36 C 293/2024-55 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci, a to k bytové jednotce č. , Anonymizováno, umístěné v budově č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na společných částech budovy č.p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště , adresa, , jejím prodejem ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje má být rozdělen mezi účastníky řízení dle výše jejich spoluvlastnických podílů na předmětné bytové jednotce. Účastníci řízení nabyli bytovou jednotku v rámci dědictví po zemřelém otci, resp. manželovi, a to tak, že žalovaná 1 vlastní 6/10 vzhledem k celku a ostatní účastníci po 1/10 vzhledem k celku. Žalobci dále uvedli, že bytovou jednotku užívají pouze žalované, když žalovaná 1 je matkou žalované 2. Žalobci nechávali žalované v bytové jednotce bydlet, ničeho za to nežádali, očekávali však, aby žalované, resp. žalovaná 1, plnila sama závazky a povinnost plynoucí z užívání bytové jednotky, tedy vůči společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“) a dodavatelům energií. Žalovaná 1 však dlouhodobě závazky vůči SVJ neplnila, žalobci se tak z titulu spoluvlastnictví bytové jednotky ocitli v soudním řízení o zaplacení na straně žalované, s čímž jim vznikly náklady na právní zastoupení. Navíc žalovaná 1 generuje v souvislosti s bytovou jednotkou dluhy nové. Domluva se žalovanou 1 ohledně společného prodeje celé bytové jednotky nebyla možná. Za této situace žalobci nevidí jinou možnost než se domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k jednotce, a to formou jejího prodeje ve veřejné dražbě, když rozdělení bytové jednotky není fakticky možné a žalobci o jednotku zájem nemají.2. Žalovaná 1 byla v řízení pasivní, teprve u jednání uvedla, že nechce bytovou jednotku prodat, bydlí v ní s nezletilou dcerou (žalovanou 2) a řeší své dluhy v rámci insolvence.3. Kolizní opatrovník žalované 2, který jí byl soudem ustanoven v řízení z důvodu, že žalovaná 1 (její matka) nemůže hájit její zájmy v řízení, neboť zájmy obou žalovaných mohou být (i jen potenciálně) odlišné, resp. dokonce v kolizi, uvedl, že komunikace se žalovanou 1 je obtížná, na sjednanou schůzku se nedostavila. Jako opatrovník má zájem na tom, aby bytová jednotka byla prodána jako celek a bylo tak dosaženo co nejvyššího výtěžku. Závěrem navrhl, aby žalobě bylo vyhověno.4. Soud vzal za prokázané z výpisu z katastru nemovitostí, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky jednotky specifikované ve výroku I. a II. tohoto rozsudku s tím, že žalovaná 1 vlastní 6/10 vzhledem k celku a ostatní účastníci po 1/10 vzhledem k celku.5. Z usnesení o dědictví sp. zn. , spisová značka, vyplývá totéž co z výpisu z katastru nemovitostí a též obvyklá cena bytové jednotky ve výši , částka, .6. Z listin ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, – žaloby a usnesení o schválení smíru – vyplývá, že Společenství vlastníků , anonymizováno, , adresa, podalo žalobu proti všem účastníkům projednávané věci o zaplacení částky , částka, z titulu nezaplacených plateb do fondu oprav a službách spojených s užíváním bytové jednotky za období od , datum, do , datum, . Spor skončil uzavřením smíru, dle nějž se žalovaná 4 (v nyní projednávané věci žalovaná 1) zavázala zaplatit žalobci částku , částka, do , datum, a též náhradu nákladů řízení. Dle nesporného tvrzení žalované 1 a žalobců žalovaná 1 ničeho na tento závazek ničeho neuhradila.7. Z předžalobní výzvy žalobců adresované žalované 1 ze dne , datum, soud zjistil, že žalobci vyzvali žalovanou 1 k vypořádání bytové jednotky jejím prodejem s cílem co nejvyššího výtěžku pro všechny spoluvlastníky a uhrazení dluhů, které žalovaná 1 všem způsobila.8. Z usnesení zdejšího soudu č. j. , spisová značka, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . podala žalobu proti , jméno FO, , který v probíhajícím řízení je žalobcem b), z titulu nezaplaceného úvěru po jeho zemřelém otci, za který žalovaný odpovídá (poměrně) jako dědic a že žalovaný žalovanou částku zaplatil, žaloba byla proto vzata zpět a řízení bylo z tohoto důvodu zastaveno.9. Další důkazní návrhy žalobců (komunikace mezi stranami před podáním žaloby, zprávy od SVJ) byly zamítnuty, neboť by byly nadbytečné. Ostatně žalobci je ani u prvního jednání nepředložili, odročování jednání jen za účelem jejich provedení by bylo nehospodárné.10. Je obecně známo (soudu i všem účastníkům řízení), že žalovaná 1 je od , datum, , tedy ještě před podáním žaloby, v insolvenčním řízení. Soud proto k této skutečnosti neprováděl dokazování. Z úřední povinnosti soud zkoumal, zda je možno vést za této situace řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Dospěl k závěru, že zahájení insolvenčního řízení nebrání v podání předmětné žaloby, ani v pokračování v zahájeném řízení, neboť řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není sporem o pohledávce a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které by se uspokojovaly v insolvenčním řízení (viz zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon). K tomu též rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 1060/2021-B-53.11. Z insolvenčního řízení žalované 1 je též obecně známo, že Společenství vlastníků , anonymizováno, , , adresa, podalo přihlášku pohledávky, a to pro pohledávku vykonatelnou vyplývající z uzavřeného smíru ve věci zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ve výši , částka, , když žalovaná 1 ničeho neuhradila ve sjednané lhůtě, a pro pohledávku nevykonatelnou ve výši , částka, vyplývající z neplacení plateb do fondu oprav a záloh za služby a nedoplatku z vyúčtování.12. Soud právně věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“).13. Ustanovení § 1140 odst. 1 NOZ stanoví, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.14. Ustanovení § 1141 odst. 1 NOZ stanoví, že spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.15. Dle ustanovení § 1142 odst. 1 NOZ jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.16. Dle ustanovení § 1143 NOZ nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.17. Dle ustanovení § 1144 odst. 1 NOZ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.18. Dle ustanovení § 1147 NOZ není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.19. S ohledem na tvrzení účastníků řízení a shora uvedenou právní úpravu soud neměl jinou možnost než zrušit spoluvlastnictví k předmětné jednotce (výrok I.) a nařídit její prodej ve veřejné dražbě (výrok II.), když bytovou jednotku nelze reálně rozdělit a žádný ze spoluvlastníků neměl zájem nabýt jednotku do svého výlučného vlastnictví. Žalovaná 1 sice nesouhlasila s prodejem, ale prostředky na vyplacení ostatních spoluvlastníků nemá, je zadlužená a prochází insolvencí. Předpokladem pro přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům je nejen skutečnost, že tento/tito jí chtějí do svého vlastnictví, ale též, že disponují finančními prostředky k vyplacení přiměřené náhrady (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3554/2019). Rozdělení výtěžku z prodeje jednotky mezi účastníky řízení pak koresponduje jejich spoluvlastnickým podílům.20. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soudu je známa judikatura Ústavního soudu, dle níž se v zásadě v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jelikož se jedná o tzv. iudicium duplex, náhrada nákladů řízení nepřiznává a každý z účastníků si nese své náklady sám. Nelze totiž v tomto typu řízení poměřovat úspěšnost ve sporu,