Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , když nevrátil (po posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní) poskytnutý úvěr v celkové nesplacené výši , částka, spolu se smluvní pokutou , částka, , s poplatkem za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvním úrokem , částka, a poplatkem za službu „Presto“ , částka, .2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.5. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodli na uzavření smlouvy o úvěru s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši až do výše , částka, , přičemž žalovaný zaplatí smluvní úrok ve výši 1,066 % denně. Dále byl sjednán poplatek 1,99 % z každé čerpané částky – tzv. tranše úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně předtím ověřila identitu žalovaného skrze službu BankID (zjištěno z autorizace ověření totožnosti). Od , datum, do 16. 8. 20024 čerpal žalovaný na základě uvedené smlouvy celkem , částka, (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil v souvislosti s úvěrem celkem , částka, (tvrzení žalobkyně). Z přehledu identifikovaných příjmů plyne, že žalobkyně měla k dispozici bankovní výpis žalovaného, který obsahoval příjmové transakce, z nichž žalobkyně určila výši ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: jeden člen ve společně hospodařící domácnosti žalovaného, pravidelné měsíční výdaje na půjčky uvedené žalovaným , částka, , výdaje na bydlení , částka, , další nezbytné výdaje , částka, a ostatní zbytné výdaje , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným , částka, , regionální koeficient 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600, vypočítané minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Advokát žalobkyně odeslal dne , datum, výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku z , datum, ).6. Z ostatních předložených listin soud nezjistil žádné pro věc relevantní informace – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů.7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“).9. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. V předmětné věci musely údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr žalobkyni nutně vést k důvodným pochybnostem o jejich pravdivosti, resp. neúplnosti, když žalovaný uvedl zcela neuvěřitelně výši pravidelných výdajů na bydlení , částka, a ohledně zbytných i nezbytných výdajů neuvedl vůbec ničeho. Zároveň žalobkyní zjištěný čistý příjem , částka, (údajně na základě výpisu z účtu žalovaného) se zcela diametrálně rozcházel s údajem o výši čistého příjmu uvedeným žalovaným (, částka, ). Žalobkyně ani neprokázala, že provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně tak jednoduše nemohla dojít k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr vrátit spolu s enormním úrokem a poplatky. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru neprokázala, že by vynaložila dostatečnou péči, aby získala dostatečnou představu o majetkových a osobních poměrech žalovaného, případně v tomto řízení ani netvrdila, že by aktivitu nad rámec doloženého vyvinula, a žalobkyni nebylo možno v tomto ohledu vyzývat podle § 118a o. s. ř., neboť se k jednání nedostavila.11. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatelka úvěru nesplnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z.12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný uhradil , částka, . K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.13. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , kterou je povinen vrátit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Jedině tehdy, kdyby žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.14. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť jejich (ne)úspěch ve věci byl přibližně shodný.