Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem 113 426,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace, přičemž podpis žalovaného byl proveden doplněním jedinečného kódu po zaslání verifikační platby 1 Kč a SMS zprávy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem v sazbě 78,57 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 5 500 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem , měsíc, , rok, . Žalovaný však uhradil pouze jednu splátku ve výši 5 500 Kč dne , datum, . V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo žalobkyni právo na zaplacení dvou smluvních pokut po 499 Kč za splátky č. , hodnota, , u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 x 200 Kč u splátek č. , hodnota, , u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Následně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, o délce 65 dnů došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu , datum, . Ke dni zesplatnění úvěru se stala splatná celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 95 344,56 Kč a žalovaný byl povinen ji uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaný novou jistinu nezaplatil, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy už neuhradil ničeho. Žalobkyně se tedy domáhala zaplacení částky 96 742 Kč (sestávající z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 95 344,56 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč), s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 96 742 Kč od , datum, do zaplacení, dále částky 16 684,50 Kč jakožto smluvní pokuty, úroku ve výši 78,57 % ročně z částky 79 738,01 Kč od , datum, do , datum, ve výši 3 994,32 Kč, a úroku za dobu od 91. dne prodlení žalovaného v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve výši 12 % ročně z částky 79 738,01 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 316 800 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu tak, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech žalovaného vyplynulo, že jeho celkový čistý měsíční příjem činí 24 860 Kč. Dále vycházela z měsíčních výdajů ve výši 9 794 Kč, kdy vycházela z částky životního minima, jelikož žalovaný neuvedl vyšší částku, vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení. Náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši 4 934 Kč (nájemné + inkaso) a žalobkyně z této částky vycházela, nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně uvedla, že žalovaný měl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy s žalobkyní uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu, dále však žalobkyně neuvedla, že by ve výdajích žalovaného počítala s nějakou měsíční splátkou na tuto jinou úvěrovou smlouvu. Je možné, že v tomto se jedná o překlep ve vyjádření žalobkyně. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobkyně další doklady. Žalobkyně vycházela ohledně výdajů z údajů uvedených žalovaným, které svým podpisem potvrdil v kartě hodnocení klienta, a dále žalovaný prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku. Bylo právě povinností žalovaného uvést pravdivě a úplně údaje o jeho výdajích, když jinak by se mohl dopustit i trestného činu. Volné zdroje žalovaného ke splácení tak činily 14 066 Kč. Žalobkyně dále prověřovala, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Podle výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Na základě těchto údajů a informací z dotazovaných registrů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně tedy měla k dispozici řadu listin prokazujících příjem žalovaného, ohledně výdajů vycházela ze sdělení žalovaného, ověřila si z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků, načež dospěla k závěru, že příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek. Takové zkoumání úvěruschopnosti považuje žalobkyně za zcela dostačující. Žalovaný mohl a měl posoudit důsledky, jaké pro něj bude uzavření úvěrové smlouvy mít, se všemi podmínkami byl zcela jasným a srozumitelným způsobem seznámen, finanční prostředky od žalobkyně přijal a na podmínky úvěrové smlouvy přistoupil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se dostavila pouze žalobkyně. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli byl předvolán řádně a včas. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).5. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující.6. Výpisem z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení.7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že byla sjednána mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 5 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 264 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 78,57 % ročně, RPSN 114,05 % ročně. Žalovaný nesjednal pojištění schopnosti splácet úvěr. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů, kdy v takovém případě byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč, a v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 30 dní, byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Namísto podpisu žalovaného byl připojen jedinečný kód , hodnota, dne , datum, v , hodina, hod.8. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo sjednáno, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž podpis na smlouvě a dalších souvisejících dokumentech měl být žalovaným proveden tak, že zašle žalobkyni SMS zprávu, kterou vyjádří souhlas se smlouvou a dalšími dokumenty, a která bude obsahovat jméno a příjmení žalovaného a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na účet žalovaného. I tento dodatek je opatřen jedinečným kódem , hodnota, .9. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že v něm jsou uvedeny informace vztahující se ke smlouvě o úvěru zejména ohledně výše úvěru, podmínek čerpání, doby trvání, splácení, celkové částky, kterou je třeba zaplatit, výše úroku a RPSN, sankce v případě prodlení s úhradou splátek a lustrace v rejstřících SOLUS a NRKI pro posouzení úvěruschopnosti. Tyto informace se kryjí se smluvními ujednáními v samotné smlouvě o úvěru.10. Z oznámení věřitele o schválení úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně schválila uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve znění dodatku č. , hodnota, . Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář, v němž byly rozepsány měsíční splátky úvěru ve výši 5 500 Kč, poslední splátka měla být splatná dne , datum, . Dále bylo přílohou jedno vyhotovení smlouvy o úvěru a dodatek č. , hodnota, . Podle dodejky k oznámení o schválení úvěru byly tyto dokumenty žalovanému zaslány a zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne , datum, , žalovaný si ji nevyzvedl.11. V dokumentu „, název, (tzv. produkt A)“ je uveden technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku pomocí SMS kódu.12. Podle interních informací žalobkyně (základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, informace o vyplacení – zaslaná SMS, důkaz o přijaté SMS pro vyplacení) byla na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, v , hodina, hod. zaslána 1 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a téhož dne v , hodina, hod. byla na jeho telefonní číslo , tel. číslo, SMS, ve které bylo uvedeno, že mu byla na bankovní účet zaslána platba 1 Kč, a aby variabilní symbol této platby použil jako podpisový kód. Dne , datum, v , hodina, hod. zaslal žalovaný žalobkyni SMS s textem „Souhlasím , Jméno žalovaného, , hodnota, “.13. Podle dokladu o vyplacení úvěru , právnická osoba, . byla dne , datum, zaslána žalobkyní na účet žalovaného č. , č. účtu, částka 80 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .14. K prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila detail úhrady na účet žalovaného , č. účtu, u , právnická osoba, ., který vytiskl žalovaný z internetového bankovnictví dne , datum, . V něm jsou uvedeny 2 příchozí úhrady na účet žalovaného ze dne , datum, ve výši 22 562 Kč, ze dne , datum, ve výši 25 174 Kč z účtu , právnická osoba, označené jako , Jméno žalovaného, mzda , období, .15. Dále žalobkyně doložila fotografii občanského průkazu žalovaného.16. V prohlášení klienta ze dne , datum, žalovaný prohlásil, mj. že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nebyla proti němu podána žaloba ani proti němu není vedeno exekuční řízení či insolvenční řízení, veškeré údaje, které žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné. Tento dokument je opatřen jedinečným kódem , hodnota, .17. V hodnocení klienta je uvedeno, že analýzu bonity vyplňuje zprostředkovatel úvěru. Je zde uveden pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 24 860 Kč, výdaje žalovaného sestávající z životního minima 4 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 4 934 Kč a dále je zde uvedena rezerva 1 000 Kč. Jsou zde uvedeny údaje o zaměstnavateli žalovaného , právnická osoba, , hlavní pracovní poměr nikoli na dobu určitou. Dále je uvedeno, že žalovaný má maturitu, bydlí ve vlastním bydlení, nežije s manželkou či partnerkou ve společné domácnosti, je svobodný. I tento dokument je opatřen jedinečným kódem , hodnota, .18. Podle výpisu NRKI (nebankovního registru klientských informací) ke dni , datum, byly u žalovaného evidovány 3 žádosti o úvěr a žalovaný byl zařazen do kategorie III, tj. do středně rizikové kategorie. Částka expozice je uvedena 1 039 498 Kč, limit 79 600 Kč a dluh po splatnosti 126 Kč.19. Ve výpisu záznamů z registru SOLUS ke dni , datum, žalovaný nemá žádný záznam.20. V kartě klienta je uveden přehled poskytnutých finančních prostředků 80 000 Kč, uhrazené částky 5 500 Kč, aktuální výše dluhu včetně úroků a smluvních pokut a přehled splátek, které žalovaný uhradil, kdy zaplatil pouze jednu splátku splatnou dne , datum, ve výši 5 500 Kč a další splátku již nezaplatil.21. Výzvou k zaplacení ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátek č. , hodnota, splatných , datum, a dále k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.22. Výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátek č. , hodnota, splatných dne , datum, , a dále k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.23. Oznámením ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 96 742 Kč.24. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek. Podle podacího archu byla předžalobní výzva žalovanému zaslána dne , datum, .25. Soud dále provedl důkaz sdělením banky , právnická osoba, . ze dne , datum, , dle kterého zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , a dále provedl důkaz výpisem z účtu žalovaného za , datum, do , datum, . Z něj zjistil zejména to, že dne , datum, došla na účet žalovaného platba ve výši 1 Kč pod VS: , var. symbol, , s popisem pojištěná půjčka , hodnota, , podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnuti spotřebitelského úvěru. Dne , datum, pak došla platba ve výši 80 000 Kč od žalobkyně pod VS: , var. symbol, , označena jako výplata půjčky.26. Dále soud z výpisu z účtu zjistil to, že konečný počáteční zůstatek činil 10 944,32 Kč a konečný zůstatek 45 936,60 Kč. Žalovaný v období před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dne , datum, čerpal a splácel další úvěry. Dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, jsou zde příchozí platby od , právnická osoba, . označené Váš , právnická osoba, úvěr ve výši 774,06 Kč, 483,52 Kč, 1 030,88 Kč, 1 057,71 Kč, 524,43 Kč a 5 457,51 Kč. Dle variabilního symbolu , var. symbol, lze spárovat odchozí platby, tj. splátky na tento úvěr ve výši 2 157 Kč dne , datum, , ve výši 7 873 Kč dne , datum, . Dále jsou zde uvedeny odchozí platby na účet banky , právnická osoba, . označené jako splátka půjčky ve dnech , datum, a , datum, ve výši 2 261 Kč, 258 Kč, 703 Kč, 352 Kč, 290 Kč, 699 Kč, 355 Kč, 442 Kč, 360 Kč, 440 Kč, 358 Kč a 361 Kč. Je zde uvedena příchozí platba ze mzdy od , právnická osoba, Není zde uvedena žádná odchozí platba, kterou by bylo možné ztotožnit jako platbu spojenou s bydlením.27. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.28. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku, který byl sjednán ve výši 78,57 % ročně, tj. celkovou částku 264 000 Kč, ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 5 500 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil jen jednu splátku ve výši 5 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek výzvami ze dne , datum, a , datum, , avšak žalovaný již neuhradil ničeho, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána téhož dne, vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek.29. Soud se zabýval především tím, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Jelikož soud neměl za dostatečná tvrzení uvedená v žalobě a listiny doložené k žalobě, tj. potvrzení o výplatách mzdy za únor a březen 2025 z bankovního účtu žalovaného, fotografie občanského průkazu žalovaného, prohlášení klienta, hodnocení klienta, výpis NRKI a výpis SOLUS, vyzval žalobkyni nejprve písemně k doplnění tvrzení a označení důkazů, na což žalobkyně sice reagovala, avšak soudu nad rámec již předložených důkazů žádné další nepředložila. Při jednání soud žalobkyni vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení, jakým způsobem byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr ze smlouvy o úvěru, zejména z jakých informací a zdrojů právní žalobkyně vycházela při zjišťování příjmů a výdajů a celkové finanční situace žalovaného, a dále ji vyzval, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. Žalobkyně byla poučena o tom, že pokud nedoplní svá tvrzení a nenavrhne důkazy k jejich prokázání v souladu s touto výzvou, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a tím i možnosti pro ni nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalobkyně po této výzvě neuplatnila žádná další tvrzení ani neoznačila žádné další důkazy.30. Na základě žalobkyní doložených listin tedy soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně tak, že žalovaný, resp. zprostředkovatel úvěru, vyplnil údaje v hodnocení klienta, které žalovaný odsouhlasil, a kde byl uveden měsíční příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 24 860 Kč, měsíční výdaje ve výši životního minima 4 860 Kč a výdaje na bydlení 4 934 Kč. Dále je zde uvedena rezerva 1 000 Kč. Žalovaný uvedl bližší údaje o zaměstnavateli , právnická osoba, , dále uvedl, že je svobodný, nežije s manželkou či s partnerkou ve společné domácnosti, vzdělání má středoškolské s maturitou a bydlení má vlastní. Žalovaný dále podepsal předpřipravený formulář prohlášení klienta (zjednodušeně) ohledně jeho bezdlužnosti. Žalobkyně ověřila údaje pouze o příjmech žalovaného potvrzením o příchozích platbách z účtu žalovaného, v nichž jsou uvedeny jen příjmy žalovaného ze mzdy u zaměstnavatele , právnická osoba, ze dne , datum, ve výši 22 562 Kč a ze dne , datum, ve výši 25 174 Kč. Jiné příjmy ani výdaje zde uvedeny nejsou. Dále žalobkyně provedla lustraci v NRKI, dle kterého měl žalovaný 3 evidované žádosti o úvěr, a byl tak zařazen do středně rizikové kategorie. Částka expozice byla 1 039 498 Kč, limit 79 600 Kč a žalovaný měl dluh po splatnosti 126 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci v registru SOLUS, kde žalovaný neměl žádný záznam.31. Soud dále provedl důkaz výpisem z účtu žalovaného za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru za měsíc , měsíc, , rok, , z něhož zjistil, že na jeho účet byla připsána verifikační platba ve výši 1 Kč a dále připsány finanční prostředky ve výši 80 000 Kč od žalobkyně. Z výpisu z účtu však vyplývá i to, že žalovaný před poskytnutím předmětného úvěru čerpal i další úvěry, které nepravidelně splácel, a to úvěr od , právnická osoba, . a od banky , právnická osoba, . Žádné splátky úvěrů však v hodnocení klienta mezi výdaji žalovaného nejsou uvedeny.32. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“), a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).33. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.34. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.35. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.36. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.37. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.38. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.39. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.40. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.41. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti dle § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel dle § 419 o. z. Zároveň se nejedná o úvěr dle § 4 z. s. ú., na který by se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Proto soud posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.42. Soud se zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 a 87 z. s. ú., tedy zda poskytovatel úvěru, tj. žalobkyně, splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného, a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, ani to že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).43. Ačkoli by dlužníci obecně měli nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv, zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).44. Ochrana spotřebitele je celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 130/2015; nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017). Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl i Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jejíž transpozicí jsou právě ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. SDEU zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. např. rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).45. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného sice ověřovala jeho příjem potvrzením o příchozích platbách na účet žalovaného, avšak v daném případě je podstatné to, že žalobkyně zcela rezignovala na ověření žalovaným uvedených informací ohledně jeho výdajů. Žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši jen 4 934 Kč měsíčně. Tato částka se soudu jeví jako poměrně nízká. Byť soud nevylučuje, že tato částka může odpovídat skutečnosti, žalobkyně nedoložila žádný důkaz o tom, že by výši těchto výdajů jakkoli ověřovala např. úplným výpisem z účtu, předpisem záloh na energie či vyúčtováním apod. Žalovaný sice uvedl, že bydlí ve vlastním bytě, avšak ani tuto informaci žalobkyně žádným způsobem neověřila např. výpisem z katastru nemovitostí, který je veřejně přístupný. Ani z výpisu z účtu, který si soud opatřil, tato částka výdajů na bydlení přímo nevyplývá, resp. nelze ji z něj jednoznačně ověřit. I vlastník nemovitosti (bytu či domu) má přitom výdaje spojené s bydlením, byť se nejedná o nájemné, ale mohou to být kromě energií, tj. elektrické energie, plynu, tepla, vody, i např. příspěvky na společné části domu, poplatek za odvoz odpadu, daň z nemovitosti či pojištění nemovitosti.46. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované statistické údaje např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je však převzít a vycházet z nich bez dalšího jako ze skutečných výdajů. Může se jednat toliko o doplňující údaj pokrývající např. výdaje na spotřebu, potraviny, ošacení či hygienické potřeby, které skutečně lze ověřovat obtížně a tuto činnost ani soud po žalobkyni nevyžaduje. Ověření běžných výdajů spotřebitele, které obvykle každý pravidelně měsíčně vynaloží na bydlení, energie, telefon či internet např. vyúčtováním, však soud nepovažuje za nepřiměřený požadavek.47. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v nejrůznějších databázích (NRKI, SOLUS či v insolvenčním rejstříku), jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Nadto dle údajů z lustrace v NRKI měla žalobkyně zjistit, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy 3 žádosti o úvěr a byl zařazen do středně rizikové kategorie a dále měl i dluh po splatnosti. To samo o sobě vyvolávalo potřebu zvýšené obezřetnosti při posuzování jeho zadluženosti. Žalobkyně tak měla k ověřování zejména dluhů žalovaného přistoupit důsledněji. Existenci jiných dluhů žalovaného však žalobkyně neověřovala. Z výpisu z účtu žalovaného přitom vyplývá, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy čerpal minimálně další dva úvěry od společnosti , právnická osoba, a banky , právnická osoba, , které nepravidelně splácel. Tyto splátky v kartě klienta nejsou uvedeny, žalobkyně je neověřovala ani nikterak nezohlednila mezi výdaji žalovaného, ačkoli z údajů z lustrace NRKI tyto indicie vyplývají.48. Za této situace měla být žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného mimořádně obezřetná a měla si ověřit existenci dalších závazků žalovaného, a to i těch, které dosud nebyly po splatnosti či vymáhány exekučně. Zvýšená obezřetnost žalobkyně byla na místě také s ohledem na výši poskytnutého úvěru, který měl společně s úrokem žalovaný splatit ve výši přesahující 260 000 Kč. Za těchto okolností bylo povinností žalobkyně postupovat při prověřování úvěruschopnosti žalovaného výrazně důsledněji.49. Žalobkyně tedy porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů, a to i včetně případných splátek dluhů, měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. S ohledem na dobu splácení úvěru je přitom namístě zohlednit i to, zda je na základě aktuální osobní, majetkové a výdělkové situace spotřebitele předpoklad, že bude mít dostatečné prostředky na splácení úvěru i do budoucna. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).50. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, proto vztah mezi účastníky vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991, 2993 o. z.). Žalobkyně tak má nárok na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy částku 80 000 Kč a žalobkyni uhradil 5 500 Kč, je povinen zaplatit žalobkyni ještě 74 500 Kč.51. Pokud jde o prodlení žalovaného, soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud uvedl, že § 87 odst. 1 z. s. ú., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. V daném případě je tedy žalovaný povinen vrátit žalobkyni zbývající jistinu úvěru 74 500 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Z toho plyne, že se ani nemohl dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany vyplývající z ustanovení § 87 z. s. ú. Proto soud žalobkyni úrok z prodlení nepřiznal.52. Jelikož smlouva je neplatná z důvodu § 87 z. s. ú., nemá žalobkyně nárok na zaplacení úroku, úroku z prodlení ani smluvních pokut. Proto soud žalobu ve zbývající části zamítl.53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 577,31 Kč, přičemž tato částka představuje 10,15 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 55,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,93 %). Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 113 426,50 Kč, kapitalizovaného úroku 3 994,32 Kč, úroku 12 % ročně z 79 738,01 Kč od , datum, do zaplacení, který ke dni , datum, činí 7 917 Kč, a úroku z prodlení 11,5 % ročně z 96 742 Kč od , datum, do zaplacení, který ke dni , datum, činí 9 936,59 Kč, tedy celková hodnota žalovaného nároku činí 135 274,71 Kč. Soud žalobkyni přiznal 74 500 Kč, proto její úspěch činí 55,07 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 672 Kč a nákladů právního zastoupení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, (dále jen „a. t.“). Náklady právního zastoupení tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podaná žaloba a účast na jednání) po 5 660 Kč vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 113 426,50 Kč podle § 7 bodu 5. a. t. za užití § 8 odst. 1 a. t., 4 paušální náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t. a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 5 132,40 Kč. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 35 244,40 Kč a z toho poměrná část 10,15 % činí 3 577,31 Kč.54. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů její zástupkyně za jeden účtovaný úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ohledně ověřování úvěruschopnosti ze dne , datum, , neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený. Soud sice žalobkyni k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů vyzval písemnou výzvou, nicméně žalobkyně měla tyto skutečnosti uvést již v žalobě, neboť je její zákonnou povinností jakožto poskytovatele úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet ověřovat a tyto skutečnosti soudu za účelem prokázání svého nároku tvrdit a prokázat. Případně žalobkyně mohla tyto skutečnosti uvést při jednání, kterého se její právní zástupkyně osobně účastnila, a za které jí odměna přiznána byla, přičemž soud tuto lhůtu žalobkyni v písemné výzvě poskytl. Při jednání pak žalobkyně neuvedla nic dalšího, neuplatnila žádné další skutečnosti ani neoznačila žádné další důkazy. Z uvedených důvodů soud neshledal toto písemné podání za samostatně účelně vynaložený úkon právní služby.55. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku i náhrady nákladů řízení soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek, když žalovaný byl v řízení pasivní a soud tak nemohl zjistit jeho aktuální poměry. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.