37 C 254/2023-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkově 37 335 Kč s příslušenstvím. Žaloba se skládala ze dvou nároků a byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela dne 15. 10. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401039372, na základě které byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 27 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky byla sjednána částka 24 030 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 590 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 400 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 14 040 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 655 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplnil, když uhradil pouze částku 26 095 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 18 066,15 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 6 868,85 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 6 767,37 Kč představuje úrok ve výši 21,27 % z částky 18 066,15 Kč ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky (14. 4. 2020) do data postoupení pohledávky (7. 1. 2022). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 181,65 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 18 066,15 Kč ode dne následujícího po splatnosti celé zápůjčky (14. 4. 2020) do data postoupení pohledávky (7. 1. 2022). 2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela dne 18. 3. 2019 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401078690, na základě které byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 10 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky byla sjednána částka 8 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplnil, když uhradil pouze částku 5 600 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 9 644,51 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 2 755,49 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 3 993,79 Kč představuje úrok ve výši 24,60 % z částky 9 644,51 Kč ode dne následujícího po splatnosti celé zápůjčky (12. 5. 2020) do data postoupení pohledávky (7. 1. 2022). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 181,65 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 9 644,51 Kč ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky (12. 5. 2020) do data postoupení pohledávky (7. 1. 2022). 3. Předmětné pohledávky nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. 4. Soud ve věci konal jednání dne 11. 9. 2023, ze kterého se žalobkyně omluvila prostřednictvím svého zástupce a souhlasila s projednáním věci bez její účasti. Žalovaný se k jednání dostavil osobně. 5. Žalovaný na jednání k podané žalobě uvedl, že uvedené úvěrové smlouvy uzavřel v době, kdy měl osobní problémy a peníze potřeboval. V uvedené době udělal dluhy, které nyní splácí, je proti němu vedeno několik exekucí. Půjčené peníze chce vrátit, ovšem úroky a poplatky požadované žalobkyní se mu zdají nepřiměřeně vysoké. Ke svým příjmům uvedeným v žádostech o úvěr uvádí, že uvedený příjem odpovídá jeho tehdejším výdělkům, nicméně ohledně uvedených měsíčních výdajů uvádí, že výdaje na bydlení 4 570 Kč představují pouze nájem bez elektřiny a poplatku za internet. Ohledně výše osobních výdajů 4 000 Kč uvádí, že ty se mu zdají dosti nízké a že je odhaduje spíše na 6 000 – 7 000 Kč měsíčně. Dále uvádí, že měl vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři soudem určenou 1 000 Kč měsíčně nicméně dobrovolně platil 2 000 Kč měsíčně. Dále uvádí, že přibližně v době sjednání půjček platil dceři stavební spoření 500 Kč měsíčně. Uznává, že podpis na žádostech je jeho, nicméně údaje v ní vyplňovala zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně a on údaje kontroloval pouze zběžně, nevěnoval jim velkou pozornost. V té době peníze potřeboval a nedokáže si vysvětlit, jak údaje o výdajích mohly být v takové výši. Dále uvádí, že při sjednávání úplně první půjčky od právní předchůdkyně žalobkyně, úvěr č. 1201126957, mu zprostředkovatelka nejdříve sdělila, že jeho žádost byla zamítnuta, nicméně následně se mu ozvala s tím, že na ústředí byla schválena a peníze mu poskytnou. Nesrovnalosti měsíčních výdajů uvedených v kartách zákazníka si vysvětluje tím, že zprostředkovatelka se zřejmě snažila, aby mu půjčky byly poskytnuty a on„ prošel“. 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 10. 2018 (smlouva č. 1401039372) a 18. 3. 2019 (smlouva č. 1401078690) smlouvy o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti 27 000 Kč, resp. 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit společně se souhrnnými úroky a poplatky ve výši 24 030 Kč, resp. 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené splácet formou 78, resp. 60 týdenních splátek ve výši 655 Kč, resp. 300 Kč (smlouvy o úvěru, shodná tvrzení účastníků). První uzavřená smlouva sloužila k refinancování dřívějšího úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně (smlouva č. 1201126957), a to tak, že částka 13 020 Kč byla započtena na předčasné splacení dříve sjednaného úvěru a částka 13 980 Kč byla vyplacena žalovanému (smlouva č. 1401039372). Žalovaný ve vztahu k dříve uzavřené smlouvě č. 1401039372 zaplatil celkem na splátkách 26 095 Kč; ve vztahu k druhé uzavřené smlouvě č. 1401078690 zaplatil celkem na splátkách 5 600 Kč (shodná tvrzení účastníků). Žalovaný v době podání žádostí o úvěr měl jediný měsíční příjem ze zaměstnání přibližně 17 000 Kč (shodná tvrzení účastníků, žádosti o úvěr). Jeho měsíční náklady na bydlení představovaly měsíční„ čistý“ nájem ve výši 4 570 Kč (evidenční list nájemníka ze dne 8. 6. 2017, nájemní smlouva), zálohy na elektřinu 340 Kč (vyúčtování dodavatele elektřiny za roky 2018 a 2019) a poplatek za internet přibližně 300 Kč (tvrzení žalovaného). Měsíční náklady na jídlo a další nezbytné výdaje činily mezi 6 000 a 7 000 Kč (tvrzení žalovaného), dále měl soudně určené výživné na dceru ve výši 1 000 Kč (rozsudek zdejšího soudu č. j. [číslo jednací]), ovšem dobrovolně platil 2 000 Kč. Pro dceru také spořil v rámci stavebního spoření (tvrzení žalovaného). Pohledávky vyplývající z uzavřených úvěrových smluv právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022). O postoupení pohledávek byl žalovaný informován právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 3. 2. 2022 (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 19. 4. 2022 předžalobní výzvu (předžalobní výzva ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku). 8. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k tomu, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byly uzavřeny uvedené smlouvy a na jejich základě žalovaný obdržel uvedené částky. Rovněž účastníci shodně uváděli, že žalovaný po určitou dobu platil splátky, ovšem od určitého okamžiku splácet přestal. Ohledně zkoumání majetkových poměrů žalovaného však soud dospěl k závěru, že údaje uvedené v žádostech o úvěr neodpovídaly realitě, když některé údaje na výdajové stránce byly podhodnocené nebo vůbec neuvedené. V kolonce výdajů na bydlení bylo uvedeno, že činí 4 570 Kč měsíčně, ovšem z nájemní smlouvy a evidenčního listu nájemníka vyplynulo, že tato částka představovala pouze nájem a poplatky bezprostředně spojené s bytem, ovšem nezahrnovala další platby za elektřinu a internet. Záloha na elektřinu činila dalších 340 Kč měsíčně jak vyplynulo z ročních zúčtování za roky 2018 a 2019. Částka za internet přibližně 300 Kč, což žalovaný nedoložil přímo na jednání listinami, ovšem soud jeho tvrzení považoval za pravdivé, když jde o částku odpovídající nejlevnějším měsíčním tarifům poskytovatelů internetu. Dále v kolonce„ osobní výdaje“ je v žádosti ze dne 14. 10. 2018 uvedena částka 4 000 Kč a v žádosti ze dne 15. 3. 2019 částka 5 000 Kč Tyto částky soud považoval i bez vyjádření žalovaného za podezřele nízké, a s ohledem na to, že žalovaný na jednání uvedl, že taková výše měsíčních výdajů mu přijde příliš nízká a že jeho výdaje se pohybovaly mezi 6 000 až 7 000 Kč, soud uvěřil tvrzení žalovaného, neboť takové údaje považoval za daleko pravděpodobnější s ohledem na cenovou hladinu v době sjednání smluv. Dále z rozsudku místního soudu č. j. [číslo jednací] vyplynulo, že žalovaný má vyživovací povinnost vůči jeho nezletilé dceři ve výši 1 000 Kč měsíčně. Tento měsíční výdaj, ani informace o vyživovací povinnosti není v žádostech uvedena. Soud dále uvěřil i tvrzení žalovaného, že nad rámec soudně stanoveného výživného platil dceři 1 000 Kč měsíčně a že ji spořil na stavební spoření 500 Kč měsíčně, neboť nejde o nijak zvlášť vysoké částky a jde o běžnou st