30 C 287/2023-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších podání, domáhala zrušení výroku [anonymizováno] usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byl soudem schválen smír, v němž si účastníci řízení mj. ujednali, že tímto jsou zcela vypořádána veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky, která jsou předmětem sporu a rovněž i veškeré vzájemné nároky, a to ať už stávající či v budoucnu vzniklé, které vznikly či by mohly vzniknout z předmětného úrazu žalobkyně, ke kterému došlo dne [datum]. Žalobkyně tento návrh odůvodnila tím, že dle jejího názoru byl smír soudem schválen v rozporu s hmotným právem, a to konkrétně v rozporu s § 2898 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Žalobkyně zdůraznila, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] se domáhala toliko nároku z titulu náhrady za vytrpěnou bolest, tj. bolestného, a nikoliv již dalšího v úvahu připadajícího nároku na nemajetkovou újmu, tj. ztížení společenského uplatnění, k čemuž doplnila, že se jedná o dva samostatné nároky vznikající z různých titulů. Žalobkyně dále poukázala na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž vyplývá, že náhrada nemajetkové újmy na zdraví je založena koncepci několika samostatných, dílčích nároků (i) za bolest, (ii) za ztížení společenského uplatnění a (iii) za další nemajetkovou újmu. Žalobkyně s odkazem na § 2898 NOZ zdůraznila, že schválením smíru, když předmětem řízení byl toliko nárok na bolestné, nemohlo současně (předem) dojít k vypořádání ostatních nároků na nemajetkovou újmu, tj. nemohlo dojít k tomu, že by se předem vyloučila povinnost žalovaného k náhradě další nemajetkové újmy (ztížení společenského uplatnění), a to zvláště za situace, že tyto nároky ještě nebyly ze strany žalobkyně ani uplatněny. K takovým právním jednáním, která předem vylučují nebo omezují povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech se nepřihlíží, resp. v těchto případech se práva náhradu nelze ani platně vzdát. Pakliže soud za této situace přesto schválil účastníky řízení navržený smír, má žalobkyně za to, že soud postupoval v rozporu s § 2898 NOZ, čímž soud zároveň jednal i v rozporu s § 99 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), když schválil smír, jenž je v rozporu s právními předpisy, pročež je takový smír dle § 99 odst. 3 o.s.ř. dle hmotného práva neplatný. Žalobkyně proto navrhla, aby soud dle § 99 odst. 3 o.s.ř. smír schválený ve výroku I. zrušil. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedl, že žalobkyně při použití § 2898 NOZ odhlíží od dikce tohoto ustanovení, a to především od dvakráte užitého slova předem. Žalovaný má za to, že předmětné ustanovení se použije toliko na jednání učiněná před porušením právní povinnosti, neboť po vzniku povinnosti k náhradě škody již mohou škůdce a poškozený uzavřít dohodu, že povinnost k náhradě škody je na straně škůdce omezena či zcela vyloučena. Žalovaný uzavřel, že schválený smír není v rozporu s hmotným právem, pročež navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Vedlejší účastník na straně žalovaného ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedl, že právní konstrukce vypořádací doložky není v rozporu s § 2898 NOZ, když touto doložkou se žalobkyně nevzdala práva na náhradu ztížení společenského uplatnění, když tato doložka toto právo rovněž ani nevyloučila či neomezila. Žalobkyně prostřednictvím vypořádací doložky souhlasila s tím, že zaplacením dohodnuté částky jsou vypořádány veškeré nároky z předmětné události. Dle vedlejšího účastníka žádné ustanovení NOZ nezakazuje, aby v řízení, jehož předmětem je bolestné, byly dohodou účastníků upraveny i ostatní nároky, které vyplývají ze škodní události. 4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného a vedlejšího účastníka ze dne [datum] uvedla, že nadále setrvává na svém stanovisku. Nad rámec již řečeného žalobkyně poukázala na větu druhou § 2898 NOZ. Žalobkyně je toho názoru, že dle této druhé věty se práva na náhradu nelze platně vzdát, a to nejen před (ex ante) samotným vznikem škodní události, nýbrž ani poté (ex post), co již k takové škodní události došlo. Dle žalobkyně věta druhá § 2898 NOZ zdůrazňuje nemožnost se následně (ex post) platně vzdát práva na náhradu, a to pod sankcí neplatnosti takového právního jednání. Samotný pojem vzdání se práva předpokládá, že právo (na náhradu) již vzniklo a že v době učinění právního jednání, kterým se poškozený takového práva vzdal, toto právo již existovalo. S ohledem na tyto veškeré skutečnosti žalobkyně navrhla, aby žalobě bylo vyhověno. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z připojeného spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že jednání konaného dne [datum] se jako zástupce žalobkyně zúčastnil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a že tento společně s ostatními účastníky jednání, resp. s jejich zástupci, společně navrhl, když ve spise je založen rukou psaný smír obsahující podpisy všech zástupců účastníků řízení, aby soud schválil smír v tomto znění: [Anonymizovaný odstavec.] Tímto jsou zcela vypořádána veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky, která jsou předmětem sporu a rovněž i veškeré vzájemné nároky, a to ať už stávající či v budoucnu vzniklé, které vznikly či by mohly vzniknout z předmětného úrazu žalobkyně, ke kterému došlo dne [datum]. 7. Právní moc výroku [anonymizováno] usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], nastala dne [datum rozhodnutí]. 8. Dle § 99 odst. 2 o.s.ř. platí, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 9. Dle § 99 odst. 3 o.s.ř. platí, že schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru. 10. Dle § 2898 NOZ platí, že se nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát. 11. Z citovaných ustanovení plyne, že soud může rozsudkem zrušit usnesení o schválení smíru, jestliže je smír v rozporu s hmotným právem, a jestliže je takový návrh podán do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru. Tyto dvě podmínky je nutno splnit kumulativně. 12. Z připojeného spisu je patrné, že právní moc usnesení o schválení smíru nastala dne [datum]. 13. Pakliže návrh na zrušení usnesení o schválení smíru byl soudu doručen dne [datum], resp. v tento den byl příslušný návrh odeslán soudu prostřednictvím systému datových schránek, lze konstatovat, že ze strany žalobkyně byla dodržena lhůta, tj. první ze dvou podmínek, jež je zapotřebí splnit kumulativně, v níž se lze dle § 99 odst. 3 o.s.ř. domáhat zrušení usnesení o schválení smíru. Druhou podmínku však žalobkyně nesplnila, když soud má za to, jak bude dále v podrobnostech rozvedeno, že návrh na zrušení usnesení o schválení smíru nebyl z její strany podán důvodně. 14. Pro posuzovanou věc je klíčový výklad § 2898 NOZ, neboť žalobkyně opakovaně namítala, že smír byl schválen v rozporu s tímto ustanovením, pročež by měl být dle hmotného práva (pro tento rozpor) neplatný. 15. Soud je toho názoru, že s přihlédnutím ke stěžejní zásadě soukromého práva, tj. k principu autonomie vůle smluvních stran, je zásadně možné se platně vzdát práva na náhradu újmy. Normovaný § 2898 NOZ, jakožto lex specialis, k tomuto obecnému pravidlu toliko vyjmenovává zvláštní případy a podmínky, dle nichž je vzdání se práva na náhradu újmy nebo vyloučení či omezení povinnosti k náhradě újmy výslovně zakázáno. 16. Pakliže by došlo k právnímu jednání, jehož obsahem by bylo zakázané ujednání ve smyslu § 2898 NOZ, tak by takové ujednání bylo stiženo sankcí zdánlivosti a nepřihlíželo by se k němu (§ 554 NOZ). Jedná se o případ, kdy zákon stanovuje zdánlivost nikoliv výslovným označením, nýbrž prostřednictvím stanovení právních následků. 17. Společným znakem zákazu limitace práva na náhradu újmy, tj. např. i zákazu vzdání se práva na náhradu újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění, je dle § 2898 NOZ skutečnost, že užití tohoto ustanovení připadává v úvahu toliko tehdy, jestliže k ujednání, kterým se poškozený vzd