Okresní soud v Ústí nad Labem 14 C 101/2026-59 – Náklady řízení

Žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 58 911,38 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 760,10 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky , název, v klientském profilu, kde žalovaný smlouvu odsouhlasil. Na základě žádosti žalovaného a jím poskytnutých údajů a dotazů do registrů BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a dalších databází žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dále zjistila celkový počet členů společně hospodařící domácnosti spotřebitele a počet jejích členů s příjmem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, výši čistého měsíčního příjmu žalovaného ověřila z informací poskytnutých prostřednictvím služby AISP a výpisem z účtu zpracovaným společností , název, , přičemž ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 94 700 Kč. Žalobkyně žalovanému postupně vyplatila finanční prostředky v celkové výši 36 602 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách, zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 8 083,14 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, , dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaný má vůči žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 58 911,38 Kč, z toho činí jistina 28 518,86 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 511,17 Kč, smluvní úrok 29559,05 Kč, poplatek za službu , název, 91,55 Kč, poplatek za službu , název, 230,75 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 352,33 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 760,10 Kč jakožto smluvní pokutu 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za účelem projednání věci soud nařídil jednání, k něhož se žalobkyně omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že je v ní uvedeno, že ji uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovaným jako klientem. Žalovaný je označen svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a je zde uvedeno číslo bankovního účtu , č. účtu, . Ve smlouvě bylo uvedeno, že její nedílnou součástí jsou mj. všeobecné obchodní podmínky. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč (kreditní rámec) jako úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný měl úvěr splácet v denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách, první splátka byla splatná dne , datum, . Celý úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Denní úrok byl uveden 0,933 %, RPSN 1 521,44 % ročně. Dále byl uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. V části VIII. smlouvy bylo uvedeno, že ocitne-li se klient v prodlení, má žalobce nárok na zaplacení úroku z prodlení, smluvního úroku i po prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále na zesplatnění úvěru v případě, kdy je klient alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek, přičemž žalobkyně předtím vyzve klienta k uhrazení dlužných splátek a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V závěru je uvedeno datum uzavření smlouvy , datum, , za žalobkyni je zde podpis s tím, že bylo podepsáno elektronicky dne , datum, a u klienta je uvedeno, že bylo podepsáno dne , datum, , avšak podpis žalovaného se zde nenachází.6. Z listiny nazvané autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že ověření totožnosti spotřebitele bylo dne , datum, autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Ve výpisu BankID nejsou uvedeny žádné údaje, tímto způsobem totožnost žalovaného ověřena nebyla.7. Ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně platných od , datum, jsou blíže upraveny podmínky úvěrové smlouvy. Je zde uvedeno, že žádost o poskytnutí úvěru se vyplňuje na internetové stránce společně s uvedením údajů pro posouzení úvěruschopnosti, přičemž následně se věřitel rozhodne, zda úvěr poskytne a v případě schválení úvěru zašle klientovi informace na e-mail a převede první tranši úvěru na bankovní účet klienta. Dále je zde uveden způsob výpočtu denních splátek, způsob započítávání zaplacené částky klientem. V bodu 8.4 jsou upraveny sankce za prodlení stejným způsobem, jako ve smlouvě, tj. že věřitel má nárok na úrok z prodlení, smluvní úrok a smluvní pokutu.8. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, že je zde uvedena výše denních splátek, jejich splatnost, z čeho se splátky skládají, pro každý den byla uvedena splátka 164,26 Kč.9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že se jedná o automatizovaný výpis z interního systému žalobkyně, dle kterého měla žalobkyně vyplatit na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, dvě platby 17 000 Kč a 19 602 Kč, tj. celkem 36 602 Kč.10. V listině nazvané identifikované příjmy bylo uvedeno pouze to, že příjem žalovaného byl ověřen a výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena 94 700 Kč. Listina není žalovaným podepsána.11. V listině nazvané výpis o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem 94 700 Kč, přičemž čistý měsíční příjem uvedený žalovaným byl 70 000 Kč, měsíční náklady na půjčky jsou uvedeny ve výši 12 000 Kč, náklady na bydlení 15 800 Kč, nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 0 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 14 205 Kč, disponibilní příjem 50 100 Kč, počet členů ve společné domácnosti 2 s příjmem. Závěr byl takový, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné, přičemž počet doporučených prodloužení byl 0. Z této listiny není zřejmé, jak se k uvedeným částkám dospělo, zejména jak se dospělo k částce disponibilního příjmu, není zde uvedeno, z jakých zdrojů bylo čerpáno. Listina není žalovaným podepsána, proto z ní nelze zjistit ani to, zda tyto údaje uvedl žalovaný.12. V listině nazvané údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru jsou uvedeny obecně základní údaje o spotřebitelském úvěru, podmínky čerpání, splatnost a splátky, úrok, poplatek za tranše, případně další poplatky za volitelné služby, smluvní pokuta a další sankce pro případ prodlení. V listině nazvané souhlas se zpracováním osobních údajů je uvedeno, jaké údaje a jakým způsobem jsou zpracovávány. V listině nazvané informace pro spotřebitele včetně listiny obecné principy posuzování úvěruschopnosti jsou obecně uvedeny informace o tom, jaké požadavky musí splňovat žadatel o úvěr, jako jsou potřebné dokumenty k posouzení úvěruschopnosti, z jakých databází žalobkyně čerpá informace, jakým způsobem ověřuje příjmy a výdaje spotřebitele. Z těchto listin však soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro posouzení věci, jedná se o obecná prohlášení žalobkyně, není z nich však zřejmé, jakým konkrétním způsobem byla v daném případě posuzována úvěruschopnost žalovaného. Na žádné z listin není podpis žalovaného ani uvedení jiného způsobu, jakým se žalovaný s jejich obsahem seznámil.13. Z e-mailové zprávy zaslané dne , datum, na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností, neboť žalovaný přes předchozí upozornění neuhradil závazky po splatnosti a nejstarší neuhrazená splátka je 91 dní po splatnosti. Dlužná částka činí 62 151,95 Kč a je splatná ihned v plné výši.14. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby (předžalobní výzvy) ze dne , datum, bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a nákladů právního zastoupení. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne , datum, .15. Žalobkyně v žalobě dále navrhovala, aby soud učinil dotaz na banku, zda označený bankovní účet patří žalovanému a zda na něj byla od žalobkyně poskytnuta uvedená částka. Soud tedy banku , právnická osoba, ., požádal o sdělení, kdo je majitelem účtu č. , č. účtu, a zaslání výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, . , právnická osoba, ., sdělila, že v uvedeném období byl majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný, který byl rovněž jedinou osobou s dispozičním oprávněním. Banka soudu rovněž poskytla výpis z tohoto účtu za uvedené období. Z tohoto výpisu z účtu bylo zjištěno, že na něj došly platby od žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to dne , datum, ve výši 17 000 Kč a dne , datum, ve výši 19 602 Kč, tj. celkem 36 602 Kč.16. Žalobkyně dále doložila výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, a , č. účtu, zpracovaný společností , právnická osoba, za období od , období, , z něhož vycházela při ověřování příjmů žalovaného. V něm je uveden počáteční stav 0 Kč a konečný stav 97,30 Kč, ve druhém je konečný stav 0 Kč. V těchto výpisech z účtu jsou uvedeny příchozí a odchozí platby žalovaného, avšak mezi příchozími platbami nelze identifikovat pravidelný příjem žalovaného 94 700 Kč, jsou zde příchozí platby z jiných účtů od soukromých osob, ale nejsou nijak označeny, nejsou zde pravidelné příchozí platby, které by šlo spojit s příjmem ze mzdy. Mezi odchozími platbami jsou výdaje na spotřebu, ale jsou zde i výdaje na sázky a hazard, např. 53 Kč a 500 Kč dne , datum, na , název, . Není zde uvedena žádná odchozí platba, kterou by bylo možné identifikovat jako platbu spojenou s bydlením, např. nájemného či zálohy na energie, naopak je zde uvedena odchozí platba dne , datum, ve výši 8 131,14 Kč na , název, , tedy zřejmě platba na splácení půjčky.17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.18. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 36 602 Kč. Samotná smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, avšak žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím jeho bankovního účtu č. , č. účtu, a následně mu zaslala na ve smlouvě uvedený bankovní účet finanční prostředky s uvedením variabilního symbolu, který odpovídá číslu smlouvy. Že se jednalo skutečně o účet žalovaného, a že na něj uvedené platby od žalobkyně přišly, prokazuje jak sdělení banky, tak i výpis z účtu. Soud sice má určité pochybnosti o tom, zda skutečně byla mezi účastníky uzavřena konkrétně tato smlouva s těmito smluvními ujednáními, zejména pokud jde o ujednání o výši úroku, výši poplatku za tranše či smluvní pokutě, pro právní posouzení věci to však není podstatné, jak bude dále uvedeno, jelikož je nepochybné, že žalovaný skutečně nějakou smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřel, a na základě té mu žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 36 602 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 8 083,14 Kč. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána dne , datum, , vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě předmětné pohledávky.19. Soud se zabýval především tím, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Za tím účelem žalobkyni vyzval písemně k doplnění tvrzení, jakým způsobem byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr ze smlouvy o úvěru, zejména z jakých informací a zdrojů žalobkyně vycházela při zjišťování příjmů a výdajů a celkové finanční situace žalovaného, a dále ji vyzval, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. Žalobkyně po této výzvě doložila jen výpis z účtu žalovaného zpracovaný společností , název, za období od , období, , z něhož měla ověřit výši příjmů žalovaného 94 700 Kč. Ta však z uvedeného výpisu nevyplývá. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila a byly splněny podmínky pro jednání v její nepřítomnosti, soud ji nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., o tom, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu s tím, že jinak se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci. Toto poučení se poskytuje účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci) pouze při jednání. Jestliže soud jedná v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu dobrodiní poučení nedostalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011). Soud přitom toto poučení avizoval už v písemné výzvě.20. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“), a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.29. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti dle § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel dle § 419 o. z. Zároveň se nejedná o úvěr dle § 4 z. s. ú., na který by se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Proto soud posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.30. Soud se zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 a 87 z. s. ú., tedy zda poskytovatel úvěru, tj. žalobkyně, splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného, a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, ani to že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).31. Ačkoli by dlužníci obecně měli nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv, zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).32. Ochrana spotřebitele je celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 130/2015; nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017). Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl i Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jejíž transpozicí jsou právě ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. SDEU zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. např. rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).33. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Nebylo prokázáno, že by při posuzování úvěruschopnosti žalovaného řádně ověřovala jeho příjmy a výdaje. Ačkoli žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného zpracovaný společností , název, za období od , období, , nelze mezi příchozími platbami jednoznačně identifikovat žádný pravidelný příjem žalovaného, příchozí platby jsou od různých soukromých osob a nejsou nijak označeny. Žádná částka 94 700 Kč měsíčně zde uvedena není. Mezi odchozími platbami jsou výdaje na spotřebu, není zde uvedena žádná odchozí platba, kterou by bylo možné identifikovat jako platbu spojenou s bydlením, např. nájemného či zálohy na energie, ve výši 15 800 Kč, jak je uvedena ve výpisu posouzení úvěruschopnosti. Naopak jsou zde uvedeny odchozí platby na sázky a hazard a zřejmě na splátku půjčky, která ale nečiní 12 000 Kč měsíčně, jak je uvedeno ve výpisu posouzení úvěruschopnosti. Také není zřejmé, jaké údaje o svých příjmech a výdajích uvedl sám žalovaný. Předložené listiny nejsou žalovaným podepsány ani jinak verifikovány. V listině výpis o posouzení úvěruschopnosti jsou uvedeny údaje o čistém měsíčním příjmu uvedeném spotřebitelem 70 000 Kč a ověřené příjmy 94 700 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného předloženého žalobkyní však tyto příjmy nevyplývají a nelze je zjistit ani z výpisu z účtu žalovaného, který si opatřil soud. Není zřejmé, zda se má jednat o příjem ze mzdy či jaký má být zdroj těchto příjmů, ani není zřejmé, proč by žalovaný uváděl výši příjmů nižší. Výdaje žalovaného nebyly ověřeny vůbec, částku 15 800 Kč na bydlení z výpisu z účtu nelze ověřit, není z něj zjistitelná, a nelze ověřit ani částku 12 000 Kč na splátky dalších úvěrů, byť je z výpisu z účtu zřejmé, že žalovaný splácel jiný úvěr. Ani vypočtená výše minimálních výdajů 14 205 Kč matematicky neodpovídá uvedeným vstupním údajům. Žalobkyně nedoložila žádný jiný důkaz o tom, že by výši výdajů žalovaného ověřovala např. nájemní smlouvou, předpisem záloh na energie či vyúčtováním apod. Žalobkyně dále neprokázala, že by skutečně lustrovala obvyklé rejstříky, jak uvedla v žalobě, např. insolvenční rejstřík, NRKI či centrální evidenci exekucí.34. Žalobkyně porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů, a to i včetně případných splátek dluhů, měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. S ohledem na dobu splácení úvěru je přitom namístě zohlednit i to, zda je na základě aktuální osobní, majetkové a výdělkové situace spotřebitele předpoklad, že bude mít dostatečné prostředky na splácení úvěru i do budoucna. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).35. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú., proto vztah mezi účastníky vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991, 2993 o. z.). Žalobkyně tak má nárok na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy částku 36 602 Kč a žalobkyni uhradil 8 083,14 Kč, je povinen zaplatit žalobkyni ještě 28 518,86 Kč.36. Pokud jde o prodlení žalovaného, soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uvedl, že § 87 odst. 1 z. s. ú., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Jelikož smlouva je neplatná z důvodu § 87 z. s. ú., nemá žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení, ale pouze na jistinu.37. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek.38. Jelikož smlouva je neplatná, nemá žalobkyně nárok na zaplacení poplatku za vyplacení tranší úvěru, smluvního úroku, poplatku za službu , název, a za službu , název, , smluvní pokuty ani úroku z prodlení. Proto ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož převážně úspěšný byl žalovaný. V řízení mu však nevznikly žádné náklady, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.