30 C 406/2025-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 7.7.2025, ve znění pozdějšího podání, domáhala na žalované zaplacení částky 11.545,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 16.10.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaná ničeho zaplatila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11.545,47 Kč, jež je složena z jistiny ve výši 5.000,- Kč, z poplatků ve výši 99,50 Kč, resp. ve výši 18,24 Kč, ze smluvního úroku ve výši 6.374,68 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 53,08 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.3. Soud ve věci nařídil jednání na 27.11.2025. Žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala o odročení nařízeného jednání. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:5. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 16.10.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaná ničeho zaplatila.6. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně soud kromě jiného zjistil, že dle této listiny by ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované měla činit 20.282,- Kč, resp. že výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou by měla činit 17.000,- Kč.7. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované (20.282,- Kč) byla žalobkyní prokazována listinou označenou jako Identifikovatelné příjmy. Příjmy dle této listiny nebyly ničím doloženy, resp. nebylo vůbec nijak tvrzeno, o jaké příjmy by se reálně mělo jednat. Soudu byl toliko předložen soupis nějakých částek bez jakékoliv bližší specifikace, natož aby bylo doloženo, o jaké příjmy by se mělo jednat – pokud se mělo jednat o příjmy žalované.8. Jinými slovy řečeno – z těchto částek nelze seznat, zda představují příjem žalované, pokud opravdu skutečně představují příjem žalované, a to např. ze zaměstnání (k čemuž by soud potřeboval znát výplatní pásky žalované).9. Za situace, že soud nedisponuje informací, zda žalovaná v okamžiku poskytnutí peněžních prostředků byla zaměstnána, anebo zda byla vedena u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a byla jí dočasně vyplácena podpora v nezaměstnanosti, nelze učinit hodnověrný a prokazatelný skutkový závěr, že prokazatelný čistý měsíční příjem žalované dosahuje částky 20.282,- Kč, a že u žalované lze shledat minimální elementární jistotu, že bude schopna splácet případně poskytnuté peněžní prostředky.10. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby mohla prokázat tvrzení, že žalovaná na podkladě dosud předložených dokladů byla schopna splácet poskytnuté peněžní prostředky. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, sama se připravila o možnost, aby jí soud při jednání poskytl poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o nutnosti označení a předložení důkazů ohledně ověření úvěruschopnosti žalované.11. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně totiž v tomto směru soudu nepředložila dostatečné listiny, z nichž by vyplývalo, že žalobkyně relevantním, a současně i prokazatelným a věcně správním způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované předtím, než jí poskytla peněžní prostředky.15. Jestliže žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, a že mezi žalobkyní, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovanou, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.16. Právě uvedené znamená, že jestliže žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč, přičemž tyto byly žalované poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení ve výši 5.000,- Kč, které je žalovaná povinna vydat, neboť se o částku v této výši obohatila. Soud nezjistil, že by u žalované byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaná nebyla povinna peněžní prostředky, o něž se obohatila, vydat.17. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel j