7 C 175/2023-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se svojí žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhal vydání rozsudku, jimiž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 134 054 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 168 043 Kč na nákup zboží. Úrok byl sjednán ve výši 19,09 % ročně. Žalovaný se zavázal řádně a včas uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 932 Kč. Žaloby byl povinen žalobci uhradit celkem 283 014 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, a proto se úvěr stal splatný dne [datum]. Dlužná částka představuje ke dni [datum]: dlužné splátky do data zesplatnění úvěru ve výši 15 728Kč, úroky do data ukončení smlouvy ve výši 1 289 Kč, jistina ve výši 115 707 Kč, poplatek za ukončení smlouvy ve výši 1 289 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 330 Kč, smluvní sankce ve výši 1 000 Kč. Žalovaný částku ve shora uvedené výši nezaplatil do dnešního dne, proto byl žalobce nucen obrátit se na soud se svojí žalobou. 2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dne [datum], neboť žalovaný se k jednání řádně nedostavil bez omluvy, i když byl řádně předvolán. 3. Soud provedl listinné důkazy. 4. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum], smluvních podmínek, sazebníku poplatků, splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 168 043 Kč na nákup zboží a žalovaný se zavázal hradit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 932 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci poplatek za ukončení smlouvy ve výši 1 289 Kč, poplatek za upomínky ve výši 1 000 Kč (2x500 Kč) účelně vynaložené náklady ve výši 330 Kč. Žalovaný tuto smlouvu stvrdil svým podpisem. 5. Z předžalobní výzvy k placení ze dne [datum] soud naznal, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 145 618,67 Kč. 6. Z výpisu obchodního rejstříku ohledně žalobce bylo soudem zjištěno, že předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelského úvěru. 7. Na základě těchto důkazů, jež zhodnotil dle § 132 o.s.ř. soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: 8. Z žalobce předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 168 043 Kč na nákup zboží u prodejce. Žalovaný byl povinen peněžní prostředky vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 932 Kč do [datum] a uhradit shora uvedené poplatky. Žalovaný ovšem smluvně převzatou povinnost ve stanovené lhůtě neplnil, a proto žalobce v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalovaná částka představuje dlužné splátky do data zesplatnění úvěru ve výši 15 728 Kč, úroky do data ukončení smlouvy ve výši 1 289 Kč, jistina ve výši 115 707 Kč, poplatek za ukončení smlouvy ve výši 1 289 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 330 Kč, smluvní sankce ve výši 1 000 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil, když peněžní prostředky žalobci nevrátil. 9. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“). 10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 12. Podle § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 13. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 stejná ustanovení, váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 14. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem Podle odst. 2 téhož ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 15. Podle § 2400 občanského zákoníku mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné. 16. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 17. Podle § 1751 občanského zákoníku část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 18. Podle § 2050 občanského zákoníku, je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. 19. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě, které byl věřitel (žalobce) povinen přenechat dlužníku (žalovanému) úvěr (peněžní prostředky ve výši 168 043 Kč). Žalobce svoji povinnost splnil, avšak povinnost žalovaného splněna nebyla, když žalovaný žalobci ničeho nevrátil a neuhradil smluvené poplatky a smluvní pokutu ve shora uvedené výši. Žalovaný se proto ocitl v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků, a to od [datum], pročež od tohoto dne má žalobce právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 21. S ohledem na uvedené skutečnosti soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. 22. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal náklady řízení v plné ve výši 30 047 Kč. Náhrada nákladů řízení představuje soudní poplatek ve výši 5 363 Kč, náklady právního zastoupení 3 úkony á 6 500 Kč, dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., DPH ve výši 21 %.