6 C 147/2021-31 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplacené zápůjčky, která mu byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] na základě smlouvy uzavřené dne 8.11.2017 evidované pod [číslo]. Na základě takto uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč (jistina), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 27 223 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 155 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 10 180 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 9 888 Kč (takzvaný poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60ti týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 121 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2.1.2019 Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 25.6.2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 28 102,07 Kč úrokem ve výši 29 % ročně sjednaného na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od 3.1.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Současně vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. 2. Žalobce dále uvedl, že žalovaný uhradil do postoupení pohledávky na žalobce celkem částku 22 420 Kč. Po postoupení pohledávky na žalobce nebylo ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. 3. Předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dopisem z téhož data. 4. Usnesením ze dne 8. července 2021, číslo jednací 6 C 147/2021-26 a číslo jednací 6 C 147/2021-27 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Písemnosti byly žalovanému doručeny náhradním způsobem na adresu trvalého bydliště evidované v centrální evidenci obyvatel. 5. Šetřením soudu bylo zjištěno, že žalovaný je státním občanem Vietnamu. V současné době je evidován bytem na adrese [adresa]. Jedná se o adresu, kterou uvedl i na smlouvě o zápůjčce, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobce. 6. S ohledem na zjištění, že žalovaný je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, se soud nejprve zabýval zkoumáním podmínek pravomoci. Soud nejprve postupoval podle § 2 zákona číslo 97/1963 Sbírky, o mezinárodním právu soukromém a procesním, z něhož vyplývá, že tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Učinil tak proto, že v úvahu přichází aplikace dvoustranné smlouvy vážící Českou republiku a [anonymizována tři slova], která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního obsaženého v českém právu, ale podle článku 351 smlouvy o fungování Evropské unie je před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním. 7. Pravomoc soudu v této věci však není dvoustrannou mezinárodní smlouvou řešena. Česká republika je vázána smlouvou uzavřenou mezi Československou socialistickou republikou a [země] o právní pomoci ve věcech občanských a trestních uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí číslo 98/1984 Sbírky. Pravomoc soudů v této věci (to je nárok z titulu smlouvy o úvěru) není dvoustrannou mezinárodní smlouvou řešena. 8. Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je dále třeba přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států. 9. Podle článku 17 odstavec 1 nařízení Rady (ES) ze dne 20.12.2012, číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I. bis) ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené se spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu (článek 17-19 nařízení Brusel I. bis), aniž jsou dotčeny článek 6 a článek 5 bod 7. V případě, že se jedná: a) o koupi movitých věcí na splátky, nebo b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoliv způsobem taková činnost na tento členských stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 10. Podle článku 18 odstavec 2 nařízení Brusel I. bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 11. Podle článku 62 téhož nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudu byl podán návrh, použije soud své právo. Nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudu byl návrh podán, použije soud pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu. 12. Žalovaný byl podle žalobkyní předložených listin stranou smlouvy o úvěru. Žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel, ovšem ze smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště v České republice na adrese označené žalobcem, tedy v místě, kde právní předchůdce žalobce provozoval podnikatelskou činnost, do jejíhož rozsahu smlouva spadá. 13. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě jde o žalobu, kterou podal smluvní partner proti spotřebiteli, je na místě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat článek 18 odstavec 2 nařízení Brusel I. bis, podle něhož může být žaloba podána pouze u soudu členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. 14. V posuzovaném případě soud zjistil, že žalovaný měl ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Na poslední známou adresu byly doručovány žalovanému soudní písemnosti. Soud dospěl k závěru, že pravomoc soudu České republiky je dána, neboť poslední bydliště žalovaného, které bylo možné zjistit, se nachází v České republice. Jedná se o místo, které žalovaný sám udal jako svoji adresu ve smlouvě o úvěru, přičemž změnu této adresy žalovaný smluvnímu partnerovi nenahlásil. Pro takový případ dospěl Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 25. června 2014, spisové značky 30 Nd 25/2014 k závěru, že pravomoc soudu České republiky je dána. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl poslední známé bydliště uvedené ve smlouvě o úvěru v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, je dána i místní příslušnost podepsaného soudu k projednání věci, a to podle § 85 odstavec 1 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 11 odstavec 1 věty druhé občanského soudního řádu. 16. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nenamítl mezinárodní pravomoc soudu. 17. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 18. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci. Prokázal rovněž, že dopisem z téhož data byla tato skutečnost oznámena žalovanému. 19. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník – fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. 20. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce uj