Okresní soud v Ústí nad Labem 38 C 105/2026-39 – Smlouva pracovní

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne , datum, uplatila žalobkyně vůči žalovanému právo na zaplacení , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku , částka, , smluvního úroku 8,79 % ročně z , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného „zákonného“ úroku z prodlení , částka, za období od , datum, do , datum, , a „zákonného“ úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému dne , datum, čerpání úvěru ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v 48 pravidelných měsíčních spláltkách po , částka, vč. zahrnutých poplatků, úroků a ceny pojištění, s první splátkou splatnou dne , datum, . Celkem žalovaný žalobkyni na svůj dluh zaplatil , částka, , což žalobkyně započetla podle smluvních ujednání (splátkového kalendáře, který je součástí úvěrové smlouvy). Žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky delšího tří měsíců. Dle žalobkyně žalobou uplatněná částka sestává z neuhrazené jistiny , částka, (součet dlužné jistiny , částka, a „zesplatněné jistiny“ , částka, ), smluvně sjednaných nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, (3*, částka, za prodlení s jednotlivými splátkami). Po zesplatnění úvěru již žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.2. Z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě tvrdila, že k tomu přistoupila zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (v tom odkázala na přílohu žaloby označenou jako „karta klienta“), dále výpočtem tzv. „MLS“ jakožto částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá, a „důsledným zjišťováním kreditního skóre“ žalovaného. Odkázala na k žalobě přiloženou zprávu z Nebankovního registru klientských informací (dále jen „NRKI“). Dále žalobkyně argumentovala, že zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) umožňuje úvěrujícímu ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů, přičemž tuto možnost využívá i žalobkyně, která pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tímto modelem žalobkyně „posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku“. Žalobkyně podotkla, že „statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat“. Žalobkyně dále argumentovala ohledně funkčnosti a efektivity jí aplikovaného modelu.3. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzval soud žalobkyni k doplnění žaloby o tvrzení, jakým způsobem vyplatila jaké částky úvěrových prostředků žalovanému (částka, datum, číslo účtu, variabilní symbol), a to včetně případného částečného poskytnutí úvěru formou umoření jiných závazků žalovaného u žalobkyně; zda před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, skutečně ověřila příjem žalovaného, který uvedl ve své úvěrové žádosti (např. dotazem u žalovaným označeného zaměstnavatele, výplatními páskami, pracovní smlouvou, potvrzením zaměstnavatele o příjmu); jakým způsobem vyhodnotila žalobkyně v procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného konkrétně k žalobě připojenou listinu „úvěrová zpráva“, a to zejména z hlediska z listiny plynoucích skutečností, že žalovaný se s existujícími splátkovými kontrakty opakovaně dostával do prodlení, a že žalovaný v době jednoho roku před uzavřením úvěrové smlouvy č. , hodnota, opakovaně žádal o poskytnutí úvěrů i v řádech vyšších statisíců Kč, a finančními institucemi byl devětkrát odmítnut.4. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne , datum, . V něm přiblížila podstatu a způsob výpočtu MLS, při němž vycházela z měsíčního příjmu žalovaného , částka, a příjmu „ostatních členů domácnosti“ ve výši dalších , částka, . Doplnila, že k ověření příjmu a výdajů žalovaného si žalobkyně před uzavřením smlouvy opatřil výpis z účtu za období od , datum, do , datum, (který soudu současně předložila); z výpisu dle žalobkyně vyplývá přijetí mzdy žalovaným dne , datum, ve výši , částka, od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Poukázala na skutečnost, že dle úvěrové smlouvy byly zčásti úvěrové prostředky určeny ke konsolidaci dosavadních existujících závazků žalovaného; dle žalobkyně pozitivním následkem konsolidace je skutečnost, že dlužník je ušetřen dalšího nárůstu dlužné částky v podobě dalších sankcí vyplývajících z příslušných konsolidovaných úvěrů a tedy dalšímu je předcházeno dalšímu prohloubení dlužníkovy neschopnosti splácet své závazky, současně se konsolidací sníží měsíční splátkové zatížení, a dlužník se tak posléze nachází ve výhodnější situaci. Rovněž uvedla, že žalovaný byl lustrován v registru SOLUS s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, v registru NRKI s výsledkem „nalezen – pozitivní vyhodnocení“, dále v registru ISIR žalovaný nebyl nalezen, stejně jako v CRIBIS (výsledek „bez exekuce“). Žalobkyně zdůraznila, že o schopnosti žalovaného splácet úvěr svědčí i skutečnost, že žalobkyní poskytnutý úvěr fakticky splácel od července 2022 do května 2025, tedy po dobu téměř tří let. Pro přehled konsolidovaných úvěrů/závazků žalovaného odkázala žalobkyně na přílohu č. , hodnota, úvěrové smlouvy, v níž figuruje jejich výčet vč. dlužných částek. Z částky , částka, pak bylo , částka, užito k vyplacení jiného úvěru žalovaného u žalobkyně, dalších , částka, bylo vyplaceno žalovanému na účet č. , č. účtu, za účelem úhrady úvěrových dluhů žalovaného u jiných poskytovatelů, a toliko , částka, žalovaným čerpáno mimo účel konsolidace, a sice poukázáním na účet žalovaného č. , č. účtu, .5. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivním.6. Soud provedl jednání ve věci samé dne , datum, , a to v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy či žádosti o odročení nedostavil.7. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.8. Z listiny Karta klienta z , datum, soud zjistil, že tuto listinu (elektronický dokument) vyhotovila žalobkyně dne , datum, a zaznamenala v ní, jaké údaje měl žalovaný žalobkyni sdělit při uzavírání kontraktu a do jakých rejstříků a registrů se žalobkyně měla dotazovat na žalovaného před uzavřením smlouvy s žalovaným; žalobkyně dále v této listině (sama sobě) potvrzuje, že tato data využila pro ověření bonity žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Dle této listiny klientem byl žalovaný, který sdělil jako svůj příjem , částka, , jako zdroj příjmu uvedl zaměstnání, počet dětí uvedl „1“; příjem ostatních členů domácnosti uvedl , částka, , výši měsíčních výdajů domácnosti , částka, . Podle tabulky ve spodní části str. 1 listiny se mělo žalobkyni dne , datum, dostat z registru NRKI odpovědi „OK“, téhož dne z registru SOLUS „OK“ a z registru CEE „OK“, stejně jako z registru kontroly dlužnosti produktů Kamali, dále dne , datum, z registru ISIR odpověď „Klient nenalezen v externim systemu“. Soud k tomuto důkazu uvádí, že tento sám o sobě neprokazuje nic z tam zaznamenaných údajů. Listina sama o sobě prokazuje, že tuto vyhotovila sama žalobkyně, nikoli však že se úkony v ní zaznamenané staly tak, jak je v listině zachyceno. Dle soudu se uvedená listina v zásadě svou důkazní silou (co do v ní zaznamenaných údajných úkonů při ověřování úvěruschopnosti žalovaného) blíží prostému žalobnímu tvrzení. Soud přitom poznamenává, že je věcí účastníka řízení (zde žalobkyně), aby si opatřila k prokázání svých tvrzení relevantní důkazy, na čemž dle názoru soudu nemůže nic změnit tvrzení žalobkyně, že při negativním výsledku lustrace konkrétní osoby v příslušných registrech (tedy „osoba nenalezena“) o tomto výsledku neobdrží žalobkyně žádný samostatný výstup. Záznam výsledku lustrace „OK“ v interním systému žalobkyně neumožňuje soudu žádným způsobem ověřit, že tato lustrace skutečně proběhla, ani přezkoumat, zda výsledek takové lustrace byl skutečně „OK“. To lze ilustrovat na příkladu, kdy v listině zaznamenaná lustrace žalovaného v NRKI rovněž měla uvedený výsledek „OK“, a přesto žalobkyně v řízení předložila výstup z NRKI (tzv. „úvěrovou zprávu“), tzn. že přinejmenším lustrace žalovaného v NRKI nebyla negativní (tedy že by žalovaný v daném registru snad nebyl nalezen), nýbrž že žalovaný nalezen byl, nicméně žalobkyně dle vlastního hodnocení přiřadila výsledku této lustrace hodnotu „OK“.9. Z listiny úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaný byl neznámého dne lustrován v registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) s výsledkem „NALEZENO“. Dále soud z listiny zjistil, že u žalovaného daný registr evidoval celkem devět recentně odmítnutých žádostí o úvěr a osm existujících kontraktů. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení úhradou existujících kontraktů (například u úvěru , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ; , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zde dokonce třikrát); , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zde rovněž třikrát); , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dvakrát); , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (třikrát). Celkem ke dni pořízení úvěrové zprávy činily měsíční splátky žalovaného , částka, , zbývající částka k zaplacení , částka, a nesplacená částky po splatnosti (v prodlení) , částka, . Žalovanému byly dle této listiny rovněž odmítnuty žádosti o úvěr (z , datum, o , částka, na 120 měsíčních splátek, z , datum, o , částka, na 120 měsíčních splátek, z , datum, o , částka, na 120 měsíčních splátek, ze , datum, o , částka, na 76 splátek; z , Anonymizováno, . , Anonymizováno, : , Anonymizováno, na , částka, na 120 splátek; z , datum, o , částka, na 120 splátek; z , datum, o , částka, na 108 splátek; z , datum, o , částka, na 72 splátek a z , datum, o , částka, na 96 splátek.10. Z listiny smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, vč. přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr , částka, , z čehož částka , částka, bude žalovanému vyplacena na jím sdělený účet k úhradě celkem devíti úvěrových dluhů ze smluv specifikovaných v příloze 1 smlouvy, částka , částka, bude žalobkyní žalovanému poskytnuta tak, že ji žalobkyně použije na úhradu dluhu žalovaného vůči žalobkyni z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , a zbývající částka , částka, bude žalovanému vyplacena žalobkyní bezúčelově na žalovaným uvedený účet.11. Z listiny výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, jaká čerpání a úhrady evidovala žalobkyně ve svém systému k úvěrové smlouvě č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalovanému čerpání úvěru , částka, dne , datum, , a žalovaný tento úvěr žalobkyni splácel měsíčními splátkami po , částka, s výjimkami řádně (s občasnými mimořádnými splátkami) až do , datum, , kdy provedl poslední úhradu. Celkem žalovaný žalobkyni zaplatil na tento úvěr částku , částka, .12. Z listiny Vaše konsolidace“ - úvěrové podmínky soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.13. Z listiny zpráva , Anonymizováno, z , datum, (č. l. 20), vč. přílohy (excel tabulka v ISAS – výpis přijatých plateb od , datum, do , datum, – dotisknuto na č. l. , Anonymizováno, až , Anonymizováno, spisu) soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden pro žalovaného, a to od , datum, dosud. Z přiložené excel tabulky plateb tohoto účtu soud zjistil, že dne , datum, byla na tento účet od žalobkyně připsána úhrada částky , částka, .14. Z listiny výpis z účtu č. , č. účtu, za , datum, až , datum, (č. l. , Anonymizováno, ) soud zjistil, že žalobkyně disponovala před uzavřením úvěrové smlouvy tímto výpisem z účtu vedeného na jméno žalovaného, a že z této listiny vyplývá přijetí platby , částka, žalovaným na daný účet dne , datum, od Hasičského záchranného sboru ústeckého kraje. Z listiny dále vyplývá počáteční zůstatek účtu , částka, a konečný zůstatek -, částka, .15. Soud při jednání zamítl důkazní návrh listinami výzva ke splacení celého úvěru z , datum, ; podací arch , právnická osoba, z , datum, str. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ; předžalobní výzva z , datum, ; podací arch , právnická osoba, z , datum, str. , Anonymizováno, , Anonymizováno, .; neboť skutečnosti, které jimi měly být prokázány, se ve světle již provedených důkazů a absence dalších důkazních návrhů žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti jevily být nerozhodnými.16. Na základě provedených důkazů, jež soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr , částka, , z čehož částka , částka, bude žalovanému vyplacena na jím sdělený účet k úhradě celkem devíti úvěrových dluhů ze smluv specifikovaných v příloze 1 smlouvy, částka , částka, bude žalobkyní žalovanému poskytnuta tak, že ji žalobkyně použije na úhradu dluhu žalovaného vůči žalobkyni z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , a zbývající částka , částka, bude žalovanému vyplacena žalobkyní bezúčelově na žalovaným uvedený účet. Žalovaný sdělil žalobkyni, že dosahuje příjmu , částka, měsíčně, což žalobkyně řádně ověřila výpisem z účtu žalovaného, tedy že žalovaný pobíral tuto částku jako měsíční výplatu mzdy od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného lustrovala žalovaného v druhém kvartálu roku 2022 v Nebankovním registru klientských informací, na základě čehož získala „úvěrovou zprávu“ z tohoto registru, z níž vyplývají dílčí zjištění (pro stručnost soud odkazuje na jejich výčet výše v odst. 9 odůvodnění tohoto rozsudku), která soud hodnotí tak, že žalovaný měl množství existujících finančních závazků s vysokým celkovým objemem dlužných úvěrových prostředků a poměrně vysokým souhrnem měsíčních splátek, s nimiž se opakovaně dostával do prodlení v době předcházející žádosti o úvěr u žalobkyně. Žalovaný rovněž v době blízce předcházející žádosti o úvěr u žalobkyně neúspěšně podal devět žádostí o úvěr s jistinami bezmála , částka, a splácením po dobu až 10 let, které byly žalovanému finančními institucemi odmítnuty. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně skutečně žalovaného lustrovala v evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku nebo registru SOLUS. Žalobkyně zaplatila žalovanému na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, . Soud pak vyšel z tvrzení žalobkyně o tom, že dalších , částka, užila žalobkyně k předčasnému splacení dluhu žalovaného u žalobkyně ze smlouvy č. č. , hodnota, . Žalovaný zaplatil žalobkyni na nynější úvěrovou smlouvu celkem , částka, .17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a z. s. ú.18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. (ve znění pozdějších předpisů) platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., dostupný na: , Anonymizováno, ://, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ?, Anonymizováno, =, Anonymizováno, ).27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Nadto již s účinností od 29. 5. 2022 zákon o spotřebitelském úvěru výslovně v § 87 odst. 1 větě druhé stanovuje, že k neplatnosti smlouvy způsobené nedostatečným ověřením úvěruschopnosti soud přihlédne i bez návrhu.28. V daném případě bylo provedením dokazováním prokázáno, že žalobkyně v rámci prověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného měla z provedené lustrace v dlužnické databázi (NRKI) ještě před uzavřením smlouvy o úvěru z , datum, k dispozici informace o tom, že žalovaný byl v době nedávně předcházející podání žádosti o úvěr mj. účastníkem množství splátkových kontraktů u finančních institucí (v podrobnostech viz dílčí skutková zjištění v odst. 9 odůvodnění tohoto rozsudku), které sice průběžně splácel, ale dostával se s plněním těchto povinností pravidelně do prodlení; nadto mu v nedlouho předcházející době bylo odmítnuto celkem , hodnota, žádostí o poskytnutí úvěrů v řádech vyšších statisíců Kč se splatností deseti let. Jeho splátkové zatížení činilo přinejmenším , částka, měsíčně, což představovalo více než čtvrtinu jeho tvrzeného měsíčního příjmu (tento příjem žalobkyně řádně ověřila výpisem z účtu žalovaného). Soud tato zjištění, která byla dostupná již žalobkyni před uzavřením úvěrové smlouvy, dospěl k závěru, že je lze kvalifikovat jako zjištění zakládací zásadní pochybnosti o schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že zjištěná opakovaná prodlení žalovaného se splácením dosavadních dluhů lze pominout s ohledem na převážně konsolidační účel předmětného úvěru, neboť takové kritérium pro posuzování úvěruschopnosti zákon nestanovuje. Ostatně by dle soudu bylo absurdní, pokud by zjevné finanční potíže žadatele o úvěr bylo možné argumentačně překlenout tím, že mu bude poskytnut nový zastřešující úvěr, s jehož splácením prozatím nebude (alespoň po nějakou dobu) žadatel v prodlení a tím nedojde k dalšímu navyšování dluhu o sankční částky či úroky z prodlení. Touto logikou by každý konsolidační úvěr, poskytnutý i sebezadluženějšímu a nemajetnému žadateli musel být odpovědně poskytnutý a vlastně vnímán jako „druhá šance“ pro žadatele. To se ovšem dle soudu zcela vymyká logice požadavků odpovědného úvěrování. Soud se proto neztotožňuje se závěrem žalobkyně o tom, že z jí zjištěných údajů nevyvstaly pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ba naopak. Žalobkyně tak posoudila úvěruschopnost žalovaného nesprávně, v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú.29. Za těchto okolností žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).30. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), a to ve formě poskytnuté (a dosud nevrácené) úvěrové jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú.). Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému z titulu předmětné neplatné úvěrové smlouvy , částka, , a žalovaný naopak zaplatil žalobkyni na svůj dluh z neplatné úvěrové smlouvy celkem , částka, , zbývá, aby žalovaný na jistině úvěru vrátil žalobkyni právě , částka, . Soud proto výrokem I tohoto rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni uvedenou částku. Neuložil však žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, neboť i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dovodil, že nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jelikož doba přiměřená možnostem žalovaného k vrácení zbývající jistiny úvěru nebyla v řízení (pro absolutní procesní pasivitu žalovaného) zjištěna, vyšel soud ze zákonné třídenní pariční lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni zbývající jistinu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V důsledku toho však také platí, že splatnost povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zbývající jistinu nastane až třetím dnem po právní moci tohoto rozsudku, a tedy v době vyhlášení tohoto rozsudku (před splatností) nemohl být žalovaný v prodlení se splněním této povinnosti, pročež ani žalobkyni nemohlo vzniknou právo na zaplacení úroků z prodlení.31. Výrokem II tohoto rozsudku proto soud zamítl nejen žalobkyní uplatněné právo na zaplacení úroku z prodlení, ale také na zaplacení smluvního kapitalizovaného úroku a veškerých dalších plateb, které převyšují částku uvedenou ve výroku I jakožto částku zbývajícího (dosud nevydaného) bezdůvodného obohacení. Soud připomíná, že podle závěrů již výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky. Stejně tak nemá samozřejmě poskytovatel úvěru právo ani sjednanou smluvní pokutu či smluvně sjednané „účelně vynaložené náklady“. Soud proto ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.32. Jelikož žalovaný byl v řízení co do jeho předmětu převážně procesně zjevně úspěšnější, nežli žalobkyně (což plyne z porovnání plnění přiznaného výrokem I a zamítnutého výrokem II rozsudku), má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného však v není zřejmé, že by mu jakékoli náklady řízení vznikly. Soud proto výrokem III rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.