8 C 24/2023-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem ([právnická osoba]) uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalované finanční částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 8 994 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování půjčky a nákladů na hotovostní inkaso splátek za sjednané trvání smlouvy, a to v 52 týdenních splátkách á 327 Kč (poslední splátka dne [datum]). Žalovaná ovšem řádně nehradila sjednané splátky, když poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Žalovaná uhradila pouze částku v celkové výši 1 200 Kč. Ke dni [datum] zůstala neuhrazena jistina ve výši 7 483,51 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 329,69 Kč, jehož součástí je sjednaný úrok, a úroková sazba 29,55 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované částky, kapitalizovaného úroku do dne postoupení pohledávky a dále úročený zákonnou sazbou z nesplacené jistiny, a kapitalizovaný úrok od skončení smlouvy do postoupení pohledávky a úrok z nesplacené jistiny, a to se splatností [datum]. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě odpovědí na dotazy do žalovanou vyplněné„ zákaznické karty“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených (výplatní pásky, pracovní smlouva). Tímto bylo ověřen příjem ze státní sociální podpory ve výši [částka], a to ústřižky složenek, a další příjmy žalovaného ve výši [částka] "byly ověřeny sdělením žalovaného". Obdobně výdaje žalovaného [částka] byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Dále uvedla, že občanský zákoník předpokládá, že každý má povinnost jednat poctivě a není povinností druhé strany a priory nedůvěřovat straně druhé, tím spíše, když uvedením nepravdivých údajů by se žadatel o úvěr mohl dopustit trestného činu, a není povinností poskytovatele úvěru prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se dopouští pokusu o úvěrový podvod. Dále odkázal na obsah smlouvy, ve kterém„ podpisem zákazník potvrzuje, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje.“. 2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila, aniž by žádala odročit jednání, a žalovaná osoba se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené jako svobodná s příjmem [částka] měsíčně. Tento příjem doložila při uzavírání smlouvy ústřižky složenek od Úřadu práce. Přestože uvedla, že má 1 zdroj příjmu, uvedl současně "další čisté příjmy domácnosti" ve výši [částka], aniž by je ovšem jakkoli specifikovala a jakkoli doložila. Obdobně u svých výdajů bez dalšího uvedla, že měsíční výdaje jsou ve výši [částka]. Soud má proto za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně ověřil toliko příjem žalované před poskytnutím úvěru ve výši [částka], a skutečné výdaje neověřoval vůbec. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vč. smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla osobě žalované částku 8 000 Kč, přičemž ta se zavázala vrátit tyto finanční prostředky spolu s poplatkem za zpracování úvěru a péče o zákazníka ve výši 1 500 Kč, poplatkem za doplňkovou službu ve výši 1 853 Kč, a úrokem v pevně sjednané kapitalizované výši 4 081 Kč, který odpovídá sazbě 88 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy (tj. od uzavření smlouvy do sjednané poslední splátky dle čl. 9 smluvních podmínek); celkově tedy s náklady úvěru ve výši 7 434 Kč, a dále pojištění ve výši 1 560 Kč, to vše počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení.. Dluh se žalovaná osoba zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách v hotovosti po 327 Kč (tj. měsíčně cca 1 300 Kč). 6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil na smlouvu celkem splátky ve výši 1 200 Kč 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za osobou žalovanou, a postoupení jí bylo oznámeno spolu, a to spolu s výzvou k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od doručení. 8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. podacího lístku soud zjistil, že osoba žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky také zástupcem žalobkyně z řad advokátů. 9. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], obsahem smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout osobě žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč, a naopak závazek žalované osoby vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 8 994 Kč, vč. pojištění, v 52 týdenních hotovostních splátkách ve výši 327 Kč, tj. měsíčně cca 1 300 Kč), počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení. Žalovaná osoba celkem uhradila toliko 1 200 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované dotazy na žalovanou osobu, které konfrontoval s doklady předloženými a zaznamenanými do tzv. "zákaznické karty“, přičemž ověřila její příjmy ve výši [částka] měsíčně, další tvrzené příjmy ani výdaje neověřoval. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky osobě žalované dopisem ze dne [datum], který odeslala dne [datum], a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od doručení. Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila, a to ani na výzvu zástupce žalobkyně z řad advokátů. 10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši [částka] a výdaji [částka], ovšem ve skutečnosti mohla mít za ověřený toliko příjem ve výši [částka]„ další příjmy“ ve výši [částka] nijak neověřila. Z provedených důkazů nevyplývá ani, že by jakékoli doklady k tvrzeným příjmům žadatel o spotřebitelský úvěr předložil ke dni podpisu žádosti o jeho přidělení, a žalobkyně nepředložila ani jakékoli důkazy k ověření příjmu v tomto řízení (a to ani na základě poučení a výzvy ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř.). Obdobně na straně výdajů bez bližšího určení uvedla, že má výdaje [částka], což "ověřila sdělením žalovaného", přičemž takové výdaje jsou v hrubém rozporu se statisticky výchozími údaji jako je životní minimum a normativní náklady na bydlení, a především tzv. statistika rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2020 předpokládá výdaje jednotlivce bez zbytných výdajů (alkohol, cigarety, rekreace) přesahující cca 10 tis. Kč, tzn. více než jaký příjem žalovaného byl ověřen. Výdaje jsou tak zjevně v naprostém rozporu s „ právními instituty“ jako je částka životního minima a normativních nákladů na bydlení, a se statistickými údaji, na které se ve svých skutkových tvrzeních obecně žalobkyně odvolává. Soud by nerozporoval postup žalobkyně při započítání výdajů ve výši životního minima jednotlivce a bydlení, resp. především průměrnými statistickými údaji Českého statistického úřadu (tzv. statistika rodinných účtů), a nerozporoval by ani počítání s nižšími částkami, pokud by takové částky byly odůvodněné a doložené. Nicméně je zcela zřejmé, že při ověřeném příjmu [částka] nedosahoval příjem ani výše životního minima a normativních nákladů na bydlení, natož statisticky podloženým průměrným výdajům. Z takové částky ostatně nelze ani ničeho srazit v normovaném procesu srážek z příjmů byť na přednostní pohledávku, který předpokládá, že ani exekutor v procesu výkonu rozhodnutí