7 C 450/2025-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se svojí žalobou podanou dne , datum, u Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhal vydání rozsudku, jimiž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 18 349,50 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, poskytl žalované revolvingový úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná stvrdila smlouvu vlastnoručním podpisem. Žalovaná se zavázala hradit úvěr i se smluvenými poplatky formou pravidelných splátek ve výši 4 % vyčerpaného úvěru. Úroky byly sjednány ve výši 26,28 % ročně. Schopnost splácet úvěr byla ze strany žalobce provedena kontrolu několika registru, zjištění kreditního skóre žalované, výpočtem v tkz. , Anonymizováno, . Žalovaná vyčerpala částku ve výši 31 822 Kč. Žalovaná uhradila částku ve výši 19 686 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, a proto se úvěr stal splatný. Dlužná částka představuje: jistina ve výši 15 401,41 Kč, poplatky za vedení účtu ve výši 156 Kč, poplatek za pojištění ve výši 504,09 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 900 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 388 Kč. Žalovaná částku ve shora uvedené výši nezaplatila do dnešního dne, proto byl žalobce nucen obrátit se na soud se svojí žalobou.2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalované dne , datum, , neboť žalovaná se k jednání řádně nedostavila bez omluvy, i když byla řádně předvolána.3. Soud provedl listinné důkazy.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, smluvních podmínek, sazebníku poplatků soud zjistil, že žalobce se zavázal žalované poskytnout revolvingový úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala hradit úvěr formou pravidelných měsíčnících splátek ve výši 4 % z vyčerpané částky. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci smluvní pokutu v případě, že bude v prodlení s vrácením úvěru a poplatky. Žalovaná tuto smlouvu stvrdila svým podpisem vlastnoručním.5. Z předžalobní výzvy k placení ze dne , datum, soud naznal, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 20 066,83 Kč.6. Z výpisu obchodního rejstříku ohledně žalobce bylo soudem zjištěno, že předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelského úvěru.7. Z výpisu účtu bylo soudem zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 16 000 Kč.8. Z karty klienta a ověření bonity , Anonymizováno, bylo soudem zjištěno, že žalovaná měla příjem ve výši 20 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti je 33 000 Kč, měsíční výdaje činí 9 000 Kč.9. Z výpisu účtu bylo soudem zjištěno, že žalovaná vyčerpala částku ve výši 31 822 Kč.10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.12. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobce, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou.19. Dle názoru soudu v daném případě žalobce nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splatit úvěr. Žalobce zejména nezjistil, jaké jsou „volné“ peněžní prostředky žalované a zda z nich bude žalovaná schopna uhradit úvěr a to zejména kolik činí výdaje na osobní potřeby žalované a členů domácnosti tj. oblečení jídlo apod. Žalobce tak neměl dostatek podkladů, aby vyhodnotil, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalované splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy, když k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce nezasáhl pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalované, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr nelze přenášet na žalovanou, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotnou žalovanou, která nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopna dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.20. Jelikož se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, připravil se o možnost být poučen o nutnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. S neunesením důkazního břemene se pak pojí odpovídající procesní důsledky – v tomto případě částečný neúspěch ve věci.21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobce žalované poskytl částku 31 822 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobcem a žalovanou jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná uhradila částku 19 686 Kč před podáním žaloby. K vrácení tak stále zbývá částka 12 136 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalované.22. Soud přiznal žalobci úroky z prodlení, a to od následujícího dne po lhůtě určenou předžalobní upomínkou tj. , datum, . Soud přiznal úroky z prodlení (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).23. Ve zbývající části soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji částečně zamítl, jak je uvedeno pod výrokem II.24. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142odst. 2 o.s.ř. soud měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.25. Souhrn žalobcem požadovaných částek ke dni vyhlášení rozsudku činí 20 657, 19 Kč, souhrn soudem přiznaných částek k témuž dni činí 12 136 Kč. Žalobce měl tedy ve věci úspěch v rozsahu 59 %, žalovaná měla úspěch ve výši 41 %. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalobce má právo na náhradu 18 % účelně vynaložených nákladů řízení, neboť na úspěch žalobce je nutno započítat úspěch žalované.26. Náklady v plné výši představují uhrazený ve výši ve výši 2 615 Kč. Náhrada nákladů řízení představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení 3 úkony á 400 Kč dle