6 C 280/2020-40 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 15 420 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného a smluveného úroku z prodlení včetně náhrady nákladů řízení. Uvedl, že se jedná o pohledávku, která vznikla součtem dluhů z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se žalovaná zavázala podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21.4.2015 evidovanou pod [číslo] smlouvy o úvěru ze dne 12.1.2015 evidované pod [číslo]. Označené smlouvy byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společnost [právnická osoba] se sídlem [obec], a žalovanou. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou z titulu označených smluv na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem z téhož data. 2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o úvěru ze dne 21.4.2015 [číslo] byla podepsána poté, kdy právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžité prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit právnímu předchůdci jistinu ve výši 12 000 Kč a dále úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 680 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72 % ročně sjednaná v článku 1.2 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 20 880 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 31.5.2016. Žalobce dále uvedl, že poslední platba byla zaplacena ze strany žalované 16.10.2016. Žalovaná na předmětnou pohledávku zaplatila celkem 6 200 Kč. 3. Vzhledem k tomu, že měla celkovou dlužnou částku zaplatit do 31.5.2016 a žalovaná tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdce žalobce mohl proto od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. V tomto případě se úročí neuhrazená jistina ve výši 11 305,31 Kč od 1.6.2016 až do zaplacení, dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaného v článku 1.2 podmínek smlouvy. 4. S ohledem na uvedené žalobce požaduje zaplacení 14 680 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 11 305,31 Kč a dlužný poplatek ve výši 3 374,69 Kč. Dále uplatnil právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 564,44 Kč (jedná se o úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 11 305,31 Kč od 1.6.2016 do postoupení pohledávky, tj. do 6.12.2019), dále právo na zaplacení kapitalizovaných zákonných úrok z prodlení ve výši 3 228,25 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení od 8.6.2016 – tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky až do postoupení pohledávky, tj. do 6.12.2019, a dále zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7.12.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 7.12.2019 do zaplacení. 5. Dalším nárokem uplatněným žalobou bylo zaplacení nesplaceného úvěru, který byl poskytnut žalované podle smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 12.1.2015. K této pohledávce žalobce uvedl, že se jedná o dluh, který byl žalované poskytnut ze strany právního předchůdce žalobce podle citované smlouvy. Podpisem smlouvy převzala žalovaná od žalobce peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Zavázala se vrátit je spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč. Poplatek je představován úrokem za půjčené peníze ve výši 1 120 Kč, tj. úroková sazba 23,72 % ročně sjednaná v článku 1.2 podmínek smlouvy, dále odměna za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Předmětná pohledávka měla být ze strany žalované zaplacena v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22.2.2016. 6. Žalobce uvedl, že žalovaná včas nehradila sjednané splátky, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Na předmětnou pohledávku zaplatila celkem 13 180 Kč. Žalobce proto požaduje po žalované k zaplacení dlužné částky 740 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 569,75 Kč a dlužného poplatku ve výši 170,25 Kč. Dále uplatnil právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 519,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 175,31 Kč a běžícího úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 569,75 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 569,75 Kč od 7.12..2019 do zaplacení. 7. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací] soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná se nevyjádřila. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů od žalobce. 8. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření obou, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takových smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. 9. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 10. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 13. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 14. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 15. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu uzavření smluv a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadav