12 C 127/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26.5.2021 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 24 400 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které byla žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 61 770 Kč představující jistinu ve výši 35 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně a částku 7 000 Kč jako poplatku, úrok ve výši 4 900 Kč, částku 870 Kč za pojištění [anonymizována dvě slova] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 1 065 Kč. Žalovaná podmínky smlouvy neplnila a splátky řádně nehradila, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Žalovaná měla právnímu předchůdci žalobce uhradit celkovou dlužnou částku do 15.6.2018. Věřitel má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, a to z celé dlužné částky do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované uhrazena v plné výši, úročí se neuhrazené jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaném v čl. 1 Smluvních podmínek. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 24 400 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18 526,17 Kč a dlužné části poplatku ve výši 5 873,83 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11 535,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 133,65 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 18 526,17 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 18 526,17 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. 2. Podepsaný soud vydal dne 4.6.2021, elektronický platební rozkaz č.j. EPR 128925/2021-5, proti němuž podala žalovaná včasný odpor. Žalobce navrhl, aby byl soudem vydán rozsudek pro uznání. Byl ochoten souhlasit s tím, aby žalovaná byla oprávněna splácet žalobci dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1 600 Kč. 3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků. Žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast neomluvila, ani nežádala o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.). Zást. žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení nepožádal. 4. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel dne 5.5.2017 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované vyplaceny peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 61 770 Kč. Tato představuje 35 000 Kč jako vyplacenou půjčku, částku 7 000 Kč jako administrativní poplatek, částku 4 900 Kč jako úrok, částku 870 Kč za pojištění a částku 14 000 Kč za hotovostní režim splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 1 065 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalované, výše zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. Zadní strana smlouvy obsahuje podpis žalované. V čl. 1 smlouvy je uvedena úroková sazba ve výši 23,72% ročně. Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru jsou připojeny ke smlouvě, neobsahují však podpis žalované ani právního předchůdce žalobce. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě žalovaná zaplatila na předmětný úvěr celkem částku 37 370 Kč. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem [právnická osoba] ze dne 15.1.2021 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12.2.2021, kdy byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalované byla zaslána i předžalobní upomínka. 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 12. Žalovaná obdržela od věřitele částku 35 000 Kč, měla zaplatit úrok ve výši 4 900 Kč a pojištění ve výši 870 Kč. Tato částka by byla věřiteli soudem přiznána. Soud shledal neplatným ujednání o úplatě za administrativní činnost i hotovostní inkaso splátek. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba 23,72% a celková částka úroku 4 900 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků 77%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Soud také zamítl právo na inkasní poplatek, platit vysoký inkasní poplatek je pro něj opět extrémně nevýhodné. Právo na inkasní poplatek, i kdyby ho soud přisoudit chtěl, navíc vzniká až vybráním splátky – nelze jej tedy požadovat za splátky, u nichž inkaso neproběhlo. Vzhledem tomu, že žalovaná na úvěr zaplatila částku 37 370 Kč, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 490 Kč, představující zbytek jistiny, úroku a poplatku za pojištění. Žalobci bylo přiznáno i právo na zaplacení úroku z prodlení, a to dle § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k zaplacení soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. Soud ve věci nevydal rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 2 o.s.ř., kdy rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Dle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Soud nevydal rozsudek