33 C 187/2023-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 346 748,11 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému. Žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] částku 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr spolu s úroky ve výši 15,90 % ročně a poplatky za poskytnutí a správu úvěru. Výše nesplacené jistiny činí 343 858,11 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznat poplatky ve výši 2 890 Kč, úrok ve výši 29 371,10 Kč, úrok z prodlení 29 502,70 Kč, úrok z prodlení a úrok ve výši úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 200 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovil maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Klient musí vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta, které vychází z ekonomického modelu. Žalovaný na žádosti uvedl splátky mimo žalobkyni ve výši 3 757 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: spotřební úvěr u žalobkyně s orientační splátkou 417 Kč, kontokorentní úvěr u žalobkyně se splátkou 5 978 Kč (v rámci úvěru zkonsolidován) a úvěr mimo žalobkyni se splátkou 3 757 Kč. Splátka nového úvěru činila 7 471 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 9 735 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 12 112 Kč k pokrytí životních nákladů žalovaného. Žalobkyně provedla kontrolu platební morálky žalovaného v registrech BRKI, v registru exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně odkazuje na judikaturu vyšších soudů (rozsudek NSS z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39; rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; rozsudek NS z 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018; nález ÚS ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Někdy dochází k nepřesné interpretaci a aplikaci výše uvedených rozhodnutí, kdy výsledkem je přílišná paušalizace závěrů traktovaných v těchto rozhodnutích. Dle žalobkyně je taková paušalizace nepřípustná a v rozporu s komunitární úpravou a samotným duchem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru („ CCD“). (srov. J. Flídr, Ověření příjmů a výdajů při posuzování úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, Právní rozhledy 10/2022, str. 343). Samotný Soudní dvůr EU ve věci CA Consumer Finance SA uvedl, že směrnice„ neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem.“ Kromě Soudního dvora, který má monopol na výklad evropského práva, konkretizuje interpretaci CCD také Evropský orgán pro bankovnictví (EBA). Ten dle čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu vydává obecné pokyny a doporučení s cílem zajistit společné, důsledné a jednotné uplatňování práva EU. Pokyny a doporučení EBA plní především konkretizační funkci závazného unijního ustanovení jsou vydávány s cílem vyjasnit obsah jednotlivých evropských pravidel. V ust. odst. 101 Pokynů EBA se uvádí:„ Za účelem posouzení schopnosti dlužníka plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy by instituce a věřitelé měli uplatňovat vhodné metody a přístupy, což může zahrnovat modely, pokud jsou splněny tyto obecné pokyny. Výběr vhodné a přiměřené metody by měl záviset na úrovni rizika a na výši a druhu úvěru.“ (pozn.: k dodržování Pokynů EBA se zavázala ČNB coby národní regulátor). Výše uvedenému nasvědčuje i aktuální vývoj judikatury v předmětné problematice, např.: rozhodnutí NS ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020. V odůvodnění usnesení nalezneme odkazy na oba zmiňované rozsudky senátu č. 33, k nimž se dvacátý senát přihlásil. Současně však zdůraznil, že postup při posouzení úvěruschopnosti se liší„ případ od případu“ a postup poskytovatelů nelze„ paušalizovat“. Ačkoli v posuzovaném případu spotřebitel nedoložil poskytovateli své příjmy ani výdaje, dospěl soud k závěru, že poskytovatel při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí, když doložil, že při ověřování majetkových poměrů vycházel i z jiných než spotřebitelem poskytnutých informací (z informací v katastru nemovitostí, insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí). Rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) sp. zn. 33 ICdo 27/2021, kde NS konstatuje následující:„ Otázku namítané neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužnice (spotřebitelky) vyřešil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu. Jeho výklad § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. – obdobnou úpravu obsahovalo ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů – konvenuje závěrům, k nimž dospěly Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žalobkyně se nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila jak z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice, tak z externí databáze. Výstupem ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje úvěrované byla absence důvodných pochybností o její schopnosti úvěr splácet.“ Toto rozhodnutí NS potvrdilo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 506/2020-63 ([insolvenční spisová značka]), ve kterém byl vysloven závěr, že užití ekonomického modelu k nahrazení tvrzených výdajů (pokud nejsou vyšší než stanovené modelem) je v souladu s povinností ověřit úvěruschopnost věřitelem. Obdobně pak rozhodl o přípustnosti užití ekonomického modelu Vrchní soud v Praze i v rozhodnutí č. j. 103 VSPH 223/2021-73 ([insolvenční spisová značka]), čímž potvrdil ustálenost své rozhodovací praxe). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním. 4. Obsahem smlouvy o úvěru ze dne [datum] je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 400 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně úroku ve výši 15,90 % ročně a poplatky dle ceníku žalobkyně pravidelnými splátkami ve výši 7 471 Kč měsíčně splatnými vždy do 20. dne v měsíci (smlouva o úvěru ze dne [datum], ceník pro soukromou klientelu účinný od 1. 2. 2018 a všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] ze dne [datum]). 5. Žalobkyně poukázala žalovanému dne [datum] částku 400 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 324 031,26 Kč (podklady pro soudní řízení ze dne [datum], výpis z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum], výpis z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum], výpis z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] a výpis z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum]). 6. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovaného k úhradě částky 23 323 Kč do [datum] s tím, že jinak dojde k zesplatnění celého úvěru a bude požadována částka 341 458 Kč. Zároveň výzva obsahovala poučení, že dluh může být vymáhán soudní cestou (poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum]). 7. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovaného k úhradě částky 347 183 Kč (rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne [datum] a poštovní podací arch ze dne [datum]). 8. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovaného k úhradě částky 406 070,84 Kč s tím, že jinak bude podána žaloba (poštovní podací arch ze dne [datum] a výzva k úhradě dluhu ze dne [datum]). 9. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 20 000 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 200 Kč (žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] a posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne [datum]). 10. Celkové úvěrové zatížení žalovaného po zohlednění úvěru poskytnutého žalobkyní dosáhlo částky 9 735 Kč (posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne [datum]). 11. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečn