Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 8. 7. 2026 a doplněnou podáním dne 5. 8. 2026, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení splátek poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením splátek, zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po zesplatnění úvěru, to vše na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2025. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši nominální sazby 68,84 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 3 080 Kč splatných vždy ke 15. dni v měsíci počínaje měsícem květen 2025. Ke dni 21. 12. 2025 byl celý úvěr zesplatněn pro nesplácení úvěru. Žalovanému ke dni předcházejícímu podání žaloby zbyla k úhradě částka ve výši 69 463,77 Kč [56 864,35 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý k této jistině ke dni zesplatnění), částka 998 Kč [smluvní pokuta za prodlení se splácením (499 Kč za každou ze dvou splátek, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení se splácením v délce 30 dnů před zesplatněním úvěru)], částka 400 Kč [náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením (200 Kč za každou ze dvou splátek, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení se splácením v délce 15 dnů před zesplatněním úvěru)] a částka ve výši 11 201,42 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru po zesplatnění úvěru do dne předcházejícího podání žaloby]. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48 812,85 Kč ode dne 23. 12. 2025 do zaplacení – maximálně však do doby, než dosáhne 177 408 Kč – (a to ve výši 68,84 % ročně z této částky za období od 23. 12. 2025 do 13. 1.2026 kapitalizovaného částkou 1 971,20 Kč a ve výši 11,5 % ročně z této částky počínaje dnem 14. 1. 2026). Žalovaný dlužnou částku žalobkyni ani přes výzvy neuhradil.2. Žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení vyjádřila přesvědčení, že před uzavřením smlouvy se žalovaným a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. Konkrétně uvedla, že co týče příjmů, tyto byly ověřeny na základě předložených dokladů. Žalobkyně si také opatřila příslušné výpisy z databází NRKI a SOLUS. Avšak co se týče výdajové stránky, nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným a není ani v jejích silách tyto výdaje prověřovat natolik, „aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení“, a proto vycházela zejména z jím sdělených údajů. Nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech souvisejících s bydlením ani o ostatních výdajých žalovaného. Takový způsob prověření úvěruschopnosti byl v daném případě podle žalobkyně dostatečný, což plyne dle jejího přesvědčení i z pasáží stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 20/05, nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, které na podporu této své argumentace citovala.3. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný, ač byl k jednání nařízenému na den 28. 8. 2026 řádně předvolán dne 29. 7. 2026, se k němu bez omluvy nedostavil.4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č.l. 8). Dle tohoto výpisu žalobkyně ode dne 11. 5. 2018 disponovala povolením České národní banky k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spočívající v poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, a to jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.6. Fotokopie OP č. , hodnota, (č.l. 25-26 a č.l. 68-69). Jedná se o kopii občanského průkaz žalovaného s datem platnosti od 11. 10. 2023 do 11. 10. 2033.7. Podpis na dálku – smlouva o spotř. úvěru (tzv. produkt A) [č.l. 21]. V této listině je obsažen podrobný popis uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru, pokud k jejich uzavírání mezi žalobkyní a třetími osobami dochází za použití prostředků komunikace na dálku.8. Předsmluvní formulář ze dne 31. 3. 2025 (č.l. 9-12 a č.l. 61-64). Tato listina, v níž je žalobkyně označena jako „Poskytovatel“ či „Věřitel“ a žalovaný jako „Klient“, a v níž je uvedeno, že se vztahuje se ke Smlouvě o úvěru (dále též jen „Smlouva“) [číslo návrhu smlouvy , Anonymizováno, ] ve znění Dodatku č. 1 k této Smlouvě (dále též jen „Dodatek“), obsahuje mimo jiné identifikační údaje žalobkyně, zprostředkovatele úvěru, informace o druhu úvěru [„spotřebitelský úvěr podléhající režimu zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále též jen ‚OZ‘) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen ‚ZSÚ‘)“], celkové výši úvěru (50 000 Kč), podmínkách čerpání, době trvání úvěru (v případě řádného a včasného plnění povinností ze Smlouvy činí doba trvání spotřebitelského úvěru 48 měsíců), splátkách a jejich případném rozdělení [„poskytnutý úvěr a sjednané úroky za poskytnutí úvěru budete hradit v měsíčních anuitních Splátkách (dále též jen ‚Splátka‘); celková výše měsíční Splátky činí 3 080 Kč, počet měsíčních Splátek činí 48; splátky budou hrazeny ve Lhůtě splatnosti Splátek, a to vždy nejpozději v 15. den v kalendářním měsíci (dále též jen ‚Poslední den splatnosti Splátky‘), a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen], celkové částce, kterou je třeba zaplatit (147 840 Kč), nákladech úvěru (68,84 % p.a., RPSN 95,3 %), nákladech v případě opožděných plateb (smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou každé Splátky o délce 30 dnů, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok, účelně vynaložené náklady žalobkyně 200 Kč v případě prodlení s úhradou Splátky o délce 15 dnů, zesplatnění úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli Splátky nebo její části o délce 65 dnů).9. Prohlášení o politické exponovanosti (č.l. 60). Obsahem této listiny datované 31. 3. 2025 je prohlášení žalovaného, že v posledních 10 letech před uskutečněním tohoto prohlášení, na území České republiky a kdekoli jinde v zahraničí nebyl a není politicky exponovanou osobou ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění.10. Historie pohybů - běžný účet (č.l. 13, č.l. 56 a č.l. 67). Jedná se o výpis z běžného účtu žalovaného , č. účtu, vedeného , právnická osoba, ., z něhož je patrné, žalovanému byla na tento účet vyplacena v období od listopadu 2024 do března 2025 každý měsíc mzda od plátce „Dopravní podnik“ (dne 8. 11. 2024 částka 32 761 Kč, dne 9. 12. 2024 částka 36 422 Kč, dne 9. 1. 2025 částka 34 557 Kč, dne 10. 2. 2025, částka 32 079 Kč, dne 11. 3. 2025 částka 31 482 Kč), jejíž průměrná výše za toto období činila 33 460,20 Kč. Výplatní lístek (č.l. 66). Dle této listiny byla žalovanému od zaměstnavatele , právnická osoba, . poukázána na účet za měsíc únor 2025 mzda ve výši 31 482 Kč.11. Prohlášení klienta ze dne 31. 3. 2025 (č.l. 27-28 a č.l. 58-59). Tato listina zachycuje prohlášení žalovaného o tom, s jakými informacemi se seznámil před tím, než mělo dojít ze strany žalobkyně k přijetí jeho návrhu popsaného v bodě 14 níže.12. Hodnocení klienta ze dne 31. 3. 2025 (č.l. 29 a č.l. 55). Z této listiny vyplývá, že při posuzování bonity žalovaného vycházela žalobkyně z následujících údajů o majetkových a osobních poměrech žalovaného: příjmy (pouze ze zaměstnání, zaměstnavatel , právnická osoba, .) – 32 000 Kč; výdaje – 10 172 Kč [z toho životní minimum 4 860 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 5 312 Kč], rezerva – 1 000 Kč, nežije s manželem/kou (partnerem/kou) ve společné domácnosti, forma bydlení: vlastní.13. Výpis záznamů z registru SOLUS (č.l. 31 a č.l. 65). Dle tohoto výpisu žalovaný neměl ke dni 28. 3. 2025 evidovánu žádnou dlužnou splátku po splatnosti ani žádný příznak či poznámku. Výpis z nebankovního registru klientských informací ze dne 28. 3. 2025 (č.l. 33 a č.l. 57). Z této listiny plyne, že k tomuto datu činila úvěrová expozice žalovaného 2 075 486 Kč (bez zohlednění celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet ve výši 335 000 Kč).14. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (č.l. 16-18). Z této listiny nazvané „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“, v níž je žalobkyně označovaná jako „Poskytovatel“ (identifikovaná mimo jiné číslem účtu: , č. účtu, ) a žalovaný jako „Klient“ (identifikovaný mimo jiné jménem, příjmením, číslem účtu: , č. účtu, , telefonním číslem: , hodnota, emailem: , e-mail, ), plyne, že žalovaný navrhl žalobkyni, aby mu bezhotovostním převodem prostředků na jeho účet v této listině uvedený (čl. 1.5) poskytla peněžní prostředky (úvěr) ve výši 50 000 Kč, a to za následujících podmínek. Za poskytnutí peněžních prostředků žalovaný zaplatí žalobkyni úrok 68,84 % a poskytnuté peněžní prostředky včetně tohoto úroku jí bude splácet prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 080 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž mu budou peněžní prostředky vyplaceny poskytnuty. Celkem tak žalobkyni zaplatí 147 840 Kč. Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vznikne mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitli v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (bod 6.1). Žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (bod 6.2). Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů: je žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků (povinností), automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé k tomuto dni, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2. Žalobkyně je povinna žalovaného před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (bod 6.3). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5). Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. U dluhu ze spotřebitelského úvěru v případě prodlení delšího než 90 dnů, však vzniká žalobkyni právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 177 408 Kč. Schválení úvěru žalobkyně oznámí žalovanému písemným oznámením doručeným k jeho rukám, jehož součástí bude jedno vyhotovení „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ s potvrzenou akceptační doložkou (bod 1.3). Na poslední straně obsahuje listina v místě vyhrazeném pro podpis klienta číselný kód , Anonymizováno, s připojeným datem 31. 3. 2025 a zcela na konci také akceptační doložku „Tato Nabídka byla ze strany Poskytovatele akceptována dne“, u níž je připojen podpis osoby zastupující žalobkyni s datem 1. 4. 2025.15. Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, (č.l. 19-20). V této listině si žalobkyně a žalovaný sjednali, že veškeré listiny, včetně „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ žalovaný podepíše tak, že tak, že žalobkyni zašle na telefonní číslo , tel. číslo, , tel. číslo, SMS zprávu, kterou vyjádří svůj souhlas mimo jiné s touto listinou, a která bude obsahovat jméno a příjmení žalovaného a dále jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalovanému za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti žalovaného na jeho bankovní účet. V okamžiku zaslání této SMS zprávy na telefonní číslo , tel. číslo, se tyto podepisované dokumenty považují za převzaté ze strany žalovaného.16. Důkaz o odeslání 1 Kč (č.l. 23 p.v.). Dle této listiny byla dne 31. 3. 2025 ve 10:36 hod. na účet , č. účtu, pod VS , var. symbol, odeslána částka 1 Kč s poznámkou „POJISTENA PUJCKA , Anonymizováno, . Podpisovy kod a identifikace klienta pro poskytnuti spotřebitelského uveru. , právnická osoba, . IC:, IČO, “. Zaslaná SMS (informace o vyplacení) ze dne 31. 3. 2025 (č.l. 24). Dle této listiny byla dne 31. 3. 2025 v 10:37 hod. na tel. č. , tel. číslo, zaslána zpráva „PojistenaPujcka: Vazeny kliente, na , jméno FO, jsme odeslali platbu ve vysi 1 Kc. VS této platby pouzijte jako podpisovy kod pro odpovedni SMS na tuto zpravu ve tvaru: Souhlasim Jmeno Prijmeni PodpisovyKod. Timto z , jméno FO, strany dojde k podpisu techto dokumentu: Navrh smlouvy, Dodatek c.1 ke smlouve o uveru, Prohlaseni klientu, Informace pro klienty poskytovane zprostredkovatelem uveru, formular Hodnoceni klienta, Cestne prohlaseni politicky exponovane osoby, Souhlasy se zpracovanim osobnich udaju - Prehled - dalsi souhlasy.“ Důkaz o přijaté SMS (č.l. 24 p.v.). Na této listině je uvedeno, že „Dne 31. 3. 2025 v 10:53 hodin byla doručená potvrzovací SMS, pro vyplacení úvěru ve tvaru: ‚Souhlasím , Jméno žalovaného, , Anonymizováno, ‘ z telefonního čísla , hodnota, .“17. Splátkový kalendář ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, (č.l. 15). Jedná se o rozpis obsahující celkem , hodnota, vzestupně číslovaných splátek (1 až 48) každé ve výši 3 080 Kč, datum jejich splatnosti (s měsíční frekvencí počínaje 15. 5. 2025 a konče 15. 4. 2029) a vyčíslení podílů z každé splátky alokovaných na hrazení úroku a na umořování jistiny.18. Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, (č.l. 14) a dodejka (č.l. 22). Tuto listinou adresovanou žalovanému a zaslanou mu do vlastních rukou, jež se dostala do jeho dispozice nejpozději dne 4. 4. 2025 a kterou převzal dne 10. 4. 2024, jej žalobkyně informovala, že akceptovala jeho návrh na uzavření „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2025“ ve znění „Dodatku č. , hodnota, k této Smlouvě o úvěru“ a doručením této listiny žalovanému tak došlo k jejímu uzavření. Zároveň byl žalovaný informován o základních parametrech úvěru poskytované na základě uzavřené smlouvy (bezúčelový úvěr - spotřebitelský úvěr podléhající režimu „OZ“ a „ZSÚ“ s dobou trvání 48 měsíců o celkové výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 68,84 % ročně (RPSN 91,32 %), za nějž má žalovaný zaplatit 147 840 Kč prostřednictvím 48 splátek po 3 080 Kč hrazených nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen.)19. Doklad o vyplacení úvěru ze dne 1. 4. 2025 (č.l. 32). Dle tohoto dokladu byla dne 1. 4. 2025 vyplacena z účtu , č. účtu, ve prospěch účtu , č. účtu, pod VS , var. symbol, provedena platba 50 000 Kč.20. Sdělení , Anonymizováno, (č.l. 70-71). Dle tohoto sdělení měl žalovaný právo nakládat s účtem , č. účtu, vedeným touto bankou a na tento účet byla dne 1. 4. 2025 připsána částka 50 000 Kč z účtu , č. účtu, „, právnická osoba, .“, variabilní symbol , var. symbol, .21. Základní informace o klientovi (č.l. 23). Tato listina obsahuje následující údaje – číslo smlouvy: , Anonymizováno, , telefonní číslo: , hodnota, , e-mail: , e-mail, , č. účtu: , č. účtu, , datum žádosti: 31. 3. 2025, datum podpisu: 31. 3. 2025, datum vyplacení: 1. 4. 2025.22. Karta klienta číslo smlouvy , Anonymizováno, (č.l. 30). Z této listiny je patrné, že žalovaný měl započít se splácením peněžních prostředků poskytnutých žalovanou způsobem popsaným v bodě 14 výše dne 15. 5. 2025. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem , hodnota, splátek po 3 080 Kč, a to v období od 12. 5. 2025 do 1. 9. 2025 a dne 10. 11. 2025 jednu splátku ve výši 300 Kč. Celkem tak žalobkyni zaplatil 15 700 Kč. Poté co přestal hradit pravidelné splátky, byl žalovaný opakovaně žalobkyní upomínán (2× první upomínkou, 2× třetí upomínkou).23. Výzva k zaplacení ze dne 18. 11. 2025 (č.l. 34). Touto výzvou se žalobkyně obrátila na žalovaného „ve věci uzavřené smlouvy č. , hodnota, “ a vyzvala jej k okamžité úhradě dvou splátek (splátka č. , hodnota, splatná dne 15. 10. 2025 a splátka č. , hodnota, splatná dne 15. 11. 2025), s jejichž úhradou se ocitl v prodlení, a v důsledku toho také náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, a smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a to s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem „automaticky k zesplatnění celého úvěru“. Výzva k zaplacení ze dne 16. 12. 2025 (č.l. 35). Touto výzvou se žalobkyně obrátila na žalovaného „ve věci uzavřené smlouvy č. , hodnota, “ a vyzvala jej k okamžité úhradě tří splátek (splátka č. , hodnota, splatná dne 15. 10. 2025, splátka č. , hodnota, splatná dne 15. 11. 2025 a splátka č. , hodnota, splatná dne 15. 12. 2025), s jejichž úhradou se ocitl v prodlení, a v důsledku toho také náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč, a smluvní pokuty ve výši 998 Kč, a to s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem „automaticky k zesplatnění celého úvěru“.24. Oznámení ze dne 21. 12. 2025 (č.l. 36). Tímto oznámením žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 58 262 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru 48 812,85 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 8 051,50 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč), jelikož došlo k zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného u „Smlouvy č. , hodnota, “. Zároveň jej upozornila, že „v souladu s uzavřenou smlouvou platí, že pokud není částka odpovídající zesplatněné původní jistině a běžným úrokům přirostlým ke dni zesplatnění uhrazena v den zesplatnění úvěru, vzniká společnosti , právnická osoba, . právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. K této dlužné částce vedle toho přirůstá i zákonný úrok z prodlení. K nezaplacené dlužné původní jistině úvěru navíc i nadále přirůstá sjednaný úrok za poskytnutí úvěru (podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, přitom platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší).“25. Předžalobní výzva ze dne 15. 6. 2026 (č.l. 37) a podací arch , právnická osoba, ze dne 15. 6. 2026 (č.l. 38). Touto výzvou, předanou k poštovní přepravě dne 15. 6. 2026 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného do 15 dnů od jejího odeslání k úhradě částky v celkové výši 58 262 Kč (skládající se z dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 56 864,35 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 12. 2025 vyčíslené ke dni 15. 6. 2026 na částku 9 950,50 Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48 812,85 Kč ode dne 23. 12. 2025 do zaplacení, počínaje 91. dnem ve snížené výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení, a to z toho důvodu, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena „Smlouva č. , hodnota, “, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky poskytnutého úvěru o délce 65 dnů, v důsledku došlo ke dni 21. 12. 2025 v souladu s touto smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývající z této smlouvy.26. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.27. Žalobkyně je subjektem oprávněným k poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný se dne 31. 3. 2025 prostřednictvím listiny nazvané „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“, jež byla opatřena číslem , hodnota, , obrátil na žalobkyni s žádostí o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč, a to za podmínek v této listině uvedených. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím kopie jeho občanského průkazu a následně provedla hodnocení jeho bonity, přičemž vycházela z toho, že žalovaný žije sám, je zaměstnaný u zaměstnavatele , právnická osoba, ., jeho čistý příjem dosahuje 32 000 Kč [což doložil výpisy z účtu od listopadu 2024 do března 2025, kde byly připsány platby od tohoto plátce ve výši 32 761 Kč, 36 422 Kč, 34 557 Kč, 32 079 Kč, 31 482 Kč, a výplatním lístkem za měsíc únor 2025, dle něhož byla žalovanému od uvedeného zaměstnavatele poukázána na účet za měsíc únor 2025 mzda ve výši 31 482 Kč], jeho výdaje (na základě toho, co sdělil sám žalobkyni) činí 10 172 Kč měsíčně [z čehož na bydlení (nájemné, inkaso) vynakládá 5 312 Kč, přičemž své bytové potřeby uspokojuje vlastním bydlením, a zbytek výdajů představuje životní minimum ve výši 4 860 Kč], a k dispozici mu tak zbývá 20 828 Kč. Dále provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, z níž vyplynulo, že žalovaný nemá v tomto registru žádné negativní záznamy a v nebankovním registru klientských informací, z něž vyplynulo, že žalovaný k datu žádosti měl půjčeny peněžní prostředky ve výši 2 075 486 Kč.28. Na základě takto provedeného posouzení bonity žalovaného jeho žádost žalobkyně schválila a dne 31. 3. 2025 zaslala žalovanému na jeho účet , č. účtu, platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , o čemž jej zároveň vyrozuměla SMS zprávou zaslanou na telefonní číslo , tel. číslo, . Tímto kódem žalovaný výše uvedenou listinu podepsal. Tato listina byla taktéž podepsána žalobkyní.29. V souladu s ujednáními v této listině, kterou žalobkyně nadále evidovala jako „Smlouvu č. , hodnota, “, zaslala žalovanému na jeho účet dne 1. 4. 2025 částku 50 000 Kč. Takto poskytnuté peněžních prostředky měl žalovaný dle ujednaných podmínek obsažených této listině včetně úroku za jejich poskytnutí ve výši 68,84 % ročně splácet žalobkyni počínaje dnem 15. 5. 2025 prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 080 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, s tím že celkem žalobkyni zaplatí 147 840 Kč. Žalovaný rovněž souhlasil s tím, že nebude-li splácet poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem, má žalobkyně právo požadovat po něm náklady spojené s upomínáním ve výši 200 Kč v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 15 dnů, smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 30 dnů, a že v případě, že dojde k prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dní, vznikne žalobkyni právo požadovat po něm vrácení celé aktuálně dlužné částky (dojde k zesplatnění úvěru), přičemž v tomto případě se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny. V případě, že nebude tato nová jistina uhrazena řádně a včas bude žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny za každý den prodlení s její úhradu. Žalobkyni přitom náleží právo na sjednaný úrok za poskytnutí peněžních prostředků od data jejich poskytnutí do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté do nové jistiny, avšak u dluhu ze spotřebitelského úvěru v případě prodlení delšího než 90 dnů, však vzniká žalobkyni právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 177 408 Kč.30. Žalovaný v době od 12. 5. 2025 do 1. 9. 2025 uhradil žalobkyni celkem , hodnota, splátek po 3 080 Kč (15 400 Kč) a dne 10. 11. 2025 částku 300 Kč. Celkem tak žalovaný uhradil žalobkyni 15 700 Kč. Poté však již dohodnutým způsobem poskytnuté prostředky nesplácel. Žalobkyně jej proto nejprve opakovaně vyzvala k úhradě dlužných splátek (výzvami ze dne 18. 11. 2025 a ze dne 16. 12. 2025) a následně v souladu se vzájemnými ujednáními vyžila své právo a vyzvala jej výzvou ze dne 21. 12. 2025 k úhradě celého dluhu, který za ním z titulu „Smlouvy č. , hodnota, “ evidovala a který vyčíslila na částku 58 262 Kč a upozornila jej jaké následky vyplývají ze vzájemných ujednání v této smlouvě obsažených, pokud dluh neuhradí. K úhradě jeho dluhu, vyčísleného na částku výši 58 262 Kč (skládající se z dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 56 864,35 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč), dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 12. 2025 vyčíslené ke dni 15. 6. 2026 na částku 9 950,50 Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48 812,85 Kč ode dne 23. 12. 2025 do zaplacení, počínaje 91. dnem ve snížené výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení, byl žalovaný znovu vyzván prostřednictvím zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2026, která mu byla odeslána téhož dne, a to do 15 dnů od jejího odeslání. Ani přes tyto opakované výzvy však žalovaný na svůj dluh již nic nezaplatil.31. Žaloba je důvodná zčásti.32. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.33. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.34. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.35. „Smlouvu č. , hodnota, “ soud na základě jejího obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) [v řízení nebylo tvrzeno, že by ji snad neměl uzavírat mimo samostatný výkon povolání či podnikání a nic takového ani v jeho průběhu nevyšlo byť náznakem najevo] a žalobkyně v postavení podnikatele poskytujícího spotřebitelský úvěr [§ 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru].36. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.37. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.38. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.39. Podle čl. 23 směrnice 2008/48 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.40. Soudní dvůr již v rozsudku ze 18. 12. 2014, CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13, bod 32 uzavřel, že „ustanovení směrnice 2008/48 musí být vykládána v tom smyslu, že: zaprvé brání vnitrostátní právní úpravě, podle které břemeno důkazu o nesplnění povinností stanovených v článcích 5 a 8 směrnice 2008/48 nese spotřebitel, a zadruhé brání tomu, aby byl soud na základě standardní doložky nucen na spotřebitele pohlížet tak, že uznal úplné a řádné splnění předsmluvních povinností poskytovatele úvěru, neboť tato doložka vede k obrácení důkazního břemene v otázce splnění uvedených povinností, čímž může být narušena účinnost práv přiznaných směrnicí 2008/48“, a dále v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku uvedl: „směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“41. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. proti GK, C-679/18, bod 46 Soudní dvůr dospěl k závěru, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“42. Z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, že nerespektování požadavků vyplývajících z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 (a tedy i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatelem úvěru má za následek neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost poskytovaný úvěr splatit, kterou v žádném případě nemůže přenášet na spotřebitele, neboť součástí jeho odborné péče (s níž je podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vykonávat veškerou svou činnost) je právě i přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele [tedy jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, jak vyplývá z § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru]. Předpokládána je přitom taková obezřetnost úvěrujícího, že se nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem o úvěr, ale sám tyto údaje musí adekvátně prověřit (například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána, prověřením spotřebitele v rámci dostupných registrů, jakými jsou evidence dlužníků, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, porovnáním tvrzených údajů s pravidelně publikovanými informacemi podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu atd.) [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20]. K tomu soud dodává, že v oblasti práva veřejného dospěl k totožným závěrům ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57, ze dne 19. 8. 2026, č. j. 4 As 39/2026-83) a konec konců to přímo vyplývá i z aktuálního znění § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.43. S ohledem na výše uvedené je evidentní, že soud v obdobných typech řízení, jako je toto, je povinen ex officio zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti prověřit adekvátně úvěruschopnost spotřebitele a poskytovatel úvěru musí – pod hrozbou sankce prohlášení uzavřené smlouvy za neplatnou – v řízení před soudem splnění této své povinnosti prokázat.44. Soud má v posuzovaném případě za to, že žalobkyně této povinnosti předtím, než dne 31. 3. 2025 přistoupila k uzavření „Smlouvy č. , hodnota, “ se žalovaným, nedostála, ačkoliv na posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela nerezignovala.45. V řízení totiž vyšlo najevo, že žalobkyně prověřovala žalovaného prostřednictvím registru SOLUS i Nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně taktéž při posuzování příjmové stránky žalovaného nespoléhala pouze na ničím nepodložený údaj, že příjem žalovaného dosahoval v době předcházející uzavření příslušné smlouvy právě 32 000 Kč, ale tento údaj si ověřila prostřednictvím výpisů z účtu za pět předchozích měsíců (listopad 2024 až březen 2025) a výplatního lístku za měsíc únor 2025, z nichž vyplývá pravdivost tohoto údaje. [Plyne z nich totiž, že příjem žalovaného od jím uváděného zaměstnavatele v tomto období dosahoval 32 761 Kč, 36 422 Kč, 34 557 Kč, 32 079 Kč, 31 482 Kč a průměrná výše příjmu z těchto údajů vypočtená (33 460 Kč), se tak nijak zásadně neliší od té částky, ze které žalobkyně vycházela.] V tomto směru tedy není podle názoru soudu žalobkyni co vytknout.46. Jinak je tomu ovšem v případě posuzování výdajové stránky žalovaného. Zde zcela nelogicky žalobkyně vycházela pouze z ničím nedoložené arbitrární částky 10 172 Kč založené pouze na tvrzeních žalovaného, že na bydlení (nájemné, inkaso) vynakládá 5 312 Kč a zbytek a zbytek výdajů představuje životní minimum ve výši 4 860 Kč, na základě čehož dospěla k závěru, že k žalovanému zbývá měsíčně částka 20 828 Kč, což je – vzhledem k tomu, že měl poskytnuté peněžní prostředky splácet prostřednictvím měsíční splátky ve výši 3 080 Kč – dostatečná částka k tomu, aby mohl plnit to, co má být předmět jeho závazku z „Smlouvy č. , hodnota, “. Žalobkyně se tak vůbec nezabývala tím, nakolik je vskutku reálné, aby – vycházejíc z tohoto, že žalovaný žije sám a své bytové potřeby uspokojuje nijak blíže nespecifikovanou formou „vlastního“ – vydával za bydlení měsíčně skutečně jen částku 5 312 Kč a zda je skutečně možné, aby jako zaměstnaná osoba, by byl schopen opravdu vydávat na zajištění (v podstatě) veškerých dalších potřeb měsíčně pouze 4 860 Kč.47. V této souvislosti považuje soud za vhodné poukázat na závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2021, č. j. 23 Co 324/2020-106, body 24 až 26, jež plně dopadají i na právě projednávanou věc:„Věřitel může posoudit úvěruschopnost dvěma základními způsoby, a to zjištěním konkrétních příjmů včetně jejich doložení, žadatele o úvěr a zjištění konkrétních výdajů včetně jejich doložení. Lze si také představit tu situaci, kdy věřitel při doloženém příjmu pro jednotlivé druhy výdajů žadatele zvolí formu paušálu, jak se tomu zjevně stává v této konkrétní věci, kdy jako výdaje žalovaného byly zjištěny pouze náklady životního minima a částka nákladů na bydlení ve výši 1.000 Kč bez toho, aniž by bylo uvedeno komu, jak a za co je tato zjevně nepřiměřeně nízká částka, neodpovídající obecné povědomosti o nákladech na bydlení hrazena.Pokud však věřitel zvolí vymezení výdajů žadatele formou výdajových paušálů, je namístě, aby tyto byly činěny ve výši, kterou lze akceptovat jako obecně přijímanou paušální hodnotu nákladů na jednotlivé druhy zajištění životních potřeb žadatele. Žalovaný dle vlastního prohlášení žije u rodičů, je bez partnerky či manželky, je bezdětný. Z listin se dokládá jeho bydliště v xxx a pracovat měl v xxx. Přitom náklady na dopravu, kurzy, záliby apod. jsou nulové, tedy zcela nevěrohodné. Žalovaný má bydlet u rodičů, avšak z čeho je sestávána částka 1.000 Kč na bydlení včetně inkasa, není doloženo a i samotné případné inkaso jednotlivce ve výši 1.000 Kč, jako náklady na energie, je nepřiměřeně nízké, neodpovídající obecné zkušenosti o výši takovýchto nákladů.Ve výsledku tak zůstává nezodpovězená otázka, proč by žalovaný při volných zdrojích 12.590 Kč žádal o úvěr 30.000 Kč, pokud nemá žádné dluhy, žádné jiné další významné výdaje a přesto žádá o úvěr s dobou splátek čtyři roky s úrokovou sazbou téměř 130 %, kdy za zásadně a výrazně horších podmínek, než které by mohl získat u bankovních institucí.Takové posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr je činěno formálním způsobem, způsobem, který měl zjevně skončit s výsledkem o dostatečných příjmech žalovaného k tomu, aby splácel úvěr, bez toho však, aniž by bylo posouzeno, zda toho reálně žalovaný schopný je, či nikoliv.“48. Zjištění skutečných výdajů žalovaného by přitom jistě nebylo nikterak složité, stejně jakou tomu bylo v případě zjišťování jeho skutečných příjmů (viz bod 45 výše). Postačilo by si kupříkladu vyžádat od něj alespoň výstup z nahlížení do katastru nemovitostí, z něj by bylo patrné, zda žalovanému skutečně svědčí vlastnické právo k nějaké nemovité věci, která by mohla sloužit k uspokojování jeho bytových potřeb. Stejně tak bylo jistě možné vyžádat si od žalovaného konkrétní informace o jeho výdajích na služby s bydlením související (energie, teplo, voda) či na služby elektronických komunikací. Jistě by také bylo možné tímto postupem získat alespoň rámcové informace o ostatních běžných výdajích žalovaného (na potraviny, ošacení, záliby, jízdné apod.)49. Nic z toho však žalobkyně neučinila, přestože měla k dispozici výstup z nebankovního registru klientských informací, z nějž vyplynulo, že u žalovaného v něm byla v době, kdy se posuzováním jeho příjmů a výdajů zabývala, evidována úvěrová expozice ve výši 2 075 486 Kč. To je bezpochyby částka v takové výši, u níž je mimo jakoukoliv myslitelnou realitu objektivně možné, že by ji žalovaný v té době, kdy se žalobkyně měla zabývat jeho osobními a majetkovými poměry a v rámci toho také prověřovat jím tvrzené informace o jeho výdajích, vůbec neměl povinnost splácet. Již jen z tohoto důvodu měla žalobkyně věnovat hodnocení schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem splácet zvýšenou pozornost. Je totiž evidentní, že výše jeho celkových výdajů nemohla odpovídat tomu, co tvrdil žalobkyni, a musela být podstatně vyšší. (I kdyby soud připustil, že by žalovaný zmíněnou částku 2 075 486 Kč měl splácet dalších 20 let, znamenalo by to, že by měsíčně na její splácení vynakládal přibližně 8 650 Kč a jeho měsíční výdaje by se tak blížil téměř dvojnásobku toho, s čím kalkulovala žalobkyně.)50. Z právě uvedené je evidentní, že zvýšená opatrnost a mimořádná důkladnost při hodnocení schopnosti žalovaného řádně splnit to, k čemu bude zavázán na základě uzavírané „Smlouvy č. , hodnota, “, byla zcela jistě namístě. Soud je proto toho názoru, že žalobkyně – pokud by se před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému skutečně zabývala touto otázkou, a nečinila tak jen pro forma (tedy nespokojila se v případě výdajů žalované jen s jeho tvrzeními, jež se jí musela alespoň z části prima facie jevit pochybná) – by musela mít značné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude něčeho takového dlouhodobě schopen, a dospět tak závěru, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je za takových podmínek spojeno s významným rizikem jejich nevrácení a z ekonomického hlediska nedává příliš smysl.51. Podle přesvědčení soudu takové zcela zásadní nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jenž předcházel poskytnutí úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě „Smlouvy č. , hodnota, “, není z možno v žádném případě – i vzhledem k tomu, že se jedná o úvěr v nezanedbatelné výši (50 000 Kč) – přehlížet. Nelze tedy než učinit dílčí závěr, že žalobkyně v žádném případě nesplnila povinnost předem adekvátně prověřit schopnost žalovaného tento úvěr splácet.52. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.53. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.54. Jak již bylo uvedeno výše, důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru (v daném případě žalobkyně) postupovat s odbornou péči a náležitě prověřit schopnost spotřebitele (v daném případě žalovaného) splatit poskytovaný úvěr, jak to vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Soud proto uzavírá, že „Smlouvu č. , hodnota, “ shledal z důvodu porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatnou.55. Žalobkyni tudíž nemohl vzniknout nárok na zaplacení žalobou požadovaných nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením v celkové výši 400 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, částky ve výši 13 484,22 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru po zesplatnění úvěru do dne podání žaloby, (smluvního) úroku ve výši 68,84 % ročně z částky 48 812,85 Kč od 23. 12. 2025 do 13. 1. 2026 ve výši 1 971,20 Kč, a (sníženého) [smluvního] úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 48 812,85 Kč od 14. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 177 408 Kč, neboť byly-li tyto sjednány ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, nemohou být ani těmi jejímu ujednáními, z nichž žalobkyně dovozuje své právo na jejich zaplacení, účastníci vázáni.56. Uplatňuje-li žalobce nárok na plnění z neplatné smlouvy, je třeba tento nárok posoudit podle pravidel, jimiž se řídí vypořádání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99).57. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2)58. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.59. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (tato byla od počátku neplatná), avšak bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel celkem 50 000 Kč, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle § 2991 a § 2993 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající maximálně této částce. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 50 000 Kč, oproti které žalovaný dosud žalobkyni vrátil dosud celkem 15 700 Kč. Ve výši odpovídající rozdílu těchto částek (34 300 Kč) se tak žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. bezdůvodně obohatil. Tuto částku je proto povinen žalobkyni vydat, což dosud neučinil.60. Obecně platí, že bezdůvodné obohacení je splatné vždy na výzvu věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019 a ze dne 25 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021) a dlužník je po takové výzvě povinen svůj dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný byla vyzván žalobkyní k úhradě svých dluhů výzvou ze dne 15. 6. 2026, odeslanou téhož dne, do 15 dnů od jejího odeslání (nejpozději tedy do 30. 6. 2026). Ode dne následujícího (1. 7. 2026) by tak měl žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. náležet zákonný úrok z prodlení z dosud nezaplacené částky uvedené v předchozím bodě.61. Je však potřeba mít na paměti, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, jež se uplatní přednostně vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 a násl. o. z. To znamená, že nárok na zákonné úroky podle § 1970 o. z. v případech, kdy jedná o vypořádání plnění z neplatné smlouvy, na něž dopadají kromě jiných právních předpisů také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 tohoto zákona (tj. poté, co ji nevrátí v době přiměřené jeho možnostem), nikoliv již marným uplynutím data, k němuž byl k jejímu vrácení vyzván [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a dále na něj navazující rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2025, č. j. 8 Co 128/2025-65, ze dne 28. 8. 2025, č. j. 14 Co 153/2025-61, ze dne 16. 9. 2025, č. j. 14 Co 259/2025-73, ze dne 30. 9. 2025, č. j. 95 Co 258/2025-77, ze dne 18. 12. 2025, č. j. 14 Co 288/2025-74, ze dne 21. 1. 2026, č. j. 12 Co 310/2025-93, ze dne 29. 1. 2026, č. j. 14 Co 319/2025-89, ze dne 3. 8. 2026, č. j. 95 Co 163/2026-177, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2024, č. j. 7 Co 1393/2024, Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024, č. j. 8 Co 123/2024-66, ze dne 3. 7. 2025, č. j. 75 Co 111/2025-162].62. Soud proto uložil žalovanému výrokem I tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vycházel přitom z tohoto, že žalovaný byl po celou dobu řízení před soudem pasivní, na soudní písemnosti nijak nereagoval, k nařízenému jednání se nedostavil ani žádným způsobem neprojevil zájem o účast při projednávání své věci. Soud jej tak nemohl v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o povinnosti tvrdit a prokázat výši svých příjmů, pokud by měl v úmyslu navrhnout, aby mu soud poskytl pro splnění uložené povinnosti lhůtu jinou (delší) nebo mu umožnil plnění rozsudkem uložené povinnosti ve splátkách. [Poučení podle § 118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013 a ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2422/2023).] Soud proto dospěl k závěru, že není v daném případě účelné stanovovat jinou lhůtu k plnění, než tu podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť neměl žádnou oporu pro případný závěr, že by jiná (velkorysejší) lhůta či způsob plnění v daném případě jakkoliv zvýšily pravděpodobnost toho, že žalovaný uloženou povinnost splní dobrovolně a vyhne se tak nepříznivým důsledkům spojeným s nařízením výkonu rozhodnutí či exekuce.63. Výrokem II pak soud z důvodů uvedených v bodě 55 výše a dále z důvodu vyloženého v předchozích dvou bodech (žalovaný se ani s úhradou částky 34 300 Kč dosud nemohl dostat do prodlení), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 962 Kč [rozdíl mezi žalobou uplatněným nárokem na zaplacení částky 58 262 Kč (odpovídající součtu žalobou nárokované „nesplacené“ jistiny 56 864,35 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením v celkové výši 998 Kč a nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením v celkové výši 400 Kč) a částky 34 300 Kč (výše dlužné jistiny odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného), v níž soud žalobě vyhověl], (kapitalizovaného) zákonného úroku z prodlení z částky 65 629 Kč ve výši 11,5 % ročně od 31. 10. 2025 do 9. 12. 2025 ve výši 827,20 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 58 262 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení, částky ve výši 11 201,42 Kč, (kapitalizovaného smluvního) úroku ve výši 68,84 % ročně z částky 48 812,85 Kč od 23. 12. 2025 do 13. 1. 2026 ve výši 1 971,20 Kč, a (smluvního) úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 48 812,85 Kč od 14. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 177 408 Kč.64. Co se týče jednotlivých námitek, které žalobkyně v průběhu řízení uplatnila, považuje je soud za vypořádané úvahami uvedenými v odůvodnění tohoto rozsudku. Není totiž povinností soudů, zabývat se každou jednotlivou námitkou, kterou účastník řízení v průběhu řízení před soudem uplatní, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14).65. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pamětliv závěru vysloveného Ústavním soudem v nálezu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle něhož, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). V řízení byl převážně (z 13,7 %) úspěšný žalovaný [rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 43,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 56,85 % ve vztahu k částce 79 496,51 Kč (skládající se ze žalovaných pohledávek ve výši 58 262 Kč a 11 201,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 58 262 Kč od 23. 12. 2025 do 28. 8. 2026 ve výši 4 570,77 Kč, kapitalizovaného /smluvního/ úroku ve výši 68,84 % ročně z částky 48 812,85 Kč od 23. 12. 2025 do 13. 1. 2026 ve výši 1 971,20 Kč a žalobou požadovaného příslušenství ve výši 3 491,12 Kč odpovídající /smluvnímu/ úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 48 812,85 Kč od 14. 1. 2026 do 28. 8. 2026 /ke dni rozhodnutí soudu/), neboť žalobkyně měla úspěch v částce 34 300 Kč, v níž bylo žalobě vyhověno, žalovaný měl naopak procesní úspěch v částce 45 196,51 Kč, v níž došlo k částečnému zamítnutí žaloby]. Žalobkyně by tak byla povinna zaplatit poměrnou část náhrady nákladů řízení žalovanému. Tomu však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.66. Lhůtu ke splnění všech tímto rozsudkem uložených povinností soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určil třídenní, neboť pro stanovení jiné lhůty – jak vyložil i výše – neshledal důvod.