7 C 128/2026-20 – Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se svojí žalobou podanou dne , datum, u Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhal vydání rozsudku, jimiž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 41 477,60 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, prostřednictvím internetových stránek společnosti poskytl žalované úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Tato smlouva byla uzavřena registrací žalované prostřednictvím on-line formuláře, která sdělila žalobci jméno, příjmení, rodné číslo, emailovou adresu, číslo bankovního konta, kód banky. Žalovaná vyplnila na internetových stránkách právního žalobce. Žalovaná se zavázala hradit úvěr i se smluvenými poplatky. Žalovaná vyčerpala částku ve výši 45 008 Kč. Žalovaná se zavázala hradit úvěr formou pravidelných splátek ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Úrok byl sjednán ve výši 27,9 % ročně. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, a proto se úvěr stal splatný ke dni , datum, . Žalovaná uhradila částku ve výši 15 888 Kč. Dlužná částka představuje: jistina ve výši 39 577,60 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 996,25 Kč, úrok 11,5 % ročně z částky 39 577,6 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 076,49 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41 477,6 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná částku ve shora uvedené výši nezaplatila do dnešního dne, proto byl žalobce nucen obrátit se na soud se svojí žalobou.2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalované dne , datum, , neboť žalovaná se k jednání řádně nedostavila bez omluvy, i když byla řádně předvolána.3. Soud provedl listinné důkazy.4. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smluvních podmínek, sazebníku poplatků soud zjistil, že žalobce se zavázal žalované poskytnout úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala hradit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu v případě, že bude v prodlení s vrácením úvěru a poplatky. Žalovaná tuto smlouvu nestvrdil svým podpisem vlastnoručním.5. Z předžalobní výzvy k placení ze dne , datum, soud naznal, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 47 956,64 Kč do , datum, .6. Z výpisu obchodního rejstříku ohledně žalobce bylo soudem zjištěno, že předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelského úvěru.7. Z výpisu účtu bylo soudem zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 45 008 Kč.8. Z karty klienta bylo soudem zjištěno, že žalovaná měla příjem ve výši 21 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti byl 0 Kč, výdaje činili 8 000 Kč měsíčně.9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou.18. Dle názoru soudu v daném případě žalobce nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splatit úvěr. Žalobce zejména nezjistil, jaké jsou „volné“ peněžní prostředky žalované a zda z nich bude žalovaná schopna uhradit úvěr, neboť žalovaná již měla sjednány jiné půjčky u žalobce, které nehradila, jak je známo soudu z úřední činnosti viz. řízení u zdejšího soud pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce tak neměl dostatek podkladů, aby vyhodnotil, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalované splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy, když k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce nezasáhl pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalované, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr nelze přenášet na žalovanou, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotnou žalovanou, která nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopna dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.19. Jelikož se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, připravil se o možnost být poučen o nutnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. S neunesením důkazního břemene se pak pojí odpovídající procesní důsledky – v tomto případě částečný neúspěch ve věci.20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobce žalované poskytl částku 45 008 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobcem a žalovanou jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná uhradila částku 15 888 Kč před podáním žaloby. K vrácení tak stále zbývá částka 29 120 Kč (45 008 Kč- 15 888 Kč), jež představuje bezdůvodné obohacení žalované.21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ. S ohledem na právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se dosud ne