76 C 26/2023-40 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. CB11600615, na základě které mu poskytla částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 040 Kč a smluvním úrokem ve výši 0,1 % denně (369,63 Kč, v žalobě požadováno 370 Kč) prostřednictvím tří měsíčních splátek. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 358,28 Kč za prodlení se splácením dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízená zcela pasivní. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když se k jednání nedostavili a ani nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaná elektronicky dne [datum] v 17: 21:24 hod. podepsali listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. CB11600615, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a tomu odpovídající závazek žalovaného úvěr vrátit žalobkyni prostřednictvím tří měsíčních splátek do [datum] částku 11 410 Kč, sestávající jednak z jistiny úvěru, jednak z poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 5 040 Kč, jednak z úroku ve výši 0,1 % denně po dobu trvání úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru včetně příloh, výpis z internetového bankovnictví). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] dne [datum] (přípis [právnická osoba] ze dne [datum], výpis z internetového bankovnictví). Žalovaný na formuláři elektronicky podepsaném dne [datum] v 17: 21:24 hod. uvedl, že má měsíční čistý příjem 40 000 Kč a výdaje 24 000 Kč, bydlí přitom u rodičů či u rodinných příslušníků, je svobodný a pracuje jako OSVČ (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z občanského průkazu (kopie občanského průkazu žalovaného). Dále lustrovala žalovaného v živnostenském rejstříku, v němž zjistila, že žalovaný má živnostenské oprávněné k přípravným a dokončovacím stavebním pracem a specializované stavební činnosti (výpis z živnostenského rejstříku). Obstarala si výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], z něhož plyne, že v dubnu na účtu žalovaný přijal částku celkem 299 500,01 Kč a vydal částku 298 858,43 Kč, přitom splácel jednak exekuci jednak další dluh, v květnu pak žalovaný přijal na účet celkem 203 496,24 Kč a vydal 168 437,80 Kč (výpis z účtu č. [bankovní účet]). Žalobkyně lustrovala žalovaného v [příjmení], z níž zjistila, že s žalovaným je vedena jedna exekuce pod sp. zn. 040 EX 1339/16 k 24. 6. 2020 (výpis z [příjmení]), přičemž žalovaný předložil žalobkyni usnesení soudního exekutora ze dne 5. 5. 2020 č. j. 040 EX 1339/19, z něhož plyne, že exekuce byla zcela vymožena (usnesení č. j. 040 EX 1339/19-41). Žalobkyně vyzvala žalovaného k bezodkladnému zaplacení částky 9 416,07 Kč dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému téhož dne (výzva ze dne [datum], podací arch z [datum]). 6. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením Smlouvy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č.l. 16). Žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], v němž soudu vysvětlila proces posuzování žalovaného. Vycházela z žalovaným uváděného přijmu ve výši 40 000 Kč a výdajů ve výši 24 000 Kč. Vycházela přitom z výpisů z bankovního účtu žalovaného. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 9. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 14. Podle § 1814 písm. h) o. z., se zvláště zakazují ujednání, která odkládají určení ceny až na dobu plnění. 15. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 16. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Podle § 122 odst. 1 z. s. ú., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 20. Podle § 122 odst. 2 z. s. ú., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 21. Soud se předně zabýval, otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na mravnost smluvních ujednání ve smyslu § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby a další smluvní ujednání, mimo jiné smluvní pokuty. 22. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo svazku 61, pořadové [číslo] konstatoval, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Soudní ochranu, a to ani v exekučním řízení, nelze pro rozpor s dobrými mravy poskytnout postupům věřitelů, kdy jsou klientům vnucována sm