77 C 34/2023-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 9 159 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný, který na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] a jejích dodatků užíval byt [číslo] v budově [adresa] na ulici [ulice] v [obec], do [datum], kdy byt žalobkyni předal, přestože nájemní vztah skončil dne [datum], přičemž nezaplatil nájemné za září 2020 ve výši 3 749 Kč a ni bezdůvodné obohacení odpovídající nájemnému za říjen 2020 ve výši 3 749 Kč, dále nezaplatil částku 1 585 Kč na dluhu na službách spojených s užíváním bytu v období od [datum] do [datum] a nezaplatil za měsíce září 2020 a říjen 2020 služby spojené s užíváním bytu, jež nejsou předmětem vyúčtování, v částce 76 Kč. Dluh na neuhrazeném nájemné a úhradách za služby za období července až září 2020 žalovaný včetně příslušenství uznal. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, jež mu byla doručena dne [datum]. 2. Žalovaný s k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se dostavil a při jednání uvedl, že je ochoten dluh zaplatit, požádal o splátky ve výši 300 Kč měsíčně, uvedl, že je nezaměstnaný, má čtyři děti, jedno dítě je svěřeno do péče babičky, platí na něj výživné 900 Kč měsíčně, bydlí v nájmu s přítelkyní, jež je na mateřské dovolené, platí nájemné 13 300 Kč měsíčně, celkové příjmy rodiny činí asi 24 000 Kč měsíčně. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud provedeným dokazováním dospěl k závěru, že účastníci se dohodli na tom, že žalobkyně přenechá předmětný byt žalovanému k užívání, načež jej žalovaný od [datum] do [datum] užíval na základě nájemní smlouvy. Ve smlouvě se mimo jiné dohodli, že nebude-li mezi nimi dohodnuto jinak, skončí nájemní vztah uplynutím sjednané doby bez dalšího. Byt užíval nadále až do [datum], kdy jej žalobkyni protokolárně předal. Účastníci se dohodli, že žalovaný bude platit měsíční nájemné ve výši 3 749 Kč vždy do posledního dne měsíce, za nějž nájemné přísluší. Dohodli se také, že žalovaný bude platit služby spojené s užíváním bytu, jež podléhají vyúčtování služeb, dle evidenčního listu ve výši 2 320 Kč měsíčně. Dohodli se dále, že žalovaný bude platit služby spojené s užíváním bytu, jež nepodléhají vyúčtování služeb, dle evidenčního listu ve výši 38 Kč měsíčně, a to do vždy do posledního dne příslušného měsíce. Vyúčtování služeb za [datum] až [datum] bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Žalovaný nezaplatil dluh za užívání bytu za měsíce září a říjen 2022, nezaplatil nedoplatek dle vyúčtování za období [datum] až [datum] ve výši 1 585 Kč a nezaplatil za služby spočívající ve správě vodoměrů za září a říjen 2020. Žalovaný dne [datum] podepsal uznání dluhu, v němž uznal, že je povinen zaplatit žalobkyni peněžitý dluh 14 269 Kč, jejž užíval v období od [datum] do [datum]. Dopisem z [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 9 159 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 6. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v níž se žalovaný zavázal hradit nájemné, zálohy na služby, případně uhradit nedoplatek na základě vyúčtování. Nájemní vztah založený smlouvou byl opakovaně prodlužován dodatky a trval od [datum] do [datum], kdy skončil uplynutím sjednané doby. Za měsíc září 2020 žalovaný dluží tedy na nájemné dohodnutou částku nájemného ve výši 3 749 Kč. Nájemné za měsíc září 2020 bylo splatné dne [datum], následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení podle § 1968 o. z. s úhradou této částky a žalobkyně má tak podle § 1968 o. z. též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byt užíval až do [datum], kdy jej žalobkyni protokolárně odevzdal. Za každý z 19 dnů užívání po skončení nájemního vztahu má pronajímatel podle § 2295 o. z. právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, nemá jej však za následující dny až do konce měsíce. Údaj v protokolu z [datum], podle něhož nájemní vztah je ukončen ke dni [datum], je bez významu, neboť podle smlouvy účastníků tento skončil již dne [datum] a reálné užívání bytu žalovaným přestalo dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] tak žalobkyni žádné náhrada nenáleží. Na tom by nic nezměnilo ani případné uznání takto tvrzeného dluhu, neboť ten žalovanému nevznikl. Právo na náhradu za říjnový den činí 120,94 Kč (tj. 3 749 ÷ 31), za dobu od [datum] do [datum] tak žalobkyni náleží náhrada v částce 2 298 Kč, nikoli v částce 3 749 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení náhrady za užívání za měsíc říjen 2022 dopisem z [datum], který mu byl doručen dne [datum], uplynutím stanovené sedmidenní lhůty se žalovaný ocitl dne [datum] v prodlení s úhradou částky 2 298 Kč a žalobkyně má tak právo na zákonný úrok z prodlení z této částky. Co do částky 1 451 Kč včetně odvozeného úroku z prodlení však bylo na místě žalobu zamítnout. Žalobkyně dne [datum] řádně vyúčtovala služby spojené s užíváním bytu za období od [datum] do [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku, vyúčtování mu žalovanému v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. doručila dne [datum], podle § 7 odst. 3 stejného zákona mělo být finanční vyúčtování provedeno do čtyř měsíců ode dne doručení vyúčtování, pokud tedy žalovaný do [datum] nedoplatek nezaplatil, ocitl se dne [datum] v prodlení s úhradou částky 1 585 Kč a žalobkyně má tak podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od tohoto dne, žalovaný však nebyl v prodlení dříve a proto bylo na místě úroky z prodlení z částky 1 585 Kč za období od [datum] do [datum] zamítnout. Žalovaný dále nezaplatil poplatky za služby nepodléhající vyúčtování po 38 Kč za měsíc září 2020 a říjen 2020. Poplatek za služby za měsíc září 2020 měl být uhrazen spolu s nájemným do [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení a proto má žalobkyně právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení také z částky 38 Kč. Poplatek za služby za měsíc říjen 2020 nebyl smluvně sjednán, když v tu dobu již nájemní vztah netrval, nicméně by tento měl být podřízen obdobnému režimu jako náhrada za užívání podle § 2295 o. z. Žalovaný byl vyzván k úhradě výše zmíněným dopisem z [datum] a ocitl se tak dne [datum] v prodlení s úhradou částky 38 Kč a žalobkyně má tak právo na zákonný úrok z prodlení z této částky. 7. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně svůj nárok prokázala, nicméně v části nemohla být s ohledem na aplikovaná právní ustanovení úspěšná. Soud tak žalobě vyhověl v převážné části a v části ji zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 84 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 421 Kč, jež odpovídá 68 % jí vzniklých nákladů řízení (2 089 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 9 300 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy. 9. S ohledem na to, že se žalovaný k jednání dostavil a přesvědčivě uvedl důvody, pro něž aktuálně není schopen celou částku uhradit jednorázově, soud zčásti vyhověl jeho žádosti a podle § 160 odst. 1 in fine o. s. ř stanovil možnost plnění dluhu včetně příslušenství ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť má soud za to, že umožněním plnit žalovanému dluh ve splátkách do oprávněných zájmů žalobkyně nebude významně zasaženo a může to přitom přispět k plynulému splnění její pohledávky. Nezaplatí-li však žalovaný byť jedinou splátku řádně a včas, stane se celý zbývající dluh po výzvě žalobkyně k zaplacení splatným.