Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 50 834,81 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „věřitelka“, „, Anonymizováno, , právnická osoba, .“) byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru č. , hodnota, . Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Na základě úvěrové smlouvy věřitelka poskytla žalovanému dne , datum, částku 37 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 77,70 % p.a. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho Kč. Uplatněný nárok sestává z dlužné jistiny (37 000 Kč) a příslušenství.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.4. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalovaný se dne , datum, písemně dohodli, že tato společnost zapůjčí žalovanému částku 37 000 Kč, za což se žalovaný zaváže zaplatit souhrnně celkem částku 108 402 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní nejpozději do 42 měsíců od poskytnutí, sjednali si úrokovou sazbu 77,70 % p.a., RPSN 112,32 %; žalovaný převzal téhož dne částku 37 000 Kč bezhotovostně, ve znění dodatku č. , hodnota, ze shodného dne (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z předsmluvního formuláře a dokladu o vyplacení, dodatku č. , hodnota, ). Částka byla zaslána téhož dne (potvrzení o platbě, informace o vlastníkovi účtu). Dne , datum, byl uzavřen Dodatek ke smlouvě č. , hodnota, , kterým došlo k prodloužení data splatnosti do , datum, , na základě žádosti žalovaného ze dne , datum, . Dne , datum, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení předmětné pohledávky spolu s výzvou k úhradě dluhu do tří dnů (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vč. podacího lístku). Úvěr byl zesplatněn pro neplacení ke dni , datum, .5. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalovaný se dne , datum, písemně dohodly na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 37 000 Kč a dalších podmínkách, přičemž úvěr spolu s poplatky měl být vrácen do , datum, . Pro neplacení byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Před poskytnutím úvěru nebyla dostatečně posouzena úvěruschopnost žalovaného. V dokumentu hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, , jsou uvedené údaje, které však není možné ověřit. Dokument je s neověřitelnými údaji, především s neověřitelnými výdaji žalovaného, kdy příjmy má soud za doložené výplatními páskami žalovaného. Žádný jiný doklad k posouzení úvěruschopnosti žalobce neposkytl, již v žalobě sám žalobce předpokládá, že úvěruschopnost nebude schopen doložit a žádá vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný čerpal úvěr 37 000 Kč bezhotovostně dne , datum, a na svůj dluh neuhradil ničeho. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., se dohodla s žalobkyní, že se pohledávka za žalovaným postupuje na žalobkyni. Dne , datum, žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu do tří dnů. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat.6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.7. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalovaný jako spotřebitel uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.8. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila ničeho, resp. nic relevantního k výdajům žalovaného, nelze mít za prokázané posuzování úvěruschopnosti za dostatečné ve smyslu § 86 ZSÚ. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.9. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, je možno uvažovat toliko o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 37 000 Kč. Na dluh žalovaný nehradil ničeho. Žalovaný, jež se o částku 37 000 Kč obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinen tuto částku vydat žalobkyni. Od , datum, , kdy byl žalovaný v prodlení, je tedy žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl (výrok I).11. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná. Na poplatky ani úroky, jež byly součástí absolutně neplatné smlouvy o úvěru, nemá žalobkyně právo. Soud tedy žalobu zamítl v této části týkající se nároků ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z úroků z prodlení převyšující zákonnou sazbu (výrok II).12. O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla procesní úspěch v části, kde bylo žalobě vyhověno (v částce 37 000 Kč, tj. 73 % řízení), žalovaný měl naopak procesní úspěch v části, kde došlo k částečnému zamítnutí žaloby (v částce 13 834,81 Kč, tj. 27 % řízení). Po odečtení neúspěchu od úspěchu (73 % - 27 % = 46 %), má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši 46 % z 12 804 Kč, tj. 5 889,84 Kč, po zaokrouhlení 5 890 Kč. Náklady žalobkyně ve 100 % výši činí uhrazený soudní poplatek ve výši 2 034 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 834,81 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (výrok III).