Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 784,51 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , představující smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jehož základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 56 805 Kč. Z této částky bylo 26 805 Kč použito k refinancování dřívějšího úvěru žalovaného vedeného u žalobkyně. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 17,4 % ročně a žalovaný se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný splátky řádně hradil do července 2025, přičemž na splátku splatnou dne , datum, uhradil pouze částku 3,37 Kč a další platby již neprovedl. V důsledku prodlení žalovaného se splácením žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina částku 55 750,11 Kč a dále žalobkyně vyčíslila nesplacený smluvní úrok ve výši 4 547,59 Kč a pohledávku z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu ve výši 1 034,40 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při posouzení vycházela jednak z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, jednak z údajů ověřených z externích i interních zdrojů. Osobní údaje žalovaného byly ověřovány podle jeho identifikačních dokladů. Informace o finanční situaci žalovaného žalobkyně získala od žalovaného a podle potřeby je ověřovala. Součástí prověření bylo rovněž posouzení údajů z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje také údaje z Nebankovního registru klientských informací, a dále využití informací z interních databází žalobkyně a některých společností ze skupiny PPF, k jejichž použití žalovaný udělil souhlas v rámcové smlouvě. Sjednaným úvěrem došlo zčásti k refinancování již existujícího závazku žalovaného vůči žalobkyni, přičemž před uzavřením nové úvěrové smlouvy ověřila, že schopnost žalovaného splácet své závazky nebyla snížena a že měsíční zatížení žalovaného zůstalo zachováno ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dokladu o načerpání úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 56 805 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 17,40 % ročně (respektive za splnění podmínek pro zvýhodněné úročení ve výši 16,40 % ročně) v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. První splátka byla splatná do , datum, .5. Z podmínek pro používání úvěru ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna požadovat úhradu celého dluhu a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky v případě, že žalovaný neuhradil splátku ve lhůtě splatnosti.6. Z dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci se dne , datum, dohodli na odkladu splátek, kdy žalovaný nemusel uhradit splátky splatné dne , datum, a , datum, , čímž došlo k prodloužení doby splácení na 131 měsíců.7. Z dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci se dne , datum, dohodli na odkladu splátek, kdy žalovaný nemusel uhradit splátky splatné dne , datum, a , datum, , čímž došlo k prodloužení doby splácení na 141 měsíců.8. Ze splátkového kalendáře ze dne , datum, a přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 11 003,37 Kč.9. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného s ohledem na prodlení žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 61 332,10 Kč do , datum, .10. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 20 723 Kč a měsíční výdaje v souhrnné výši 17 500 Kč.11. Z výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši -11,99 Kč. Přestože se konečné měsíční zůstatky v březnu (cca 605 Kč) a dubnu (cca 2 207 Kč) pohybovaly v mírně kladných hodnotách, žalovaný se v průběhu jednotlivých měsíců pravidelně potýkal s nedostatkem likvidity. Své běžné výdaje byl schopen hradit pouze díky načerpání úvěru ve výši 30 000 Kč dne , datum, a díky průběžným převodům z jiného vlastního účtu.12. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že ke dni žádosti o úvěr měl žalovaný sjednán úvěr, kdy dlužná částka byla ve výši 26 821 Kč.13. Z rámové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného účet č. , č. účtu, . Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány.14. Z výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, , přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu, přehledu komunikace na č. l. 35-37 spisu a naúčtování nákladů na vymáhání ze dne , datum, a ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně ke dni , datum, evidovala nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného v celkové výši 1 034,40 Kč, z čehož částku 1 000 Kč tvořily položky označené jako účelně vynaložené náklady na vymáhání.15. Z ceníku ze dne , datum, soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.16. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:17. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 56 805 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 17,40 % ročně (respektive za splnění podmínek pro zvýhodněné úročení ve výši 16,40 % ročně) v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. První splátka byla splatná do , datum, . Žalobkyně byla oprávněna požadovat úhradu celého dluhu a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky v případě, že žalovaný neuhradil splátku ve lhůtě splatnosti. Účastníci se dne , datum, dohodli na odkladu splátek, kdy žalovaný nemusel uhradit splátky splatné dne , datum, a , datum, , čímž došlo k prodloužení doby splácení na 131 měsíců. Účastníci se dne , datum, dohodli na odkladu splátek, kdy žalovaný nemusel uhradit splátky splatné dne , datum, a , datum, , čímž došlo k prodloužení doby splácení na 141 měsíců. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 11 003,37 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného s ohledem na prodlení žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 61 332,10 Kč do , datum, . Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 20 723 Kč a měsíční výdaje v souhrnné výši 17 500 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši -11,99 Kč. Přestože se konečné měsíční zůstatky v březnu (cca 605 Kč) a dubnu (cca 2 207 Kč) pohybovaly v mírně kladných hodnotách, žalovaný se v průběhu jednotlivých měsíců pravidelně potýkal s nedostatkem likvidity. Své běžné výdaje byl schopen hradit pouze díky načerpání úvěru ve výši 30 000 Kč dne , datum, a díky průběžným převodům z jiného vlastního účtu. Ke dni žádosti o úvěr měl žalovaný sjednán úvěr, kdy dlužná částka byla ve výši 26 821 Kč. Obsahem rámové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného účet č. , č. účtu, . Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Žalobkyně ke dni , datum, evidovala nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného v celkové výši 1 034,40 Kč z čehož částku 1 000 Kč tvořily položky označené jako účelně vynaložené náklady na vymáhání.18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.25. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.28. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 o. z. Na základě této smlouvy vedla žalobkyně pro žalovaného účet, v němž se žalovaný dostal do debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil.29. Žalobkyně nepostupovala v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalovaný v období od , datum, do , datum, nebyl schopen hradit své pravidelné výdaje, když konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného byl v záporných číslech. Přestože se konečné měsíční zůstatky v březnu (cca 605 Kč) a dubnu (cca 2 207 Kč) pohybovaly v mírně kladných hodnotách, žalovaný se v průběhu jednotlivých měsíců pravidelně potýkal s nedostatkem likvidity. Své běžné výdaje byl schopen hradit pouze díky načerpání úvěru ve výši 30 000 Kč dne , datum, a díky průběžným převodům z jiného vlastního účtu. Za těchto okolností se poskytnutí úvěru žalovanému jevilo jako značně riskantní, když jeho finanční situace nasvědčovala tomu, že v budoucnu nebude schopen své závazky plnit. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 87 odst. 1 z. s. ú. a § 2991 odst. 1, 2 o. z.).30. Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 45 801,63 Kč (původní jistina ve výši 56 805 Kč po uhrazení částky 11 003,37 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 801,63 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 9 948,48 Kč s úrokem ve výši 17,4 % ročně z částky 55 750,11 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 55 750,11 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 948,48 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 4 547,59 Kč, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Splatnost dluhu dle předžalobní výzvy k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala dne , datum, . Žalovaný se nezaplacením dluhu do splatnosti ocitl v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.31. Žalobkyně dále požadovala úhradu nepovoleného debetu na účtu ve výši 34,40 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 000 Kč. V tomto případě za žalobkyni vymáhali dlužnou částku její pracovníci. Skutečnost, že žalobkyně tyto osoby zaměstnává a že mají zařízené kanceláře opatřené kancelářskou technikou není ovšem vyvolána tímto konkrétním soudním řízením ani žádným jiným určitým soudním nebo jakýmkoliv jiným určitým řízením. Smyslem jejich zaměstnávání žalobkyní je zajištění právní agendy související s její podnikatelskou činností obecně, a to nejen pokud jde o agendu soudních řízení, ale i jiné právní zajištění její hlavní činnosti. Tedy i kdyby vůbec nebylo tohoto řízení, nezměnilo by to nic na výši mezd vyplacených pracovníkům. Proto nelze částky uplatněné žalobkyní ve výši 1 000 Kč považovat vůbec za náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 513 o. z. Jinými slovy nelze na žalovaného přenášet fixní náklady pravidelně spojené s podnikáním žalobkyně.32. Náklady spojené s vymáháním dlužných částek lze jen obtížně vyčíslit. Ke krytí těchto nákladů lze však využít například transparentně (v jádru smlouvy) sjednané přiměřené smluvní pokuty nebo paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za sepis předžalobní výzvy.33. S ohledem na výše uvedené, soud žalobu zamítl co do částky 1 000 Kč představující náklady spojené s vymáháním pohledávky (bod I. výroku).34. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě ohledně nepovoleného debetu a v této části uplatněný nárok z tvrzení žalobkyně vyplývá a žaloba je tak ohledně tohoto nároku důvodná. Soud proto žalobě vyhověl i co do částky 34,40 Kč (bod II. výroku).35. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 48 577,85 Kč. Co do částky 19 856,97 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 332,24 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 272 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. dle něhož účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů (sepis žaloby a předžalobní výzvy). Za procesní úkony učiněné od , datum, náleží v případech, na které by dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., účastníku řízení, jenž není zastoupen zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř., paušální náhrada hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. aplikovaného per analogiam (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).36. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Tyto náklady proto nelze považovat za účelně vynaložené.