8 C 271/2023-35 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se podanou žalobou (elektronickým platebním rozkazem) domáhala zaplacení částky 25 611 Kč s příslušenstvím. Žalovaná osoba se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované osobě částku ve výši 2 000 Kč na sdělené číslo účtu. Žalovaná osoba se zavázala předmětnou částku vrátit, nicméně využila práva čerpat další částky na základě dalších smluv, a celkem načerpala částku 21 300 Kč, která byla splatná do dne [datum] spolu s úrokem ve výši 3 612 Kč, což neučinila, když neuhradila ničeho. Od [datum] je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky a dále smluvní pokutu ve výši 699 Kč. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala lustrací dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, jinak vyšla z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil na nařízeném prvním jednání dne [datum], na které se žalobkyně nedostavila, když se omluvila, ale nežádala o odročení jednání, proto soud jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. K věci samé žalovaný uvedl, že nepovažuje za sporné tvrzení žalobkyně o čerpání finančních prostředků, a má v úmyslu je vrátit, ovšem neměl práci, a v současné době je OSVČ a očekává, že peníze mít bude. Požádal o lhůtu k plnění ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně. 3. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav: 4. Soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalovaná osoba a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru [právnická osoba], [IČO] uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet], a závazek žalovaného splatit dlužnou částku ve lhůtě do 30 dní, a to s úrokem 298,08 % ročně, což odpovídá úroku ve výši 490 Kč do doby splatnosti (zjištěno rovněž ze smlouvy ze dne [datum]). Dále uzavřely další smlouvu o úvěru, resp. novaci smlouvy původní, ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], 3x [datum], 2x [datum], [datum] a [datum], na základě kterých žalovaný čerpal celkem 21 300 Kč, které nevrátil. 5. Ze shora datovaných smluv soud nicméně zjistil, že neobsahují žádné údaje ohledně příjmů a výdajů žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně ani nepředložila či neoznačila jiný důkaz ohledně lustrace žalovaného v tvrzených registrech, a především o sdělené a ověřené tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. 6. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalované (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky vč. seznamu postoupených pohledávek a z oznámení ze dne [datum]). 7. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovanou osobu k úhradě, a to do tří dnů, a ve stejný den předala výzvu k poštovní přepravě. 8. Co se týče úvěrovatelnosti, právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala ani neověřovala příjmové a výdajové poměry žalovaného. 9. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne [datum] za prokázané, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně projevily vůli k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. 10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace vyžádala či ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora); soud ani nemohl poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se nedostavila k prvnímu jednání ve věci. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, který ostatně nesplácela. 11. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016 12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované osobě tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 3 dny ode dne doručení výzvy ze dne [datum]. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku). 13. Dále se soud zabýval žádostí žalovaného o lhůtu k plnění ve splátkách. Soud má za to, že za situace, kdy žalovaný dluh nerozporoval (odhlédnuto od neplatné smlouvy pro porušení veřejnoprávních povinností právní předchůdkyně žalobkyně – srov. shora), a navrhl výši splátek, kterými je možné uhradit celý žalobní nárok i náklady řízení za méně než 7 měsíců, je i v zájmu žalobkyně, aby soud návrhu na jinou lhůtu k plnění vyhověl. Soud by přihlédl ke stanovisku žalobkyně, ta se ovšem dobrovolně účasti na soudním jednání vzdala, proto tak neučinil. Soud má za to, že žalobkyně není zkrácena na svých pr