14 C 109/2012-297 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhá po žalovaných zaplacení celkem 1 585 003 Kč s tím, že žalovaní mu způsobili škodu jako jeho zaměstnanci. Tato škoda vznikla úmyslným protiprávním jednáním žalovaných. Žalovaní pracovali u žalobce [anonymizována tři slova] a při tankování nafty po dohodě s obsluhou čerpací stanice vykázali vyšší množství odebrané nafty, než odpovídalo skutečnosti. Vyšší množství pak zaplatili pomocí karty DKV, tato společnost následně vyfakturovala naftu žalobci. Obsluha čerpací stanice tedy vydala ve skutečnosti méně nafty a tu, která zbývala, mohla prodat bez dokladu znovu. Část peněz za neodebranou, avšak žalobcem zaplacenou naftu, pak obsluha vyplatila žalovaným v hotovosti. První žalovaný takto odebral naftu na [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [číslo] od října 2006 do listopadu 2006 3 461,87 l nafty v hodnotě 82 430 Kč, což bylo uhrazeno kartou [číslo], oba žalovaní společně na automobil [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo] od prosince 2006 do ledna 2007 (druhý žalovaný pouze v lednu 2007) odebrali 10 375,08 l nafty v hodnotě 237 905 Kč, uhrazeno kartou [číslo] a oba žalovaní na automobil Mercedes Benz [anonymizována dvě slova] [číslo] od února 2007 do května 2008 53 196,77 l nafty v hodnotě 1 264 668 Kč, uhrazeno kartami [číslo] a [číslo]. 2. První žalovaný pracoval u žalobce od 25.9.2006, druhý žalovaný od 1.1.2007. Žalobce provozoval autodopravu s několika řidiči a od května 2008 zjistil, že jeho podnikání vykazuje ztráty, ačkoliv podle výpočtu by měl generovat zisk. Na základě toho zjistil, že jeho nákladní automobily vykazují neobvykle vysokou spotřebu paliva, ptal se tedy svých řidičů na důvody a řidič [příjmení] mu následně popsal systém, jakým byla nafta vykazována po domluvě s obsluhou čerpacích stanic. Žalobce se pokusil věc řešit smírně a někteří řidiči s ním uzavřeli dohody o narovnání, jiní odmítli a podepsali pouze dohodu o uznání dluhu, v níž není uveden pravý důvod dluhu. Takové uznání podepsal i první žalovaný. V těchto dohodách byly částky dluhu nižší, než odpovídalo skutečnosti, přesto první žalovaný neplnil dohodnuté splátky. Žalobce proto podal na své řidiče trestní oznámení, oba žalovaní byli zproštěni obžaloby a žalobce byl odkázán s nárokem na náhradu škoda na občanskoprávní řízení. Důvodem osvobození byla skutečnost, že se v trestním řízení nepodařilo jednoznačně zjistit minimální výši škody, řidiči byli také stíháni odděleně, což způsobilo roztříštěnost důkazů. I když nebyla prokázána trestněprávní odpovědnost žalovaných, tito svým jednáním přesto způsobili žalobci škodu a jsou povinni mu ji nahradit. Žalobce k důkazu navrhl listiny, které nebyly součástí trestního řízení proti žalovaným, neboť z důvodu roztříštěnosti trestního řízení byly obsahem jiných spisů. Skutečnosti tvrzené žalobcem vyplývají z denních záznamů o provozu vozidel (stazky), spolu s fakturami a přílohami, ze kterých lze určit, který řidič jel s vozidlem a např. i hmotnost vozidla. Při propojení těchto informací s daty z mýtných bran lze určit pohyb vozidla v rámci silniční sítě a jejich sjezd za účelem tankování. Jak bylo tankováno, kdy a za kolik je prokázáno fakturami [anonymizována dvě slova] data jednotlivých vozidel pak dokládají jejich spotřebu a porovnáním spotřeby dle těchto dat a spotřeby podle natankované nafty lze zjistit, kolik nafty bylo přečerpáno. Na základě těchto dokladů pak byli někteří jiní řidiči žalobce v trestních řízeních odsouzeni. Jiní řidiči se také vyjadřovali ke způsobu, jakým docházelo u řidičů k jejich obohacování. K odlišnosti v míře dokazování v trestním a civilním řízení odkázal žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.6.2008, sp.zn. 28 Cdo 1938/2008 a usnesení Ústavního soudu ze dne 2.12.2004, sp.zn. II. ÚS 66/2003. 3. Tankovací karty [anonymizováno] byly u této společnosti vázány k přesnému automobilu, nebylo možné na ně tankovat např. do jiných soukromých vozidel. Ta jednotlivá tankování, o které jde v tomto řízení, prováděli žalovaní, což je prokazováno doklady z mýtných bran a fakturami, z nich je zřejmé, kdo řídil a kdo tankoval. Tankování probíhalo vždy tehdy, když byli žalovaní s automobilem na cestě, nemohl ho provádět nikdo jiný. 4. Těsně před posledním jednáním pak žalobce v reakci na závěry znaleckých posudků navrhl změnu žaloby a požadoval po žalovaných společně a nerozdílně 1 535 323,39 Kč s úrokem z prodlení od 31.5.2008, po prvním žalovaném 156 637,11 Kč s úrokem z prodlení od 31.5.2008 a po druhém žalovaném 116 250,03 Kč s úrokem z prodlení od 31.5.2008 do zaplacení. 5. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a uvedli, že žalobci žádnou škodu nezpůsobili, což vyplývá i z trestního řízení, nepodepsali žádnou dohodu o hmotné odpovědnosti k vozidlům nebo poukázkám na pohonné hmoty. Nebylo prokázáno, že by se žalovaní dopouštěli nějakých manipulací s množstvím čerpané nafty, což vyplývá i z rozhodnutí krajského soudu v trestních věcech. Nebylo nikdy prokázáno, že žalovaní v konkrétních datech na konkrétních čerpacích stanicích vykázali přesně stanovené vyšší množství nafty a obdrželi za to nějakou finanční hotovost. Závěry znaleckého posudku v trestním řízení nebyly přesvědčivé, když znalec vycházel jen z průměrné spotřeby vozidel a obecně ze vzdálenosti trasy [obec] – [příjmení] (kterou žalovaní jezdili), což je nedostatečné. Je třeba vycházet ze skutečně ujeté vzdálenosti a ze skutečné spotřeby automobilu. Žalovaní nikdy nežádali obsluhu čerpacích stanic, aby vykázala jinou spotřebu, netankovali do nádrží jiných automobilů ani do kanystrů, nezasahovali do počítačů na čerpací stanici. Žalovaní po příjezdu na čerpací stanici natankovali do nádrže automobilu, jeden z nich pak šel k obsluze a zaplatil kartou skutečně odebranou naftu. O zaplacení byl vytištěn doklad, který podepsali a následně odevzdali spolu se stazkou žalobci nebo účetní. Obsluha čerpacích stanic se také v trestních řízeních vyjadřovala tak, že není možné provést opravu pokladních dokladů a že k tomu nebyli ani vyzýváni. Doklady, které předložil žalobce, nejsou správné a úplné, nevyplývá z nich, kdy který z nich řídil konkrétní automobil, kdo z nich tankoval a zda to byli vůbec oni, kdy projížděli mýtnými branami a co všechno platili při tankování (platili např. i vodu do ostřikovačů). Data na dohodách o hmotné odpovědnosti nesouhlasí s nástupem do zaměstnání. S tankovacími kartami [anonymizováno] mohlo manipulovat více lidí, na jejich užívání neexistovala žádná směrnice. Obsluha čerpací stanice nekontrolovala, zda se provádí tankování do vozidla, na kterou byla karta vydána. V okolí Chebu také nejsou mýtné brány, aby bylo možné přesně zjistit, zda jednotlivá tankování skutečně prováděli žalovaní. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobce o výši způsobené škody, musela by být všemi řidiči způsobena žalobci škoda asi 12 000 000 Kč, přičemž není pravděpodobné, že by si toho žalobce po dva roky nevšiml. 6. Žalovaní uvedli, že ani v trestním řízení, ani v řízení občanskoprávním nebylo prokázáno, že by byli odpovědni za škodu. Muselo by být prokázáno, že vznikla škoda, že vznikla protiprávním jednáním žalovaných a existuje příčinná souvislost mezi jednáním a škodou, dále pak zavinění. Prokázán byl však pouze vznik škody. Žalovaní žádnou naftu nepřečerpali (podle znaleckého posudku by se mělo jednat o 64 277,7 l nafty – kam by takové množství skryli?). Nemohli také disponovat žádnými peněžními prostředky pro svou potřebu, neboť naftu platili bezhotovostně, tyto údaje měl žalobce takřka online k dispozici a znal i trasy automobilů, mohl tedy zjistit případné nesrovnalosti. Tankovací karty byli k dispozici i jiným osobám, například těm, kteří byli za své jednání pravomocně odsouzeni. 7. Dále žalovaní namítali, že žalobce svou pohledávku vůči nim postoupil třetímu subjektu a není tedy aktivně legitimován k žalobě. K tomu žalobce uvedl, že pohledávka byla dočasně postoupena inkasní agentuře, k úhradě však nedošlo a pohledávka byla navrácena žalobci. 8. Ke změně žaloby žalovaní uvedli, že s ní nesouhlasí, neboť od počátku tvrdí, že proti nim žalobce nemá žádný nárok, který by mu mohl být přiznán. 9. Soud nejprve rozhodoval o změně žaloby. Podle ust. § 95 odst.1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. Soud změnu žaloby připustil, neboť o ní lze po provedeném řízení rozhodnout ve znění, v jakém je nyní podána. Změna žaloby vychází ze zjištění znalců, kteří určovali výši škody a dospěli k částkám, které se s původní žalobou zcela neshodovaly, jedná se však o poměrně malé rozdíly. 10. Soud dále při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný [celé jméno žalovaného] byl za