33 C 314/2023-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 080,53 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které byla žalovanému poukázána částka ve výši 20 000 Kč. Dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dodatek, kterým došlo k navýšení jistiny na částku 48 825,90 Kč. Úvěr spolu s příslušenstvím měl být uhrazen do , datum, . Žalovaný nedodržel sjednaný splátkový kalendář a úvěr byl ke dni , datum, zesplatněn. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 429,53 Kč a úroku v částce 11 061 Kč.3. Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud řízení částečně zastavil podle § 96 o. s. ř. (bod I. výroku).4. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.5. Žalovaný ve dnech , datum, a , datum, elektronicky jednal s právním předchůdcem žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, (smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , výpis z účtu za , měsíc, , rok, a obchodní podmínky , právnická osoba, ).6. Na základě těchto jednání právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 48 825,90 Kč (výpisy z účtu ze dne , datum, , , datum, a , datum, ).7. Žalovaný uhradil pouze první tři splátky po 2 873,61 Kč, celkem tedy částku 8 620,83 Kč (splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, a upomínka ze dne , datum, ).8. Pohledávka na vrácení poskytnutých prostředků byla postoupena na žalobkyni (potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, a plná moc ze dne , datum, ).9. Právní předchůdce žalobkyně a následně žalobkyně opakovaně vyzvali žalovaného k vrácení poskytnutých prostředků s tím, že v první výzvě k úhradě byla stanovena splatnost do , datum, (opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, , předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, , výzva k úhradě ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, a výzva před podáním žaloby ze dne , datum, ).10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:11. Žalovaný ve dnech , datum, a , datum, elektronicky jednal s právním předchůdcem žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, . Na základě těchto jednání právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 48 825,90 Kč. Žalovaný uhradil pouze první tři splátky po 2 873,61 Kč, celkem tedy částku 8 620,83 Kč. Pohledávka na vrácení poskytnutých prostředků byla postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně a následně žalobkyně opakovaně vyzvali žalovaného k vrácení poskytnutých prostředků s tím, že v první výzvě k úhradě byla stanovena splatnost do , datum, .12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“).13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.20. Podle § 1959 písm. e) o. z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 a 87 z. s. ú., když příjmy žalovaného nebyly doloženy. Smlouva tak nebyla platně uzavřena.25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelské