6 C 185/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] se sídlem [obec]. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15.2.2019. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 164 928 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobce souhrnně nazývá jako tzv.„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 9 248 Kč, počínaje 23.3.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.2.2022. V důsledku porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného (prodlení s hrazením splátek) využil právní předchůdce žalobce svého práva a ke dni 9.4.2020 dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. Ode dne následujícího uplatnil po žalovaném zaplacení úroku ve výši 19,03 % ročně sjednaného v článku 1.5 smlouvy, resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána. 2. Žalobce dále uvedl, že předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020 a tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dopisem z téhož data. 3. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci ničeho neuhradil. Stejně tak nedošlo k žádné úhradě dluhu ani po postoupení pohledávky. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky 248 117,41 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 150 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 84 835 Kč a dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 6 500 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že součástí částky 248 117,41 Kč je navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. 4. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení celkového dluhu ve výši 241 335 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 150 000 Kč, a dlužné úhrady za služby ve výši 91 335 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 770,58 Kč, tj. úrok ve výši 19,03 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 150 000 Kč od 10.4.2020 do 16.7.2020, tj. do postoupení pohledávky, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 833,33 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 150 000 Kč od 10.5.2020 do data postoupení, tj. 16.7.2020, úrok ve výši 19,03 % ročně z dlužné jistiny ve výši 150 000 Kč od 17.7.2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 150 000 Kč od 17.7.2020 do zaplacení. 5. Usnesením ze dne 1. června 2021, č. j. 6 C 185/2021-28 a č. j. 6 C 185/2021-29 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 7. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. z.), a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce soud dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze jen ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, která spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 12. Soudní dvůr EU dovazuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumět očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 13. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 15.2.2019 žalobce prokázal svá tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předloženou kartou zákazníka bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. V den podpisu smlouvy byl žalovaný seznámen s výší splátky úvěru stanovené podle splátkového kalendáře smlouvy o spotřebitelském úvěru. Úvěr ve výši 150 000 Kč žalovaný obdržel na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že se žalovaný zavázal podpisem smlouvy zaplatit úrok ve výši 56,71 % za celou dobu trvání smlouvy, tj. úrok ve výši 164 928 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. Celková částka k zaplacení byla stanovena ve výši 337 928 Kč. Dle přiloženého splátkového kalendáře byla stanovena výše měsíční splátky částkou 9 248 Kč. Žalobce dále prokázal, že výzvou k úhradě úvěru před zesplatněním vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu, který k datu 26.2.2020 činil 111 276 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplatil úvěr dle předepsaných splátek, přikročil žalobce k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 9.4.2020. Současně vyzval žalovaného, aby zaplatil věřiteli částku 248 117,41 Kč. 14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020 žalobce prokázal, že je ve věci aktivně legitimován. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 26.8.2020. 15. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku se soud zabýval platností jednotlivých ujednání smlouvy o úvěru. Soud přitom vycházel z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že úrok z úvěru sjednaný ve smlouvě je nepřiměřený zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, neboť ujednání o výši úroku neodpovídá obvyklé úrokové sazbě, kterou peněžní ústavy poskytovaly svým klientům v době uzavření smlouvy, a toto ujednání bylo navíc sjednáno ve smlouvě, kter