout, neboť v této části zůstala pouze jejich tvrzení. Neexistuje naprosto žádný kauzální nexus mezi tvrzeným porušením právní povinnosti, kterou žalovaná navíc jednoznačně odmítá a tvrzenou újmou. Ani jeden ze žalobců se nezabýval zaviněním jako dalším předpokladem odpovědnosti za škodu. Žalovaná podtrhla, že žalobci se dopouští opakovaně zcela neetického, nečestného a demagogického cenzurování úplného znění citovaných právních norem, kdy zcela účelově vypouští zákonná omezení tohoto práva, kterým je právo na nepřetržitou přítomnost podřízeno. Žalobci vnímají pouze svoje práva. Nikoliv práva ostatních, zejména pak práva ostatních pacientů (v rozhodném období umístěných na jednotce intenzivní a resuscitační péče), povinnosti lékařského personálu, když na stěžejním místě je péče o zdravotní stav pacienta. Žalobci b) poskytována odborná péče. Navíc žalobkyni byla poskytnuta, byť nad rámec zákonných povinností, možnost být s nezletilým v kontaktu. Lékařský personál umožnil matce pobyt v průběhu nočního provozu nemocnice a přítomnost u novorozence v jakýchkoliv čas, byť nalezené řešení bylo zcela mimo pravidla a defacto v rozporu s právními předpisy. Přinášelo zvýšené riziko pro personál i všechny pacienty. Zvoleno bylo jen proto, aby bylo předejito dalšímu konfliktu se zjevně konfliktními osobami (matka, tedy žalobkyně a) a svědkyně , jméno FO, ) tím, že jim bude zcela mimořádně vyhověno, a to dokonce i mimo rámec právní přípustnosti. Matka neměla jakýkoliv právní nárok na uvedené řešení. Jednalo se o dobrou vůli zdravotního personálu a snahu vyjít matce vstříc i navzdory porušení četných pravidel. Žalobkyně a) nebyla téměř vůbec omezená v možnosti být nepřetržitě u žalobce b), když v průběhu noci ze soboty , datum, na neděli , datum, bylo matce umožněno pobývat s novorozencem na pokoji v bdělém stavu v jakoukoliv dobu. Žalovaná zdůraznila, že ani povinnosti poskytovatele zdravotních služeb umožnit pobyt zákonného zástupce dle § 47 odst. 1 písm. b) zák. o zdravotních službách ani právo pacienta na nepřetržitou přítomnost dle § 28 odst. 3 písm. e) bod 1 zák. o zdravotních službách nejsou absolutní a bezbřehé. Obě ustanovení právních předpisů přitom možnost přítomnosti zákonného zástupce výrazně limitují. , právnická osoba, u žalované není vybaveno a uzpůsobeno tak, aby umožňovalo nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce u nezletilého a zejména jeho přespávání tak, jak bylo jednoznačně prokázáno při provedeném místním ohledání dne , datum, . S ohledem na tuto skutečnost žalovaná nebyla a není povinna takový pobyt umožnit. Neporušila v tomto ohledu žádnou svou právní povinnost ani jí porušit nemohla, neboť taková právní povinnost na straně žalovaná neexistovala. Vytýkané porušení Etického kodexu žalovaná také jednoznačně odmítla, neboť nedošlo ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, k neetickému chování. Věc byla řešena revizní komisí Okresního sdružení České lékařské komory, která vydala rozhodnutí, kterým dospěla k závěru, že , jméno FO, je nevinen. Neporušil žádnou povinnost uloženou mu jako lékaři právními předpisy, jak z rozhodnutí vyplývá. Žalovaná poukázala zejména na to, že situace byla zjevně vypjatá, ale nikoliv přičiněním žalované. Naop