Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 2. 6. 2026 a doplněnou podáním dne 24. 6. 2026, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení splátek poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 60 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením splátek, zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po zesplatnění úvěru, to vše na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši nominální sazby 82,91 % ročně v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 4 791 Kč splatných vždy ke 25. dni v měsíci počínaje měsícem prosincem 2024. Ke dni 29. 10. 2025 byl celý úvěr zesplatněn pro nesplácení úvěru. Žalovanému ke dni podání žaloby zbyla k úhradě částka ve výši 62 731,03 Kč [53 397,22 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý k této jistině ke dni zesplatnění), částka 998 Kč [smluvní pokuta za prodlení se splácením (499 Kč za každou ze dvou splátek se, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení se splácením v délce 30 dnů před zesplatněním úvěru)], částka 400 Kč [náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením (200 Kč za každou ze dvou splátek, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení se splácením v délce 15 dnů před zesplatněním úvěru)] a částka ve výši 13 484,22 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru po zesplatnění úvěru do dne předcházejícího podání žaloby]. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 53 397,22 Kč ode dne 31. 10. 2025 do zaplacení – maximálně však do doby, než dosáhne 172 476 Kč – (a to ve výši 82,91 % ročně z této částky za období od 31. 10. 2025 do 23. 11. 2025 kapitalizovaného částkou 2 817,84 Kč a ve výši 11,5 % ročně z této částky počínaje dnem 24. 11. 2025). Žalovaný dlužnou částku žalobkyni ani přes výzvy neuhradil.2. Žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení vyjádřila přesvědčení, že před uzavřením smlouvy se žalovaným a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. Konkrétně uvedla, že co týče příjmů, tyto byly ověřeny na základě předložených dokladů. Žalobkyně si také opatřila příslušné výpisy z databází NRKI a SOLUS. Avšak co se týče výdajové stránky, nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným a není ani v jejích silách tyto výdaje prověřovat natolik, „aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení“, a proto vycházela zejména z jím sdělených údajů. Nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech souvisejících s bydlením ani o ostatních výdajých žalovaného. Takový způsob prověření úvěruschopnosti byl v daném případě podle žalobkyně dostatečný, což plyne dle jejího přesvědčení i z pasáží stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 20/05, nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, které na podporu této své argumentace citovala.3. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný, ač byl k jednání nařízenému na den 15. 7. 2026 řádně předvolán dne 29. 6. 2026, se k němu bez omluvy nedostavil.4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č.l. 8). Dle tohoto výpisu žalobkyně ode dne 11. 5. 2018 disponovala povolením České národní banky k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spočívající v poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, a to jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.6. Fotokopie OP č. , hodnota, (č.l. 13-14 a č.l. 80-81). Jedná se o kopii občanského průkaz žalovaného s datem platnosti od 12. 8. 2024 do 12. 8. 2034.7. Podpis na dálku – smlouva o spotř. úvěru (tzv. produkt A) [č.l. 29]. V této listině je obsažen podrobný popis uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru, pokud k jejich uzavírání mezi žalobkyní a třetími osobami dochází za použití prostředků komunikace na dálku.8. Předsmluvní formulář ze dne 15. 11. 2024 (č.l. 9-12 a č.l. 74-77). Tato listina, v níž je žalobkyně označena jako „Poskytovatel“ či „Věřitel“ a žalovaný jako „Klient“, a v níž je uvedeno, že se vztahuje se ke Smlouvě o úvěru (dále též jen „Smlouva“) [číslo návrhu smlouvy 9103361629] ve znění Dodatku č. 1 k této Smlouvě (dále též jen „Dodatek“), obsahuje mimo jiné identifikační údaje žalobkyně, zprostředkovatele úvěru, informace o druhu úvěru [„spotřebitelský úvěr podléhající režimu zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále též jen ‚OZ‘) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen ‚ZSÚ‘)“], celkové výši úvěru (60 000 Kč), podmínkách čerpání, době trvání úvěru (v případě řádného a včasného plnění povinností ze Smlouvy činí doba trvání spotřebitelského úvěru 30 měsíců), splátkách a jejich případném rozdělení [„poskytnutý úvěr a sjednané úroky za poskytnutí úvěru budete hradit v měsíčních anuitních Splátkách (dále též jen ‚Splátka‘); celková výše měsíční Splátky činí 4 791 Kč, počet měsíčních Splátek činí 30; splátky budou hrazeny ve Lhůtě splatnosti Splátek, a to vždy nejpozději v den v kalendářním měsíci (dále též jen ‚Poslední den splatnosti Splátky‘), a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen], celkové částce, kterou je třeba zaplatit (143 730 Kč), nákladech úvěru (82,9 % p.a., RPSN 122,92 %), nákladech v případě opožděných plateb (smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou každé Splátky o délce 30 dnů, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok, účelně vynaložení náklady žalobkyně 200 Kč v případě prodlení s úhradou Splátky o délce 15 dnů, zesplatnění úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli Splátky nebo její části o délce 65 dnů).9. Prohlášení o politické exponovanosti (č.l. 71). Obsahem této listiny datované 15. 11. 2024 je prohlášení žalovaného, že v posledních 10 letech před uskutečněním tohoto prohlášení, na území České republiky a kdekoli jinde v zahraničí nebyl a není politicky exponovanou osobou ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění.10. Prohlášení klienta ze dne 15. 11. 2024 (č.l. 30-31 a č.l. 78-79). Tato listina zachycuje prohlášení žalovaného o tom, s jakými informacemi se seznámil před tím, než mělo dojít ze strany žalobkyně k přijetí jeho návrhu popsaného v bodě 18 níže.11. Hodnocení klienta ze dne 15. 11. 2024 (č.l. 32 a č.l. 65). Z této listiny vyplývá, že při posuzování bonity žalovaného vycházela žalobkyně z následujících údajů o majetkových a osobních poměrech žalovaného: příjmy (pouze z podnikání, firma , Jméno žalovaného, , jiné specializované stavební činnosti) – 27 830 Kč; výdaje – 18 523 Kč [z toho životní minimum 4 860 Kč, děti v domácnosti (1) 3 490 Kč, spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.) 200 Kč, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.) 2 000 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 7 473 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 500 Kč], rezerva – 1 000 Kč, nežije s manželem/kou (partnerem/kou) ve společné domácnosti, forma bydlení: u rodičů. Na základě těchto údajů pak dospěla k závěru žalovaný disponuje volnými prostředky ve výši 8 307 Kč.12. Výpis z veřejné části živnostenského rejstříku (č.l. 73). Dle tohoto výpisu byl žalovaný ke dni 15. 11. 2024 držitelem živnostenského oprávnění pro předmět podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ s datem vzniku 24. 10. 2022.13. Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 (č.l. 60-62), opis elektronického potvrzení podání (č.l. 63) a potvrzení o platbě ze dne 3. 10. 2024 (č.l. 64). Žalovaný dne 30. 4. 2024 podal u Finančního úřadu pro Ústecký kraj přiznání k dani z příjmů, dle něhož činil za rok 2023 rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji 333 996 Kč a vznikla mu tak povinnost zaplatit daň z příjmů ve výši 4 014 Kč, kterou dle potvrzení, které vystavila , právnická osoba, , uhradil z účtu , č. účtu, rovněž dne 30. 4. 2024 (odchozí platba ve výši 4 041 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .14. Potvrzení o splacení půjčky (č.l. 83) a potvrzení o doplacení (č.l. 15 a č.l. 82). Z těchto listin vyplývá, že žalovaný dne 5. 10. 2024 doplatil to, co dlužil společnosti , právnická osoba, na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne 8. 9. 2024 („půjčka , Anonymizováno, “ ve výši 10 000 Kč).15. Výpis z účtu za období 1. 10. 2024 - 31. 10. 2024 (č.l. 16-19 a č.l. 66-69). Jedná o výpis z účtu , č. účtu, , který vedla , právnická osoba, pro žalovaného. Z něj vyplývá, že hlavní výdaje zde zachycené představovala platba částky 10 734 Kč označená jako „TPY*, Anonymizováno, .cz“, částka 10 000 Kč označená jako „Splátka auto“ a odeslaná na účet , č. účtu, , nákupy potravin a dalšího běžného zboží v souhrnné výši 6 334,13 Kč (zejména položky „Albert“, „Penny“, „Kaufland“, „Globus“), nákupy tabákových či obdobných produktů v souhrnné výši 5 914 Kč (položky „GECO“, „TRAFIKA PAJAK“ ) a úhrada telekomunikačních služeb ve výši 2 343 Kč (položka „Vodafone Czech Rep“). Dohromady se tak jednalo o částku 35 325,13 Kč (bez zohlednění platby označené „TPY*, Anonymizováno, .cz“ pak o částku 24 591,13 Kč).16. Potvrzení o platbě ze dne 15. 11. 2024 (č.l. 20). Dle tohoto potvrzení, které vystavila , právnická osoba, , byla na účtu , č. účtu, zúčtována dne 3. 10. 2024 příchozí platba ve výši 300 EUR.17. Výpis záznamů z registru SOLUS (č.l. 34 a č.l. 70). Dle tohoto výpisu žalovaný neměl evidovánu žádnou dlužnou splátku po splatnosti ani žádný příznak či poznámku. Výpis z nebankovního registru klientských informací ze dne 15. 11. 2024 (č.l. 36 a č.l. 72). Z této listiny plyne, že k tomuto datu činila úvěrová expozice žalovaného 1 310 758 Kč.18. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (č.l. 24-26). Z této listiny nazvané „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“, v níž je žalobkyně označovaná jako „Poskytovatel“ (identifikovaná mimo jiné číslem účtu: , č. účtu, ) a žalovaný jako „Klient“ (identifikovaný mimo jiné jménem, příjmením, číslem účtu: , č. účtu, , telefonním číslem: , hodnota, , emailem: , e-mail, ), plyne, že žalovaný navrhl žalobkyni, aby mu bezhotovostním převodem prostředků na jeho účet v této listině uvedený (čl. 1.5) poskytla peněžní prostředky (úvěr) ve výši 60 000 Kč, a to za následujících podmínek. Za poskytnutí peněžních prostředků žalovaný zaplatí žalobkyni úrok 82,9 % a poskytnuté peněžní prostředky včetně tohoto úroku jí bude splácet prostřednictvím 30 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 791 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž mu budou peněžní prostředky vyplaceny poskytnuty. Celkem tak žalobkyni zaplatí 143 730 Kč. Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vznikne mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitli v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (bod 6.1). Žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (bod 6.2). Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů: je žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků (povinností), automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé k tomuto dni, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2. Žalobkyně je povinna žalovaného před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (bod 6.3). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5). Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. U dluhu ze spotřebitelského úvěru v případě prodlení delšího než 90 dnů, však vzniká žalobkyni právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 172 476 Kč. Schválení úvěru žalobkyně oznámí žalovanému písemným oznámením doručeným k jeho rukám, jehož součástí bude jedno vyhotovení „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ s potvrzenou akceptační doložkou (bod 1.3). Na poslední straně obsahuje listina v místě vyhrazeném pro podpis klienta číselný kód 9760727688 s připojeným datem 15. 11. 2024 a zcela na konci také akceptační doložku „Tato Nabídka byla ze strany Poskytovatele akceptována dne“, u níž je připojen podpis osoby zastupující žalobkyni s datem 18. 11. 2024.19. Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, (č.l. 27-28). V této listině si žalobkyně a žalovaný sjednali, že veškeré listiny, včetně „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ žalovaný podepíše tak, že tak, že žalobkyni zašle na telefonní číslo , tel. číslo, , tel. číslo, SMS zprávu, kterou vyjádří svůj souhlas mimo jiné s touto listinou, a která bude obsahovat jméno a příjmení žalovaného a dále jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalovanému za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti žalovaného na jeho bankovní účet. V okamžiku zaslání této SMS zprávy na telefonní číslo , tel. číslo, se tyto podepisované dokumenty považují za převzaté ze strany žalované.20. Důkaz o odeslání 1 Kč (č.l. 37 p.v.). Dle této listiny byla dne 15. 11. 2023 ve 19:15 hod. na účet , č. účtu, pod VS , var. symbol, odeslána částka 1 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, Podpisovy kod a identifikace klienta pro poskytnuti spotřebitelského uveru. , právnická osoba, . IC:, IČO, “. Zaslaná SMS (informace o vyplacení) ze dne 15. 11. 2024 (č.l. 38). Dle této listiny byla dne 15. 11. 2024 v 19:16 hod. na tel. č. , tel. číslo, zaslána zpráva „PojistenaPujcka: Vazeny kliente, na , jméno FO, jsme odeslali platbu ve vysi 1 Kc. VS této platby pouzijte jako podpisovy kod pro odpovedni SMS na tuto zpravu ve tvaru: Souhlasim Jmeno Prijmeni PodpisovyKod. Timto z , jméno FO, strany dojde k podpisu techto dokumentu: Navrh smlouvy, Dodatek c.1 ke smlouve o uveru, Prohlaseni klientu, Informace pro klienty poskytovane zprostredkovatelem uveru, formular Hodnoceni klienta, Cestne prohlaseni politicky exponovane osoby, Souhlasy se zpracovanim osobnich udaju – Prehled - dalsi souhlasy.“ Důkaz o přijaté SMS (č.l. 38 p.v.). Na této listině je uvedeno, že „Dne 15. 11. 2024 v 19:22 hodin byla doručená potvrzovací SMS, pro vyplacení úvěru ve tvaru: ‚SOUHLASÍM , Jméno žalovaného, , Anonymizováno, ‘ z telefonního čísla , hodnota, .“21. Splátkový kalendář ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, (č.l. 22). Jedná se o rozpis obsahující celkem , hodnota, vzestupně číslovaných splátek (1 až 30) každé ve výši 4 791 Kč, datum jejich splatnosti (s měsíční frekvencí počínaje 25. 12. 2024 a konče 25. 5. 2027) a vyčíslení podílů z každé splátky alokovaných na hrazení úroku a na umořování jistiny.22. Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, (č.l. 21) a dodejka ze dne 22. 11. 2024 (č.l. 23). Tuto listinou adresovanou žalovanému a zaslanou mu do vlastních rukou, jež se dostala do jeho dispozice nejpozději dne 22. 11. 2024, jej žalobkyně informovala, že akceptovala jeho návrh na uzavření „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2024“ ve znění „Dodatku č. , hodnota, k této Smlouvě o úvěru“ a doručením této listiny žalovanému tak došlo k jejímu uzavření. Zároveň byl žalovaný informován o základních parametrech úvěru poskytované na základě uzavřené smlouvy (bezúčelový úvěr - spotřebitelský úvěr podléhající režimu „OZ“ a „ZSÚ“ s dobou trvání 30 měsíců o celkové výši 60 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 82,91 % ročně (RPSN 119,55 %), za nějž má žalovaný zaplatit 143 730 Kč prostřednictvím 30 splátek po 4 791 Kč hrazených nejpozději 25. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen.)23. Doklad o vyplacení úvěru ze dne 18. 11. 2024 (č.l. 35). Dle tohoto dokladu byla dne 18. 11. 2024 vyplacena z účtu , č. účtu, ve prospěch účtu , č. účtu, pod VS , var. symbol, provedena platba 60 000 Kč.24. Sdělení , právnická osoba, (č.l. 85). Dle tohoto sdělení měl žalovaný právo nakládat s účtem , Anonymizováno, vedeným touto bankou a na tento účet byla dne 18. 11. 2023 připsána částka 60 000 Kč z účtu , č. účtu, „, právnická osoba, , , právnická osoba, .“, variabilní symbol , var. symbol, .25. Základní informace o klientovi (č.l. 37). Tato listina obsahuje následující údaje – číslo smlouvy: , Anonymizováno, , telefonní číslo: , hodnota, , e-mail: , e-mail, , č. účtu: , č. účtu, , datum žádosti: 15. 11. 2024, datum podpisu: 15. 11. 2024, datum vyplacení: 18. 11. 2024.26. Karta klienta číslo smlouvy , Anonymizováno, (č.l. 33). Z této listiny je patrné, že žalovaný měl započít se splácením peněžních prostředků poskytnutých žalovanou způsobem popsaným v bodě 18 výše dne 25. 12. 2024. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem , hodnota, splátek po 4 791 Kč, a to v období od 17. 12. 2024 do 23. 7. 2024 a dne 9. 12. 2025 jednu splátku ve výši 1 500 Kč. Celkem tak žalobkyni zaplatil 39 828 Kč. Poté co přestal hradit pravidelné splátky, byl žalovaný opakovaně žalobkyní upomínán (2× první upomínkou, 2× třetí upomínkou).27. Výzva k zaplacení ze dne 25. 9. 2025 (č.l. 39). Touto výzvou se žalobkyně obrátila na žalovaného „ve věci uzavřené smlouvy č. , hodnota, “ a vyzvala jej k okamžité úhradě dvou splátek (splátka č. , hodnota, splatná dne 25. 8. 2025 a splátka č. , hodnota, splatná dne 25. 9. 2025), s jejichž úhradou se ocitl v prodlení, a v důsledku toho také náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, a smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a to s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem „automaticky k zesplatnění celého úvěru“. Výzva k zaplacení ze dne 27. 10. 2025 (č.l. 40). Touto výzvou se žalobkyně obrátila na žalovaného „ve věci uzavřené smlouvy č. , hodnota, “ a vyzvala jej k okamžité úhradě tří splátek (splátka č. , hodnota, splatná dne 25. 8. 2025, splátka č. , hodnota, splatná dne 25. 9. 2025 a splátka č. , hodnota, splatná dne 25. 10. 2025), s jejichž úhradou se ocitl v prodlení, a v důsledku toho také náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč, a smluvní pokuty ve výši 998 Kč, a to s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem „automaticky k zesplatnění celého úvěru“.28. Oznámení – výzva k okamžité úhradě ze dne 29. 10. 2025 (č.l. 41). Tímto oznámením žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 65 629 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru 53 397,22 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 10 833,81 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč), jelikož došlo k zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného u „Smlouvy č. , hodnota, “. Zároveň jej upozornila, že „v souladu s uzavřenou smlouvou platí, že pokud není částka odpovídající zesplatněné původní jistině a běžným úrokům přirostlým ke dni zesplatnění uhrazena v den zesplatnění úvěru, vzniká společnosti , právnická osoba, . právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. K této dlužné částce vedle toho přirůstá i zákonný úrok z prodlení. K nezaplacené dlužné původní jistině úvěru navíc i nadále přirůstá sjednaný úrok za poskytnutí úvěru (podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, přitom platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší).“29. Předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2026 (č.l. 42) a podací arch , právnická osoba, ze dne 11. 5. 2026 (č.l. 43). Touto výzvou, předanou k poštovní přepravě dne 11. 5. 2026 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného do 15 dnů od jejího odeslání k úhradě částky v celkové výši 64 129 Kč (skládající se z dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 62 731,03 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 10. 2025 vyčíslené ke dni 11. 5. 2026 na částku 12 166,89 Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 53 397,22 Kč ode dne 31. 10. 2025 do zaplacení, počínaje 91. dnem ve snížené výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení).30. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.31. Žalobkyně je subjektem oprávněným k poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný se dne 15. 11. 2024 prostřednictvím listiny nazvané „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“, jež byla opatřena číslem , hodnota, , obrátil na žalovanou s žádostí o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 60 000 Kč, a to za podmínek v této listině uvedených. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím kopie jeho občanského průkazu a následně provedla hodnocení jeho bonity, přičemž vycházela z toho, že žalovaný žije v domácnosti s jedním dítětem, podniká (což doložil živnostenským listem), jeho čistý příjem měsíční příjem z této činnosti dosahuje 27 830 Kč měsíčně [což doložil mimo jiné přiznáním k dani z příjmů za rok 2023, z něhož vyplývá, že rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji z této činnosti za uvedený rok činil 333 996 Kč, poté co uhradil dne 30. 11. 2024 daň z příjmů ve výši 4 041 Kč, tak jeho vypočtený průměrný měsíční příjem za rok 2023 přestavovala částka 27 496 Kč], jeho výdaje (na základě toho sdělil sám žalobkyni) činí 18 523 Kč měsíčně [z čehož na bydlení (nájemné, inkaso) vynakládá 7 473 Kč, přičemž své bytové potřeby uspokojuje bydlením u rodičů, na zajištění potřeb dítěte, které s ním žije, vynakládá 3 490 Kč, na spoření 200 Kč, na splátky 2 000 Kč, ostatní jeho výdaje činí 500 Kč a zbytek výdajů představuje životní minimum ve výši 4 860 Kč], a k dispozici mu tak zbývá 8 307 Kč. Dále provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, z níž vyplynulo, že žalovaný nemá v tomto registru žádné negativní záznamy a v nebankovním registru klientských informací, z něž vyplynulo, že žalovaný k datu žádosti měl půjčeny peněžní prostředky ve výši 1 310 758 Kč. Žalobkyně si také ověřila, že žalovaný dne 5. 10. 2025 vyrovnal veškeré své závazky ke společnosti , právnická osoba, ., které měla na základě úvěrové smlouvy, kterou spolu uzavřeli dne 8. 9. 2024 („půjčka , Anonymizováno, “).32. Na základě takto provedeného posouzení bonity žalovaného jeho žádost žalobkyně schválila a rovněž dne 15. 11. 2024 zaslala žalovanému na jeho účet , č. účtu, platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , o čemž jej zároveň vyrozuměla SMS zprávou zaslanou na telefonní číslo , tel. číslo, . Tímto kódem žalovaný výše uvedenou listinu podepsal. Tato listina byla taktéž podepsána žalobkyní.33. Při posuzování bonity žalovaného měla žalobkyně k dispozici také výpis z účtu žalovaného , č. účtu, za měsíc říjen 2024, z něhož vyplývá, že za tento měsíc žalovaný vynaložil částku 10 000 Kč na splátky vozidla, na nákupy potravin a dalšího běžného zboží 6 334,13 Kč tabákových či obdobných produktů 5 914 Kč a za telekomunikační služby 2 343 Kč, což představuje celkovou částku 24 591,13 Kč a skutečně doplatil to, co měl splatit společnosti , právnická osoba, . (platba označená „TPY*, Anonymizováno, .cz“ je nepochybně úhradou „půjčky , Anonymizováno, “ ve výši 10 000 Kč).34. V souladu s ujednáními v této listině, kterou žalobkyně nadále evidovala jako „Smlouvu č. , hodnota, “, zaslala žalovanému na jeho účet dne 18. 11. 2024 částku 60 000 Kč. Takto poskytnuté peněžních prostředky měl žalovaný dle ujednaných podmínek obsažených této listině včetně úroku za jejich poskytnutí ve výši 82,9 % ročně splácet žalobkyni počínaje dnem 25. 12. 2024 prostřednictvím 30 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 791 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, s tím že celkem žalobkyni zaplatí 143 730 Kč. Žalovaný rovněž souhlasil s tím, že nebude-li splácet poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem, má žalobkyně právo požadovat po něm náklady spojené s upomínáním ve výši 200 Kč v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 15 dnů, smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 30 dnů, a že v případě, že dojde k prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dní, vznikne žalobkyni právo požadovat po něm vrácení celé aktuálně dlužné částky (dojde k zesplatnění úvěru), přičemž v tomto případě se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny. V případě, že nebude tato nová jistina uhrazena řádně a včas bude žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny za každý den prodlení s její úhradu. Žalobkyni přitom náleží právo na sjednaný úrok za poskytnutí peněžních prostředků od data jejich poskytnutí do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté do nové jistiny, avšak u dluhu ze spotřebitelského úvěru v případě prodlení delšího než 90 dnů, však vzniká žalobkyni právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 172 476 Kč.35. Žalovaný v době od 17. 12. 2024 do 23. 7. 2024 uhradil žalobkyni celkem 8 splátek po 4 791 Kč (38 328 Kč). Poté však již dohodnutým způsobem poskytnuté prostředky nesplácel. Žalobkyně jej proto nejprve opakovaně vyzvala k úhradě dlužných splátek (výzvami ze dne 25. 9. 2025 a ze dne 27. 10. 2025) v souladu se vzájemnými ujednáními vyžila své právo a vyzvala jej výzvou ze dne 29. 10. 2025 k úhradě celého dluhu, který za ním z titulu „Smlouvy č. , hodnota, “ evidovala a který vyčíslila na částku 65 629 Kč, a upozornila jej jaké následky vyplývají ze vzájemných ujednání v této smlouvě obsažených, pokud dluh neuhradí. Žalovaný následně žalobkyni dne 9. 12. 2025 zaplatil částku 1 500 Kč. Celkem tak žalovaný k tomuto datu uhradil žalobkyni 39 828 Kč. K úhradě zbývající částku jeho dluhu, vyčísleného tentokrát na částku výši 64 129 Kč (skládající se z dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 62 731,03 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 10. 2025 vyčíslené ke dni 11. 5. 2026 na částku 12 166,89 Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 53 397,22 Kč ode dne 31. 10. 2025 do zaplacení, počínaje 91. dnem ve snížené výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení), byl žalovaný znovu vyzván prostřednictvím zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2026, která mu byla odeslána téhož dne, a to do 15 dnů od jejího odeslání. Ani přes tyto opakované výzvy však žalovaný na svůj dluh již nic nezaplatil.36. Žaloba je důvodná zčásti.37. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.38. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.39. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.40. „Smlouvu č. , hodnota, “ soud na základě jejího obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) [v řízení nebylo tvrzeno, že by ji snad neměl uzavírat mimo samostatný výkon povolání či podnikání a nic takového ani v jeho průběhu nevyšlo byť náznakem najevo] a žalobkyně v postavení podnikatele poskytujícího spotřebitelský úvěr [§ 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru].41. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.42. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.43. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.44. Podle čl. 23 směrnice 2008/48 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.45. Soudní dvůr již v rozsudku ze 18. 12. 2014, CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13, bod 32 uzavřel, že „ustanovení směrnice 2008/48 musí být vykládána v tom smyslu, že: zaprvé brání vnitrostátní právní úpravě, podle které břemeno důkazu o nesplnění povinností stanovených v článcích 5 a 8 směrnice 2008/48 nese spotřebitel, a zadruhé brání tomu, aby byl soud na základě standardní doložky nucen na spotřebitele pohlížet tak, že uznal úplné a řádné splnění předsmluvních povinností poskytovatele úvěru, neboť tato doložka vede k obrácení důkazního břemene v otázce splnění uvedených povinností, čímž může být narušena účinnost práv přiznaných směrnicí 2008/48“, a dále v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku uvedl: „směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“46. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. proti GK, C-679/18, bod 46 Soudní dvůr dospěl k závěru, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“47. Z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, že nerespektování požadavků vyplývajících z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 (a tedy i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatelem úvěru má za následek neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost poskytovaný úvěr splatit, kterou v žádném případě nemůže přenášet na spotřebitele, neboť součástí jeho odborné péče (s níž je podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vykonávat veškerou svou činnost) je právě i přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele [tedy jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, jak vyplývá z § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru]. Předpokládána je přitom taková obezřetnost úvěrujícího, že se nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem o úvěr, ale sám tyto údaje musí adekvátně prověřit (například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána, prověřením spotřebitele v rámci dostupných registrů, jakými jsou evidence dlužníků, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, porovnáním tvrzených údajů s pravidelně publikovanými informacemi podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu atd.) [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20]. K tomu soud dodává, že v oblasti práva veřejného dospěl k totožným závěrům ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57) a konec konců to přímo vyplývá i z aktuálního znění § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.48. S ohledem na výše uvedené je evidentní, že soud v obdobných typech řízení, jako je toto, je povinen ex officio zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti prověřit adekvátně úvěruschopnost spotřebitele a poskytovatel úvěru musí – pod hrozbou sankce prohlášení uzavřené smlouvy za neplatnou – v řízení před soudem splnění této své povinnosti prokázat.49. Soud má v posuzovaném případě za to, že žalobkyně této povinnosti předtím, než dne 15. 11. 2024 přistoupila k uzavření „Smlouvu č. , hodnota, “ se žalovaným, nedostála, ačkoliv na posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela nerezignovala.50. V řízení totiž vyšlo najevo, že žalobkyně prověřovala žalovaného prostřednictvím registru SOLUS i nebankovního registru klientských informací, ověřila si také, že splnil svůj předchozí závazek ke společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně taktéž při posuzování příjmové stránky žalovaného nespoléhala pouze na jeho tvrzení. Údaje o výši jeho příjmu si ověřila na základě jeho daňového přiznání za předchozí rok a dalších podkladů, z nichž vyplývá, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za rok 2023 dosahoval 27 496 Kč, což odpovídá téměř přesně té částce (27 830 Kč), ze které žalobkyně vycházela. Žalobkyně si také skutečně ověřila, že těchto příjmů dosáhl skutečně dosahuje podnikáním, jak tvrdil. V tomto směru tedy není podle názoru soudu žalobkyni co vytknout.51. Jinak je tomu ovšem v případě výdajové stránky žalovaného. Zde žalobkyně zcela nelogicky vycházela pouze z ničím nepodložené arbitrární částky 18 523 Kč měsíčně založené pouze na tvrzeních žalovaného, že na bydlení (nájemné, inkaso) vynakládá 7 473 Kč, přičemž své bytové potřeby uspokojuje bydlením u rodičů, na zajištění potřeb dítěte, které s ním žije, vynakládá 3 490 Kč, na spoření 200 Kč, na splátky 2 000 Kč, ostatní jeho výdaje činí 500 Kč a zbytek výdajů představuje životní minimum ve výši 4 860 Kč, na základě čehož dospěla k závěru, že k žalovanému zbývá měsíčně částka 8 307 Kč, což je – vzhledem k tomu, že měl poskytnuté peněžní prostředky splácet prostřednictvím měsíční splátky ve výši 4 791 Kč – dostatečná částka k tomu, aby mohl plnit to, co má být předmět jeho závazku z „Smlouvy č. , hodnota, “.52. Žalobkyně přitom měla k dispozici informace z nebankovním registru klientských informací, z nějž vyplynulo, že u žalovaného v něm byla v době, kdy se posuzováním jeho příjmů a výdajů zabývala, evidována úvěrová expozice ve výši 1 310 758 Kč. To je bezpochyby částka v takové výši, u níž je mimo jakoukoliv myslitelnou realitu objektivně možné, aby ji žalovaný splácel jen prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč jak tvrdil žalobkyni. (V takovém případě by ji splácel přibližně 55 let.) Již jen z tohoto důvodu měla žalobkyně věnovat hodnocení schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem splácet zvýšenou pozornost. Je totiž evidentní, že minimálně některá jeho tvrzení ohledně výše jeho výdajů, nemohla být realistická. Žalobkyně přitom měla taktéž k dispozici výpis z účtu žalovaného , č. účtu, za měsíc říjen 2024, z něhož vyplývá, že na splátky vynaložil minimálně částku 10 000 Kč na splátky vozidla, na nákupy potravin a dalšího běžného zboží 6 334,13 Kč tabákových či obdobných produktů 5 914 Kč a za telekomunikační služby 2 343 Kč, což představuje celkem 24 591,13 Kč. Z právě uvedeného je zřejmé, že žalovaný (a to i bez zahrnutí výdajů na bydlení) reálně vynakládal měsíčně o dost více (cca o 6 068 Kč, tj o ⅓), než odpovídalo tomu, s čím kalkulovala žalobkyně (18 523 Kč). To jinak řečeno znamená, že žalovanému reálně mohlo zbýt měsíčně z jeho příjmu přibližně 2 200 Kč tedy o dost méně, než měla činit výše předpokládané splátky. Z těmito informacemi, přestože je měla žalobkyně k dispozici, evidentně nijak nepracovala, žádné jejich vyhodnocení neprováděla.53. Je přitom ale evidentní, že zvýšená opatrnost a mimořádná důkladnost při hodnocení schopnosti žalovaného, řádně splnit to, k čemu bude zavázán na základě uzavírané „Smlouvy č. , hodnota, “, byla zcela jistě namístě. Soud je proto toho názoru, že žalobkyni – pokud by se před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému skutečně zabývala touto otázkou, a nečinila tak jen pro forma (tedy řádně posoudila vše, co měla o žalovaného k dispozici a nespokojila se v případě výdajů jen s jeho tvrzeními, jež se jí musela alespoň z části prima facie jevit pochybná) – by muselo být jasné, že žalovaný něčeho takového nejspíše dlouhodobě schopen nebude, poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je za takových podmínek tudíž značně rizikové a nejspíše postrádá smysl.54. Podle přesvědčení soudu takové zcela zásadní nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jenž předcházel poskytnutí úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě „Smlouvy č. , hodnota, “, není z možno v žádném případě – i vzhledem k tomu, že se jedná o úvěr v nezanedbatelné výši (60 000 Kč) – přehlížet. Nelze tedy než učinit dílčí závěr, že žalobkyně v žádném případě nesplnila povinnost předem adekvátně prověřit schopnost žalovaného tento úvěr splácet.55. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.56. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.57. Jak již bylo uvedeno výše, důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru (v daném případě žalobkyně) postupovat s odbornou péči a náležitě prověřit schopnost spotřebitele (v daném případě žalovaného) splatit poskytovaný úvěr, jak to vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Soud proto uzavírá, že „Smlouvu č. , hodnota, “ shledal z důvodu porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatnou.58. Žalobkyni tudíž nemohl vzniknout nárok na zaplacení žalobou požadovaných nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením v celkové výši 400 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, částky ve výši 13 484,22 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru po zesplatnění úvěru do dne podání žaloby, (smluvního) úroku ve výši 82,91 % ročně z částky 53 397,22 Kč od 31. 10. 2025 do 23. 11. 2025 ve výši 2 817,84 Kč, a (sníženého) [smluvního] úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 53 397,22 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 11. 2025 dosáhne částky 172 476 Kč, neboť byly-li tyto sjednány ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, nemohou být ani těmi jejímu ujednáními, z nichž žalobkyně dovozuje své právo na jejich zaplacení, účastníci vázáni.59. Uplatňuje-li žalobce nárok na plnění z neplatné smlouvy, je třeba tento nárok posoudit podle pravidel, jimiž se řídí vypořádání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99).60. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2)61. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.62. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (tato byla od počátku neplatná), avšak bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel celkem 60 000 Kč, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle § 2991 a § 2993 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající maximálně této částce. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 60 000 Kč, oproti které žalovaný dosud žalobkyni vrátil dosud celkem 39 828 Kč. Ve výši odpovídající rozdílu těchto částek (20 172 Kč) se tak žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. bezdůvodně obohatil. Tuto částku je proto povinen žalobkyni vydat, což dosud neučinil.63. Obecně platí, že bezdůvodné obohacení je splatné vždy na výzvu věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019 a ze dne 25 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021) a dlužník je po takové výzvě povinen svůj dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný byla vyzván žalobkyní k úhradě svých dluhů výzvou ze dne 11. 5. 2026, odeslanou téhož dne, do 15 dnů od jejího odeslání (nejpozději tedy do 26. 5. 2026). Ode dne následujícího (27. 5. 2026) by tak měl žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. náležet zákonný úrok z prodlení z dosud nezaplacené částky uvedené v předchozím bodě.64. Je však potřeba mít na paměti, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, jež se uplatní přednostně vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 a násl. o. z. To znamená, že nárok na zákonné úroky podle § 1970 o. z. v případech, kdy jedná o vypořádání plnění z neplatné smlouvy, na něž dopadají kromě jiných právních předpisů také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 tohoto zákona (tj. poté, co ji nevrátí v době přiměřené jeho možnostem), nikoliv již marným uplynutím data, k němuž byl k jejímu vrácení vyzván [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a dále na něj navazující rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2025, č. j. 8 Co 128/2025-65, ze dne 28. 8. 2025, č. j. 14 Co 153/2025-61, ze dne 16. 9. 2025, č. j. 14 Co 259/2025-73, ze dne 30. 9. 2025, č. j. 95 Co 258/2025-77, ze dne 18. 12. 2025, č. j. 14 Co 288/2025-74, ze dne 21. 1. 2026, č. j. 12 Co 310/2025-93, ze dne 29. 1. 2026, č. j. 14 Co 319/2025-89, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2024, č. j. 7 Co 1393/2024, Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024, č. j. 8 Co 123/2024-66, ze dne 3. 7. 2025, č. j. 75 Co 111/2025-162].65. Soud proto uložil žalovanému výrokem I tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 172 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vycházel přitom z tohoto, že žalovaný byl po celou dobu řízení před soudem pasivní, na soudní písemnosti nijak nereagoval, k nařízenému jednání se nedostavil ani žádným způsobem neprojevil zájem o účast při projednávání své věci. Soud jej tak nemohl v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o povinnosti tvrdit a prokázat výši svých příjmů, pokud by měl v úmyslu navrhnout, aby mu soud poskytl pro splnění uložené povinnosti lhůtu jinou (delší) nebo mu umožnil plnění rozsudkem uložené povinnosti ve splátkách. [Poučení podle § 118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013 a ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2422/2023).] Soud proto dospěl k závěru, že není v daném případě účelné stanovovat jinou lhůtu k plnění, než tu podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť neměl žádnou oporu pro případný závěr, že by jiná (velkorysejší) lhůta či způsob plnění v daném případě jakkoliv zvýšily pravděpodobnost toho, že žalovaný uloženou povinnost splní dobrovolně a vyhne se tak nepříznivým důsledkům spojeným s nařízením výkonu rozhodnutí či exekuce.66. Výrokem II pak soud z důvodů uvedených v bodě 58 výše a dále z důvodu vyloženého v předchozích dvou bodech (žalovaný se ani s úhradou částky 20 172 Kč dosud nemohl dostat do prodlení), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 957 Kč [rozdíl mezi žalobou uplatněným nárokem na zaplacení částky 64 129 Kč (odpovídající součtu žalobou nárokované „nesplacené“ jistiny 62 731,03 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením v celkové výši 998 Kč a nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením v celkové výši 400 Kč) a částky 20 172 Kč (výše dlužné jistiny odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného), v níž soud žalobě vyhověl], (kapitalizovaného) zákonného úroku z prodlení z částky 65 629 Kč ve výši 11,5 % ročně od 31. 10. 2025 do 9. 12. 2025 ve výši 827,20 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 64 129 Kč ve výši 11,5 % ročně od 10. 12. 2025 do zaplacení, částky ve výši 13 484,22 Kč, (kapitalizovaného smluvního) úroku ve výši 82,91 % ročně z částky 53 397,22 Kč od 31. 10. 2025 do 23. 11. 2025 ve výši 2 817,84 Kč, a (smluvního) úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 53 397,22 Kč od 24. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 10. 2025 dosáhne částky 172 476 Kč.67. Co se týče jednotlivých námitek, které žalobkyně v průběhu řízení uplatnila, považuje je soud za vypořádané úvahami uvedenými v odůvodnění tohoto rozsudku. Není totiž povinností soudů, zabývat se každou jednotlivou námitkou, kterou účastník řízení v průběhu řízení před soudem uplatní, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14).68. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pamětliv závěru vysloveného Ústavním soudem v nálezu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle něhož, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). V řízení byl převážně (z 55,2 %) úspěšný žalovaný [rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 22,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 77,62 % ve vztahu k částce 90 118,11 Kč (skládající se ze žalovaných pohledávek ve výši 64 129 Kč a 13 484,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 65 629 Kč od 31. 10. 2025 do 9. 12. 2025 ve výši 827,20 Kč a z částky 64 129 Kč od 10. 12. 2025 do 29. 7. 2026, kapitalizovaného /smluvního/ úroku ve výši 82,91 % ročně z částky 53 397,22 Kč od 31. 10. 2025 do 23. 11. 2025 ve výši 2 817,84 Kč a žalobou požadovaného příslušenství v podobě 4 172,29 Kč odpovídající /smluvnímu/ úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 53 397,22 Kč od 24. 11. 2025 do 29. 7. 2026 /ke dni rozhodnutí soudu/), neboť žalobkyně měla úspěch v částce 20 172 Kč, v níž bylo žalobě vyhověno, žalovaný měl naopak procesní úspěch v částce 69 946,11 Kč, v níž došlo k částečnému zamítnutí žaloby]. Žalobkyně by tak byla povinna zaplatit poměrnou část náhrady nákladů řízení žalovanému. Tomu však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.69. Lhůtu ke splnění všech tímto rozsudkem uložených povinností soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určil třídenní, neboť pro stanovení jiné lhůty – jak vyložil i výše – neshledal důvod.