Okresní soud v Ústí nad Labem 33 C 83/2026-28 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 650,08 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 7 500 Kč se splatností nejpozději dne , datum, , avšak poskytnuté peněžní prostředky v době splatnosti nevrátil ani přes opakované upomínky a dostal se tak do prodlení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to jednak na základě jeho žádosti o úvěr podané prostřednictvím webového rozhraní, a jednak provedením lustrací v relevantních databázích, zejména ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, k čemuž žalovaný udělil souhlas. Současně byla úvěruschopnost žalovaného vyhodnocena výpočtem poměru mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji tak, že žalovanému byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji mimo splátku, přičemž tato rezerva musela dosahovat alespoň částky životního minima ve výši 4 860 Kč. Celková částka k vrácení byla stanovena tak, aby nepřesáhla 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Na základě těchto skutečností právní předchůdce žalobkyně nepojal důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a jeho žádosti vyhověl. Následně došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, která se tak stala věřitelkou žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 500 Kč. Úvěr byl poskytnut jednorázově bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného a byl sjednán jako úvěr s jednou splátkou, splatnou ve lhůtě do , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 36 % ročně a s poplatkem za sjednání úvěru, přičemž celková částka k úhradě při řádném splnění činila 10 872 Kč.4. Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, a informace o vlastníkovi soud zjistil, že dne , datum, byla na účet žalovaného zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 7 500 Kč.5. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne , datum, a přílohy 1 – seznamu pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.6. Žalovanému bylo postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne , datum, ).7. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalovaných pohledávek do tří dnů. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne , datum, (z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, ).8. Z úvěruschopnosti klienta k půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 26 000 Kč a výdaje ve výši 6 000 Kč (z toho 3 000 Kč na bydlení).9. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz součinnostním dotazem na banku žalovaného, když čerpání úvěru bylo doloženo již na základě potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, a informace o vlastníkovi. Pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.10. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, a které shledal zcela důvěryhodnými, soud učinil následující skutková zjištění:11. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 500 Kč. Úvěr byl poskytnut jednorázově bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného a byl sjednán jako úvěr s jednou splátkou, splatnou nejpozději dne , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 36 % ročně a s poplatkem za sjednání úvěru, přičemž celková částka k úhradě při řádném splnění činila 10 872 Kč. Dne , datum, byla na účet žalovaného zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 7 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalovaných pohledávek do tří dnů. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne , datum, . Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 26 000 Kč a výdaje ve výši 6 000 Kč (z toho 3 000 Kč na bydlení).12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Příjmy žalovaného nebyly doloženy. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA).23. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání provedení kontroly úvěruschopnosti dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, , adresa, . § 118a [Poučovací povinnost při jednání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, , adresa, , Eva, DOLEŽÍLEK, , právnická osoba, , Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, , právnická osoba, , ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, , 2009, s. 831-832).24. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).25. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanoví přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytovatel úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěr klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).27. Žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 z. s. ú.) a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).28. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 500 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 150,08 Kč s úrokem v částce 221,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 150,08 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 7 500 Kč od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě, ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výzva k úhradě byla dána k poštovní přepravě dne , datum, a dodána byla žalované tři pracovní dny po odeslání, tedy dne , datum, (§ 573 o. z.). Splatnost dluhu dle výzvy žalobkyně k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala po uplynutí 3 dnů od doručení výzvy, tedy dne , datum, . V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 650,08 Kč od , datum, do , datum, , soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť prodlení žalovaného s úhradou dluhu nastalo teprve dne , datum, .29. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 7 970,24 Kč. Co do částky 5 092,97 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 575,30 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 650,08 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.30. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.