6 C 265/2020-24 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 21 060 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného a smluveného úroku z prodlení včetně náhrady nákladů řízení. Uvedl, že se jedná o pohledávku, která vznikla součtem dluhů z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se žalovaná zavázala podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5.12.2016 evidovanou pod [číslo] smlouvy o úvěru ze dne 18.9.2016 evidované pod [číslo]. Označené smlouvy byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobce, tj. [právnická osoba] [anonymizována tři slova] se sídlem [obec], a žalovanou. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovanou z titulu označených smluv na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem z téhož data. 2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o úvěru ze dne 5.12.2016, [číslo] byla podepsána poté, kdy právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžité prostředky ve výši 26 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit právnímu předchůdci jistinu ve výši 26 000 Kč a dále úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 640 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72 % ročně sjednaná v článku 1.4 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 45 240 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 780 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 15.1.2018. Žalobce dále uvedl, že poslední platba byla zaplacena ze strany žalované 26.11.2019. Žalovaná na předmětnou pohledávku zaplatila celkem 28 000 Kč. 3. Vzhledem k tomu, že měla celkovou dlužnou částku zaplatit do 15.1.2018 a žalovaná tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdce žalobce mohl proto od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. V tomto případě se úročí neuhrazená jistina ve výši 13 276,77 Kč od 16.1.2018 až do zaplacení, dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaného v článku 1.4 smlouvy. 4. S ohledem na uvedené žalobce požaduje zaplacení 17 240 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 13 276,77 Kč a dlužný poplatek ve výši 3 963,23 Kč. Dále uplatnil právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 974,83 Kč (jedná se o úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 13 276,77 Kč od 16.1.2018 do postoupení pohledávky, tj. do 29.11.2019), dále právo na zaplacení kapitalizovaných zákonných úrok z prodlení ve výši 2 119,12 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení od 23.1.2018 – tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky až do postoupení pohledávky, tj. do 29.11.2019, a dále zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30.11.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 30.11.2019 do zaplacení. 5. Dalším nárokem uplatněným žalobou bylo zaplacení nesplaceného úvěru, který byl poskytnut žalované podle smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 18.9.2016. K této pohledávce žalobce uvedl, že se jedná o dluh, který byl žalované poskytnut ze strany právního předchůdce žalobce podle citované smlouvy. Podpisem smlouvy převzala žalovaná od žalobce peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Zavázala se vrátit je spolu s poplatkem ve výši 16 280 Kč. Poplatek je představován úrokem za půjčené peníze ve výši 3 080 Kč, tj. úroková sazba 23,72 % ročně sjednaná v článku 1.2 smlouvy, dále odměna za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč. Předmětná pohledávka měla být ze strany žalované zaplacena v 58 týdenních splátkách po 660 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29.10.2017. 6. Žalobce uvedl, že žalovaná včas nehradila sjednané splátky, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Na předmětnou pohledávku zaplatila celkem 34 460 Kč. Žalobce proto požaduje po žalované k zaplacení dlužné částky 3 820 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 941,62 Kč a dlužného poplatku ve výši 878,38 Kč. Dále uplatnil právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 474,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 495,97 Kč a běžícího úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 941,62 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 941,62 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. 7. Usnesením ze dne 17. září 2020, č. j. 6 C 265/2020-9 a č. j. 6 C 265/2020-10 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s podanou žalobou nesouhlasí. Nesporovala tvrzení žalobce o tom, že předmětné smlouvy s právním předchůdcem žalobce uzavřela. Nesporovala ani tvrzení o tom, že z titulu uzavřených smluv převzala částku 26 000 Kč a 22 000 Kč. Uvedla však, že vrátila více, než si půjčila. Poukázala na to, že právní předchůdce žalobce neoprávněně účtuje poplatky za administrativní činnost i hotovostní inkaso. Poukázala také na to, že předmětné smlouvy nemají náležitosti vyžadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně seznámena s podmínkami poskytnutí spotřebitelského úvěru. Požadované poplatky ze strany žalobce jsou tedy nepřiměřené a navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Současně vznesla námitku promlčení uplatněného nároku. 8. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy ze dne 18.9.2016, č. 292044 a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pro posouzení platnosti smlouvy ze dne 5.12.2016 evidovanou pod č. 1201017883, a to ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takových smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. 9. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 10. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 13. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 14. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám