7 C 216/2025-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se svojí žalobou podanou dne , datum, u Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhal vydání rozsudku, jimiž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 15 781,39 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, prostřednictvím internetových stránek společnosti poskytl žalované revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč. Tato smlouva byla uzavřena žalovanou. Žalovaná se zavázala hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 497 Kč. Žalovaná vyčerpala částku ve výši 15 000Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, a proto se úvěr stal splatný dne , datum, . Dlužná částka představuje: jistina ve výši 13 690,39 Kč, náklady za vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 491 Kč. Žalovaná částku ve shora uvedené výši nezaplatila do dnešního dne, proto byl žalobce nucen obrátit se na soud se svojí žalobou.2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalované dne , datum, , neboť žalovaná se k jednání řádně nedostavila bez omluvy, i když byla řádně předvolána.3. Soud provedl listinné důkazy.4. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , smluvních podmínek, sazebníku poplatků soud zjistil, že žalobce se zavázal žalované poskytnout revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala hradit úvěr od jeho poskytnutí formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 497 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit žalobci smluvní pokutu v případě, že bude v prodlení s vrácením úvěru ve výši 500 Kč za každou nesplacenou splátku a poplatky a náklady za vymáhání ve výši 330 Kč za měsíc vymáhání.5. Z předžalobní výzvy k placení ze dne , datum, soud naznal, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 17 310,58 Kč.6. Z výpisu obchodního rejstříku ohledně žalobce bylo soudem zjištěno, že předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelského úvěru.7. Z výpisu účtu bylo soudem zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč.8. Na základě těchto důkazů, jež zhodnotil dle § 132 o.s.ř. soud vzal za prokázaný tento skutkový stav:9. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobce s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu, na jejímž základě ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná byla povinna peněžní prostředky vrátit formou pravidelných měsíčních splátek a uhradit shora uvedené poplatky. Žalovaná smluvně převzatou povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila, když peněžní prostředky žalobci nevrátila.10. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.13. Podle § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.14. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 stejná ustanovení, váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.15. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem Podle odst. 2 téhož ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.16. Podle § 2400 občanského zákoníku mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.17. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.18. Podle § 1751 občanského zákoníku část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.19. Podle § 2050 občanského zákoníku, je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.20. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), na základě, které byl věřitel (žalobce) povinen přenechat dlužníku (žalované) úvěr (peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč). Žalobce svoji povinnost splnil, avšak povinnost žalované splněna nebyla, když žalovaná žalobci ničeho nevrátila a neuhradila smluvené poplatky a smluvní pokutu ve shora uvedené výši. Žalovaná se proto ocitla v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků, a to od , datum, , pročež od tohoto dne má žalobce právo požadovat po žalované úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).22. S ohledem na uvedené skutečnosti soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I.23. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal náklady řízení v plné ve výši 2 615 Kč. Náhrada nákladů řízení představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení 3 úkony á 400 Kč, dle § 14b odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. 177/1996 Sb., DPH ve výši 21 %.