6 C 129/2020-40 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 21 374 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhů, které vznikly žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o půjčce ze dne 12.11.2011, evidované pod [číslo]. Označená smlouva o půjčce byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným. Pohledávku vyplývající z citované smlouvy o půjčce včetně příslušenství postoupila společnost [právnická osoba] na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2016. 2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena 12.11.2011 a její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 16 720 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 554 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně sjednanou v článku 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 800 Kč a nákladů za hotovostí inkaso splátek ve výši 10 366 Kč (dále jen poplatek). Celkem se tak zavázal vrátit žalobci 36 720 Kč v 60titýdenních (sedmidenních) splátkách po 612 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5.1.2013. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil 25.9.2012. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 11 641,61 Kč a na dlužném poplatku částku 9 732,39 Kč, a rovněž právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu nejbližší další splátky do zaplacení. 3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením více než jedné ze splátek má žalobce právo, na základě smluvního ujednání obsaženého v článku 3 první věty smluvních podmínek ve spojení s článkem 11 smluvních podmínek, na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 21 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ve výši 11 641,61 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Žalobce však požaduje tyto úroky až od data 4.3.2013. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ke dni postoupení pohledávky (17. 6. 2016) tedy činila výše pohledávky za žalovaným 21 374 Kč. 4. Žalobce uplatnil podanou žalobou po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 641,61 Kč, dlužného poplatku ve výši 9 732,39 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 050,89 Kč (tj. úrok ve výši 21 % z dlužné jistiny od 4.3.2013 do 17. 6. 2016), úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od 18. 6. 2016 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 815,23 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny od 13.1.2013 do 17. 6. 2016), úroku z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny od 18. 6. 2016 do zaplacení. 5. Usneseními ze dne 10. června 2021, č.j. 6 C 129/2020-33 a 6 C 129/2020-34, soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k připojené žalobě ve lhůtě 14 dnů od doručení žaloby a v téže lhůtě, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Žalovaný se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřil. Nesdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. 6. S ohledem na shora uvedené a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 7. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o půjčce, tj. k datu 12.11.2011 (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. 10. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 11. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 12. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. 13. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu uzavření smlouvy a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. 14. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku. 15. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informačních povinností stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. 16. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskon