12 C 90/2021-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30.3.2021 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 7 328,87 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 10 617 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 410 Kč a náhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 410 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24.7.2019. Žalovaná podmínky smlouvy neplnila a splátky řádně nehradila, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Věřitel má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované uhrazena v plné výši, úročí se neuhrazené jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaném na straně 1 smlouvy. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalovaná uhradila toliko částku 3 000 Kč. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 7 328,87 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 085,41 Kč a dlužné části poplatku ve výši 3 243,46 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 592,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 417,73 Kč, úroků ve výši 29% ročně z částky 4 085,41 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 085,41 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání nedostavila, svou neúčast neomluvila ani nežádala o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel dne 12.9.2018 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované vyplaceny peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 10 617 Kč. Tato představuje 6 000 Kč jako vyplacenou zápůjčku, částku 799 Kč jako úrok, částku 2 410 Kč za administrativní činnost a částku 1 408 Kč za hotovostní režim splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 45 týdenních splátkách po 236 Kč Poslední splátka činila 233 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalované, výše zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. V záhlaví smlouvy je odkazováno na Smluvní podmínky, které by měly být nedílnou součástí smlouvy a měly by být uvedeny na zadní straně formuláře. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29% ročně, RPSN činí 319,42%. V čl. 9 je obsaženo, že smlouva je uzavřena na dobu určitou. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem [právnická osoba] ze dne 20.1.2020 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020, kdy byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalované byla zaslána i předžalobní výzva. 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 9. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 12. Žalovaná obdržela od věřitele částku 6 000 Kč, měla zaplatit úrok ve výši 799 Kč. Tato částka by byla věřiteli soudem přiznána. Soud shledal neplatným ujednání o úplatě za administrativní činnost i hotovostní inkaso splátek. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí zápůjčky, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba 29% a celková částka úroku 799 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků 77%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Soud také zamítl právo na inkasní poplatek – spotřebitel nemá vůbec možnost volby, jakým způsobem bude úvěr hradit, platit vysoký inkasní poplatek je pro něj opět extrémně nevýhodné. Právo na inkasní poplatek, i kdyby ho soud přisoudit chtěl, navíc vzniká až vybráním splátky – nelze jej tedy požadovat za splátky, u nichž inkaso neproběhlo. Vzhledem tomu, že žalovaná na úvěr zaplatila částku 3 000 Kč, je povinna žalobci zaplatit částku 3 799 odpovídající nesplacené jistině a sjednaným úrokům. V této částku soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanoveném termínu svůj dluh neuhradila, žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 160 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) je žalovaná povinna uhradit svůj dluh žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu s ohledem na shora uvedené skutečnosti jako nedůvodnou zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož úspěch účastníků ve věci byl stejný.