14 C 195/2023-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 20 258 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které jí poskytl 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu a poplatek ve výši 12 625 Kč, který se skládá z kapitalizovaných úroků ve výši 28,47 % ročně, odměny za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč. Žalovaná měla vše vrátit v 52 týdenních splátkách po 532 Kč. Žalovaná podmínky smlouvy neplnila a splátky řádně nehradila, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Žalovaná zaplatila celkem 7 367 Kč. Žalobce se nyní domáhá dlužné jistiny ve výši 11 537,07 Kč, dlužného poplatku ve výši 8 720,93 Kč, kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a dále požaduje úroky z prodlení a běžné úroky z jistiny. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud rozhodoval bez přítomnosti žalované, která se na doručené předvolání nedostavila, v případě prvního nařízeného jednání požádala o odročení, soud jí vyhověl a nařídil jednání v jiném termínu, v tomto novém termínu však o odročení nepožádala, svou nepřítomnost neomluvila (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 26.6.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které bylo žalované vyplaceno 15 000 Kč, částečně se jednalo o refinancování předchozího úvěru, žalovaná se zavázala vrátit celkem 27 625 Kč, když 12 625 Kč byl poplatek – úrok ve výši 7 651 Kč, částka za zpracování 1 500 Kč a částka za flexibilní a komfortní splácení 3 474 Kč. Uvedenou sumu se žalovaná zavázala splácet v 52 měsíčních splátkách po 532 Kč Poslední z nich měla být představována částkou 493 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněz i dohodnutých splátek vypsány rukou. Ve smlouvě je dále uvedeno, že úrok činí 88%, RPSN 177,39%. V zákaznické kartě je pak uvedeno, že žalovaná má příjem 10 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 20 500 Kč, aniž by bylo uvedeno, o jaké příjmy se jedná. Výdaje jsou uvedeny jako 1 000 Kč externí splátka a 4 000 Kč jiné výdaje. Údaje byly ověřeny složenkami. Žalovaná uhradila celkem 7 367 Kč (zjištěno z přehledu plateb). Věřitel postoupil pohledávku na žalobce, žalované to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení). Žalované byla zaslána i předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího lístku). 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 6. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst.1 ZSÚ účinného ke dni podpisu smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. V první řadě se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, ale poskytovatel úvěru se nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele a musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení, když pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Úvěr pak může poskytovatel úvěru poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 uvedeného zákona ve znění ke dni uzavření smlouvy, by mohl nasvědčovat, že jím byla stanovena nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou jako takovou by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C - 679/18 ze dne 5. 3. 2020, který jednoznačně uzavřel, že čl. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23; čl. 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Neplatnost smlouvy stanovena v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a soud je tudíž povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 11. Soud tedy posuzoval, zda byla úvěruschopnost žalované žalobcem zkoumána. Žalobce to tvrdí, nepředkládá však žádné důkazy, jeho tvrzení tedy prokázáno nebylo, neboť pouhý zápis v kartě spotřebitele takovým důkazem není. V kartě je nadto zapsáno, že existují jakési jiné příjmy, bez jejich další specifikace, stejně tak náklady domácnosti jsou zjevně podhodnocené. Žalobce se nedostavil k jednání, a nemohl být proto soudem poučen dle ust. § 118a o.s.ř., když tuto poučovací povinnost má soud pouze při jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.10.2010, sp.zn. 28 Cdo 3665/2009 - Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z toh