8 C 289/2023-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení je žalobní nárok na zaplacení shora uvedených částek. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná osoba uzavřela s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum], na jejímž základě jí byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč, ze kterého mohla žalovaná osoba opakovaně čerpat prostředky prostřednictvím kreditní karty vždy do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná osoba se zavázala splácet úvěr měsíčními splátkami vždy ve výši 2,69 % z aktuální dlužné částky, vč. poplatků, ke každému 20. dni v měsíci, vč. úroku 19,88 % ročně. Celkem žalovaná osoba vyčerpala částky v souhrnné výši 78 213,57 Kč, a uhradila 27 030 Kč, které byly započteny na úrok, poplatky, pojistné a jistinu dle splátkového kalendáře. Žalovaná osoba ovšem řádně nehradila sjednané splátky, a proto žalobkyně využila právo zesplatnit úvěr, odstoupit do smlouvy a požadovat celou dlužnou částku, a to ke dni [datum]. Neuhrazena zůstala jistina ve výši 69 497,41 Kč a dále příslušenství. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované částky, a úroku z nesplacené části úvěru, smluvních pokut a nákladů na vymáhání, a dále poplatků za pojištění. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila vč. doplnění v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr prostřednictvím odborných pracovníků, a to především na základě odpovědí na dotazy žadatelů o úvěr na příjmové a výdajové poměry, kterými počítají tzv. kreditní skóre prostřednictvím statistického modelu. Nad rámec svých povinnosti kromě sdělených poměrů žadatele je také kontrolován žadatel v tzv. registrech závazků ([příjmení], [anonymizováno]) a insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Uvedla, že až tehdy, kdy ze sdělených informací žadatelem a po lustraci shora uvedených databází vyvstává pochybnost o pravosti tvrzení žadatele, pak přistupuje žalobkyně k požadování potvrzení o výši příjmu, výpisu z bankovního účtu apod. V tomto případě pracovala žalobkyně se skutečnostmi, že žalovaná osoba má příjem [částka], příjmy ostatních členů domácnosti ve výši [částka], výdaje domácnosti [částka] na bydlení (normativní náklady) a životní minimum jednotlivce [částka] a jednoho dítěte [částka], a souhrn měsíčních splátek na další úvěry ve výši [částka] (bez úvěrů ze stavebního spoření ve výši [částka] a [částka]), a to na základě sdělení žalované osoby v žádosti a lustrace v registru NRKI. Žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného by měl být z pracovní činnosti u zaměstnavatele [anonymizována tři slova], nicméně z odkazované listiny výpisu z běžného účtu žalovaného poukazuje na skutečnost, že mezi příjmy by měly být zahrnuty i převody finančních prostředků z jiného účtu žalovaného. 2. Žalovaná osoba se ve věci nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], na které se žalobkyně omluvila, ovšem nepožádala o odročení jednání, a žalovaná osoba se bez omluvy k jednání nedostavila, ačkoli má doručení řádně vykázáno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z tzv. karty klienta (potvrzení o provedení ověření bonity klienta), metodiky posouzení úvěruschopnosti a zprávy [anonymizováno], a samotné smlouvy o úvěru ze dne [datum] (část před prvním průběžným podpisem) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem [částka] a dalších [částka] příjem ostatních členů domácnosti. K výdajům žalobkyně uvedla, že jí byly sděleny ve výši [částka] měsíčně na domácnost (karta klienta), nicméně pro jejich započtení při ověřování úvěruschopnosti žalovaného použila částky životního minima žalovaného a členů domácnosti, a stanovenou částku tzv. normativních nákladů na bydlení ([částka]). Dále žalobkyně zjistila (zpráva [anonymizováno]), že další výdaje má žalovaný na splátky jiných závazků v celkové výši [částka] měsíčně (bez splátek úvěrů na stavební sporření – dalších [částka]). ve výši [částka], aniž by svá tvrzení jakkoli doložila. Soud má proto za zjištěné, že žalobkyně neověřila její příjem před poskytnutím úvěru. 5. Z úvěrové zprávy [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně prověřovala závazky osoby žalované, a bylo zjištěno, že má další existující splátkové závazky s měsíčním splátkovým zatížením cca [částka]. 6. Z výpisu z účtu žalovaného u Air bank za měsíc [anonymizováno] [rok], bylo zjištěno, že v jediném doloženém měsíci není uveden žádný pravidelný příjem od zaměstnavatele [anonymizována tři slova] (ani jiného), mezi pravidelné příjmy lze zahrnout toliko částku ve výši [částka] jako rodičovský příspěvek, nicméně s ohledem na obsah smlouvy o úvěru jde zjevně o příjem jiného člena domácnosti než žalovaného. Další příjmy v měsíci [anonymizováno] [rok] jsou především převody žalovaného z jiného účtu, o jejichž původu ovšem nelze z této listiny nic zjistit, natož aby bylo možné je považovat za pravidelné příjmy žalovaného. 7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru (flexibilní půjčka) ze dne [datum] (a přílohy [číslo]) soud zjistil, že obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši [částka], a závazek žalované vrátit poskytnutou částku měsíčními splátkami vždy ve výši 2,69 % ze sjednaného úvěrového rámce vč. úroku 15 % ročně. Dále byly sjednány poplatky a sankce pro případ neplnění smlouvy. Současně bylo zjištěno, že žalovaný uvedl v žádosti, že má čistý příjem [částka] měsíčně od zaměstnavatele [anonymizována dvě slova], má družku a 1 dítě. 8. Z výpisu z účtu za celé období čerpání úvěru (od [datum] do [datum], kdy došlo k zesplatnění) bylo zjištěno, že za dobu používání kreditní karty žalovaná osoba celkem čerpala od žalobkyně částku ve výši [částka] a naopak uhradila částku ve výši [částka]. 9. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou osobu k zaplacení celé dlužné částky (77 788,12 Kč) ve lhůtě 14 dní, a odeslala výzvu dne [datum]. 10. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že dále předžalobní výzvu žalovanému zaslal také zástupce žalobkyně z řad advokátů. 11. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně se žalovanou osobou sepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout jí revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč, a závazek žalované osoby vrátit poskytnutou částku měsíčními splátkami vždy ve výši 2,69 % z dlužné částky vč. úroku 15 % ročně. Dále byly obsahem smlouvy poplatky a sankce pro případ neplnění smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované osobě celkem částku ve výši 78 213,57 Kč, a ta zaplatila žalobkyni celkem částku ve výši 27 030 Kč. Žalovaný uvedl, že má příjem [částka], další členové domácnosti [částka], a výdaje [částka], nicméně doložen bylo toliko příjem dalšího člena domácnosti ve výši [částka]. Z registru [anonymizováno] vyplynulo, že žalovaný má další závazky v měsíčních splátkách celkem cca [částka]. Žalobkyně ovšem sdělené příjmy a výdaje žalované dále nijak neověřovala, když výdaje počítala navzdory sdělení žalovaného jen jako životní minimum a normativní náklady na bydlení, a s příjmy se spokojila s tím, že na doložený účet žalovaný převáděl peníze z jiného účtu, aniž by bylo zřejmé, jaký je jejich původ. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky 77 788,12 Kč do 14 dní. Žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. 12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovaným a v případě výdajů dokonce místo sdělené částky pro ověření uvažovala s výrazně nižší částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Ve skutečnosti ovšem neověřila žádný existující příjem žalovaného (srov. shora), resp. jejich ověření nedoložila soudu. Soud se ztotožňuje s tvrzením žalobkyně potud, že poskytovatel úvěru sice nemusí ověřit všechny výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem měl by minimálně zohlednit výdaje na bydlení či bez bydlení při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu (jako pomocného statistického kritéria dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR), a v případě zřetelné odchylky tento nesoulad tím pečlivěji vysvětlit, tak již ze samotného tvrzení ža